úterý 21. října 2014

Bez kočárku bos, narazil si nos

Pro naši car-free rodinu byl kočárek dlouhou dobu nepostradatelným pomocníkem. Nejen coby odvoz Františka, ale i jako zavazadlo. Na cestách byl vždy plně naložen, ověšen, zatížen. 
Jak František roste (v lednu bude mít 3 roky), je stále více zvyklý chodit a my kočárky pomalu, ale jistě, rušíme.
Na jaře jsme uskladnili (pro další plánované dítě) sporťák, nyní se blíží doba, kdy schováme i golfky. 
Za poslední dva měsíce jsme golfky použili dvakrát a to jen na cestování.
Kočárek používáme už jen pro dopravu na nádraží, pokud je František unavený (např. po obědě, kdy normálně spává) nebo když spěcháme. Většinou ale František chodí i na nádraží pěšky. Dospělému to trvá 15 minut, Františkovi 30. Nespěcháme-li, je to v pohodě. 

Pro běžné přemisťování po městě využíváme chůzi, kolo, odrážedlo nebo autobus. František už v pohodě dojde na kilometr vzdálenou zastávku, potřebuje ale více času. Chápe, že jakmile se jde na autobus, nemůže se zastavovat u každého listu. Autobus může zkrátka ujet. Přirozeně se to naučil a zvládá to.

Kočárek si doma ještě pár měsíců necháme. Jako pojistku, kdyby byl František nemocný a museli bychom k lékaři, ať nemusí ťapat bez kočárku bos a narazit si nos...

A kdy jste dali kočárek pryč Vy? Zvládáte to bez něj?

1 komentář:

  1. U prvního dítěte asi tak v 5 měsících, druhé do kočárku nikdy nechtělo :-) Dokud nechodily, nosila jsem je. Když začaly chodit, snažila jsem se je nechat ťapat. Dodnes někdy poponáším (třeba když chvátáme na vlak, dceři je dva a půl), ale u nás je všechno blízko. Když jdeme nějakou delší vzdálenost, třeba 3,5 km na chatu, tak využíváme cyklovozík...
    Uvidíme, jak to teď budeme dělat se třetím dítětem, sama jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat