Stejně jako před časem Standa, rozhodla jsem se napsat zkušenost, jak kombinuji práci s našim car-free životním stylem. Popíšu vám, jak vypadal můj "typický pracovní týden" na podzim 2015, kdy pro naší rodinu bylo výzvou sladit mé a manželovo podnikání, moji činnost v Čistém nebi, péči o Františka a moje těhotenství. Tak tedy...
Co je moje práce?
Živím se hlavně jako expertka na PR a marketing na Facebooku na volné noze. Značnou část mého času představuje práce na počítači, kterou mohu vykonávat prakticky odkudkoli. Má práce je ale také o setkávání se s lidmi. Velmi často poskytuji konzultace (ať už tváří v tvář nebo online přes Skype), poměrně často školím, na veřejných kurzech nebo ve firmách. Na podzim jsem navíc spustila projekt Smart žena (zvyšování IT gramotnosti u žen), kde gró tvoří offline školení. Do konce roku 2015 jsem byla ředitelkou Čistého nebe, kde to bylo opět o setkávání se s lidmi a práci přes počítač.
Můj typický týden vypadal asi takto:
- práce z domova (cca 3 dny v týdnu)
- práce v Ostravě (1 - 2 dny v týdnu)
- kurz/služební cesta v jiném městě (1 den v týdnu)
Práce z domova
Pracuji-li z domova, začíná náš den společnou snídaní. Manžel nebo já (podle domluvy - jak má kdo kolik práce, jestli ho čekají nějaké cesty, schůzky apod.) doprovodíme Františka do školky.
Vyrážíme obvykle kolem 7:30. Podle dne v týdnu nás čeká buď 1 km do státní školky ve Starém Městě nebo 6 km do lesní školky Bezinka v Palkovicích.
Do státní školky chodím pěšky, František podle počasí pěšky nebo na kole. Doma jsem cca v 8:30 a můžu začít pracovat.
Do lesní školky jezdíme autobusem (já s těhotenským bříškem, Standa když prší nebo je zima) nebo na kole (to když je aspoň 5 - 10 °C). Při jízdě kolmo nám pomáhá sedačka, cyklovozík nebo Follow-me. Podle zvoleného typu dopravního prostředku jsme doma kolem 9. hodiny a můžeme se vrhnout do práce.
Doma většinou vyřizuji maily, telefonáty, jsem na Facebooku, pracuji na svých projektech nebo projektech Čistého nebe, dávám Skype konzultace, připravuji se na schůzky a školení, vyřizuji administrativu, apod. Není-li se mnou zrovna František, využívám k práci i cestu ze/do školky: vyřizuji telefonáty, v autobusu maily, apod.
Pracuji obvykle do 15:30 (čas, kdy je potřeba vyrazit do školky). Pouze jeden den v týdnu, když pro Františka jezdí do lesní školky dědeček, pracuji déle.
Občas se mi stane, že dodělávám resty večer, když František spí. Práci věnuji ale už většinou už jen 30 - 60 minut.
Práce v Ostravě
Do Ostravy se jezdím hlavně potkávat s lidmi. V den, kdy celé rodině nejvíce vyhovuje moje domácí nepřítomnost, si v Ostravě naplánuji celodenní pracovní program. Ten se skládá ze schůzek s klienty, se spolupracovníky nebo účast na nějaké akci. Čas mezi schůzkami vyplňuji prací na PC anebo si zajdu na oběd s kamarády.
Proč milovany?
Přesně naplňuje moje potřeby:
- Potřebuji místo, kde můžu zvát klienty a spolupracovníky na schůzky.
- Potřebuji místo, které je mě i mým klientům/spolupracovníkům dobře dostupné (10 minut na vlak, MHD za rohem).
- Potřebuji místo, kde se cítím dobře, kde mám zázemí, kde můžu trávit tolik času, kolik potřebuji, činností, kterou potřebuji. (Na rozdíl od kavárny, kde působí nepatřičně, že máte x schůzek, mezi tím klepete do PC a dáte si u toho jedno kafe.)
- Potřebuji místo, které má svou atmosféru, ducha a lidi, kteří jej oživují a místo, kde se mí klienti cítí dobře.
- Potřebuji místo, kde se něco děje, kde můžu potkat zajímavé lidi, zajít na zajímavé akce a které mi umožní kompenzovat, že zbytek týdne pracuji z domova.
Do Ostravy jezdím nejčastěji vlakem, někdy autobusem. Ráno splním své maminkovské povinnosti a mezi 8. - 9. odcházím z domu. Někdy odvedu Františka do státní školky. To pak jedu MHD na vlakové nádraží a dál směr Ostrava. Chce to trochu časové disciplíny, ale jsem na to zvyklí a jde to v pohodě. V dopravním prostředku buď pracuji (připravuji se na schůzku, vyřizuji maily apod.) nebo odpočívám (většinou cestou domů - čtu si časopis, poslouchám hudbu, koukám z okna). Když dorazím domů, jsem už zase na 100% maminka.
Práce v jiném městě
Občas školím v jiném městě. Na podzim jsem školila zejména v Ostravě, v Novém Jičíně a v Kroměříži. Školení si domlouvám tak, aby čas a místo pro klienta i pro mne byli OK. Místo konání kurzu volím s ohledem na dostupnost veřejnou dopravou, což u větších měst není problém. Cestuji vlaky a autobusy.
Pracovně jsem jezdila občas i do Prahy a Brna což je úplně pohoda. Mezi Brnem a FM jezdí autobus Student Agency (2,5 hodiny) a do Prahy cestuji vlakem přes Ostravu (4 hodiny).
Jak to šlo s těhotenským bříškem?
Musím říct, že lépe než jsem čekala. Občas mě bolely nohy (asi jako každou těhotnou ženu), ale na podzim jsem jela na vlně těhotenské energii (druhý trimestr na rozdíl od prvního bývá doslova energetický nástřel). Vyměnila jsem svoji notebook-kabelku přes rameno za batoh a malou kabelku, vyřadila poslední zbytky svých podpatkových bot, oblékala se hlavně pohodlně (šaty, sukně, ale i džíny), při chůzi se trochu kolébala - a šlo to. Podle mě hodně záleží, jakou má žena fyzičku před těhotenstvím. Pokud je zvyklá na pohyb, zvládne ho i v těhotenství.
Jen na kole jsem přestala jezdit už v září. Mám pánské kolo a posed na něm mi nedělal společně s bříškem dobře.
Co buducnost?
V nejbližších dnech mě čeká porod a hlavně péče o naší rodinu. Auto si neplánujeme pořídit a čekám, že ze začátku pro nás bude výzva sladit všechny naše potřeby. Podnikat chci i v tomto období, ale v omezené míře, s posílením online služeb. Díky tomu budu pružnější vzhledem k péči o děti (každá maminkatelka ví, o čem mluvím), i vzhledem k našemu car-free životu. Svůj online skype kurz Smart žena mám v pilotní verzi a těším se, až ho spustím naplno.
Úplně na konec...
Stejně jako v rodině, i v podnikání je to o domluvě. Domlouvám se s manželem, se synem Františkem, s klientem. Mají-li obě strany zájem na domluvě, najde se vždy cesta a proto nemám pocit, že by mě náš car-free život v podnikání nějak limitoval.
V poslední době je velkým trendem digitální nomádství. Naše car-free rodina je vlasně jiným projevem stejného jevu. Díky technologií a novinkám jako je coworking si můžeme uzpůsobit život a práci tak, jak nám vyhovuje… někdo jezdí na pláž, my můžeme žít a pracovat bez auta. (A na tu pláž si taky třeba příští rok zajedeme :-) 