neděle 16. června 2013

Lednicko-valtická cyklodovolená

Minulý rok - to byl náš syn půlroční mimino - mi pro naše výletování přišla nejlepší „kočárková turistika“. Malý si v kočárku pohodlně zdříml a my se podívali na nějaký menší vrchol s chatou, na který vedla asfaltka. Když už nechtěl být v kočárku, prokládali jsme cestu nosítkem. Teď má náš syn rok a půl a přes zimu začal chodit. Kočár už není pro něj tak atraktivní, proto jsme volně přešli k plánování výletů s cyklovozíkem. Vše s rozumem: cyklostezky nebo vedlejší silnice, střídat jízdu a ťapání.

Pokud si projdete internet s dotazem „dovolená Česko cyklovozík“, vyskočí na vás nejčastěji Lednicko-valticko nebo Třeboňsko. My se koncem května vydali do Lednice. Z Ostravy jezdí dvakrát za den prima vlak do Břeclavi. Vagon určený pro přepravu jízdních kol je ideální i pro naložení širokého cyklovozíku. Cesta vlakem tam i zpět proběhla bez problému, můžeme jen doporučit.
S volbou ubytování nám pomohl portál www.cyklistevitani.cz, na kterém najdete přehled restaurací a ubytovacích zařízení, které jsou vhodná pro kola.

Den první: z Břeclavi do Lednice

Mezi Břeclaví a Lednicí vede krásná asfaltka lesem, auta na ni nesmějí. Stačí se držet zelené turistické značky až k odbočce k Janovu hradu a dále se držet značky žluté. Na úvod moc pěkné seznámení s místním cyklistickým rájem. V samotné Lednici můžete obdivovat zámek, park, skleník či minaret. Míst, kde se najíst, je zde dostatek, my měli pozitivní zkušenost s restaurací Onyx. Ubytovali jsme se hned vedle, v penzionu Jordán. Své dojmy z něj jsem sepsal zde.

Den druhý: okruh do Valtic

Jak to už v Česku bývá, když nevíme kam, jdeme po červené značce. Na ní se obvykle nachází to nejlepší z dané oblasti (u hor se jedná o hlavní hřeben, to ale není případ Lednicko-valticka). Na červené značce z Lednic jsme postupně obdivovali Lednické rybníky (možné odbočky na Rybniční zámeček a Apollonův chrám), Chrám Tří Grácií, sv. Hubert, Rendez-Vous a Valtický zámek. V lesní části bude vaše cesta s cyklovozíkem svižnější, máte-li jej odpružen. Ve Valticích můžeme rozhodně doporučit restauraci Valtická rychta (www.valtickarychta.cz). Místní park se dá projíždět křížem krážem, hledáte-li jižní východ z něj, následujte naučnou stezku Valtice. Ta vás navede na signálku – zpevněnou cestu z dob železné opony, na které na auta nenarazíte. Stoupání je zde v jednom úseku skutečně brutální (naštěstí krátké). Dále jsme pokračovali po silnici do Úval a Sedlece, kde poslední dům na modré značce podél rybníku Nesyt nabízí venkovní ochutnávku vín. Cesta podél Nesytu je moc pěkná a vede až k Hraničnímu zámečku. Dále je už na vaší kreativitě, jak se dostat do Lednice, my zvolili vedlejší silnici.


Den třetí: k Novým Mlýnům

Že by červená značka na severozápad? Jdeme na ni. Podotýkám, že máme treková kola a neodpružený vozík, takže toho, co jsme absolvovali, se nemusíte vůbec bát. Do Nejdku je cesta zpevněná, dále až do Bulhar hliněná. Zajímavá je pasáž v bezprostřední blízkosti Dyje. Z Bulhar vede cesta po jakési hrázi. Celou noc pršelo, parádně jsem na této hrázi obalil brzdy bahýnkem. Cesta podél nádrže Nové Mlýny nabízí působivé výhledy na toto obrovské vodní dílo a na pálavskou zříceninu Dívčí hrady. Povrch je bohužel rozbitý asfalt, pro cyklovozík velmi nešťastné. Oběd jsme se rozhodli dát v Zaječí ve Vinařství u kapličky (www.vinarstviukaplicky.cz), poněkud monstrózně vyhlížející stavbě pod kopcem. Naše cesta pokračovala po vedlejší silnici přes Přítluky, Rakvice a Podivín,  provoz je zde malý. Z Podivína vede do Lednice hlavní silnice a na té už začínalo být husto, takže jsme co nejrychleji sjeli a následovali Velkopavlovickou cyklostezku, která přejíždí Dyji. Od Dyje k Janovu hradu vede starodávná cesta sestávající z na výšku postavených kamenů, což bylo ještě méně sjízdné, než rozbitý asfalt u Nových Mlýnů. Janův hrad stojí rozhodně za vidění. Vede k němu mostek přes kanál, na jeho konci jsou protiautomobilové sloupky – s vozíkem (< 80cm) jsme se vešli jen taktak. Odtud se můžete i s koly svézt lodí – informace o tomto na www.1plavebni.cz


Den čtvrtý: směrem k soutoku Moravy a Dyje

Lesní cestou popsanou v prvním dni jsme se přemístili opět do Břeclavi, odložili si na nádraží bagáž a vydali se dál po zelené značce k zámečku Pohansko. Malý tam cupital podél rybníčku a já zas ocenil místní gril :) Pokračovali jsme dál směrem k soutoku Moravy a Dyje. Krajina je to nevídaná. Na nejpřímější cestě k soutoku se po nějaké době objeví panely, variant je ale více, od Lánského zámečku vede další zpevněná paralelní cesta. Protože jsme nechtěli malého trápit dlouhou jízdou kvůli něčemu pro něj tak abstraktnímu, jako je soutok dvou řek, nedojeli jsme až k němu a vrátili se zpět jinou cestou na zámeček Pohansko. Dá se pokračovat signálkou k Františkovu rybníku a po větších či menších silnicích se opět vrátit do Břeclavi. Ta má pěkné nábřeží. V centru je snaha o cyklopruhy, ale občas se ztrácejí.



Dovolená to byla moc pěkná, pokud chcete něco nenáročného na kola – s dětmi v sedačce, vozíku či na dětských kolech, tato oblast rozhodně stojí za vaši pozornost. Nabízí totiž unikátní spojení cest bez aut, vysokou koncentraci památek a vína :)