Vídeň s dětmi a bez auta

Máme rádi Rakousko. Hlavně proto, že je to země, která je přátelská k rodinám s dětmi. Alespoň my jsme to tak cítili během našich cyklovýprav v roce 2014 (Tyrolsko, Dunaj) a 2015. A protože se letos s roční Bělkou ještě necítíme na cykloputování, rozhodli jsme se, že si vyrazíme alespoň na pár dní do Vídně. 

Prater trochu jinak

Bydleli jsme nedaleko Prateru, proto jsme se tam hned po příjezdu vydali pěšky. Prater jsme už na našich předchozích cest znali jako obrovskou zelenou plochu, kde se skvěle jezdí na kole. Letos si Prater užili hlavně děti. Vyzkoušeli děstké hřiště, dali si letošní první nanuk, svezli se Liliput Bahn (vezmou vás i s kočárkem). Všude kvetly stromy, bylo teplo, sluníčko, lidi piknikovali, jezdili na kole, hráli si, žonglovali, chodili po slackline, venčili děti a jinou zvěř... prostě sobotní idylka. Zašli jsme i do zábavního parku. Ženské části výpravy se tam nelíbilo (hluk, davy lidí, horko) a tak jsme se rozdělili. Holky zapadly do kavárny v parku s výhledem na Riesenrad a kluci si užili kolotoče. 

Muzeum fever

Kolik je ve Vídni muzeí? Nepočítaně :-) Pro inspiraci mrkěnte na wikipedii. Wien.info má speciální sekci věnovanou návštěvníkům s dětmi a tipům na muzea, která by se mohla líbit i dětem. Společně s dětmi jsme vybrali tři a ty navštívili. 

Haus des Meeres (Dům moře)

Betonová obranná věž z druhé světové války v samém centru Vídně je sama o sobě dost zajímavá. Ale ještě zajímavější je její obsah - 11 pater rybiček, mořských živočichů, plazů, hmyzu, ptáků a jiných živočišných druhů. A jako třešnička na dortu - skvělý výhled na celou Vídeň z vrchní prosklené terasy. Rozhodně doporučujeme! 

Naše tipy: 

- vyražte ráno hned na otvíračku - na lístky jsme čekali jen pár minut. Odcházeli jsme po poledni, fronta na lístky se táhla do půlky náměstí a v muzeu bylo už taky dost husto.

- ve věži bylo docela teplo - stačí tričko s krátkým rukávem. Šatnu jsme nenašli, takže vše, co jsme ze sebe sundali, jsme také nesli s sebou :-/ Naštěstí jsme měli s sebou golfáč, do kterého jsme vše naložili.

- na náměstí u věže je park a parádní dětské hřiště

- nedaleko je Mariahilfer Straße - vyhlášená pěší zóna s obchody

Schmetterlinghaus (Motýlí dům)

Secesní skleník císařských zahrad přeměněný na tropický prales plný pestrobarevných exotických motýlů. Lítají všude kolem vás a máte-li štěstí, sednou si i na vás :-) 

Naše tipy:

- do skleníků šla jen máma a František. Malá Bělka by si to tam neužila a motýli by z její přítomnosti taky nebyli nadšení. Navíc s kočárkem by to tam bylo náročné.

- je tam opravdu velké horko a vlhko - vydrželi jsme tam 20 minut a měli dost.

- Motýli dům je hned vedle Burggarten - příjemného park, kde si můžete odpočinout nebo odložit část rodiny :-)

- hned za rohem je Albertina a náměstí s informačním centrem

Technické muzeum

Technické muzeum jsme si nechali na poslední den. Měli jsme na něj celé dopoledne, ale i to bylo málo. Je to ten typ muzeí, kde člověk může jít několikrát a pořád objevuje další a další věci. Pro děti jsou tam dvě oddělení, kde si můžou hrát a objevovat. Celé muzeum je ale baby-friendly, takže jsme ho prošli kompletnně a děti byli nadšené. V muzeu zrovna probíhala výstava Urban Future, která nás jako car-free rodinu dost zaujala. 

Největší pecky? 

Cyklistická přilba, která signalizuje, že se blíži auto. 

Speciální odpadkový koš pro cyklisty. 

Semafór pro chodce, který vám zahraje oblíbenou písničku a navíc zobrazí místo panáčka vaši tancující siluetu.

Naše tipy:

- klidně celodenní návštěva

- jedna část muzea pro děti, tzv. Mini, je otevřená až do 13 hodin. Tu jsme bohužel nestihli. 

Nejlepší zmrzlina ve Vídni

Když se řekne Rakousto, pro Františka to znamená dvě věci. Kolo a zmrzlina. 

A nám nejvíce chutná ta na Schwedenplatz. Před lety jsme na ni našli tip v mapě USE-IT, která vzniká s pomocí místních lidí, kteří dávají tipy cestovatelům, kam zajít, aby zažili město autentické. Takže díky Vídeňané :)

V jídelňáku celou cestu valim kyty

Do Vídně jsme cestovali vlakem. Nejlepší pro cesty z Moravy je využít spoje eurocity jedoucí z Polska do Vídně. Bohužel na tyto vlaky nemáme moc dobrý přípoj. Znamená to tudíž 50 minut čekání na hlavním nádraží v Ostravě. Ale protože ještě nejsou hotové výtahy (mají být v probozu v červnu - třikrát HURÁ), tak jenom přechod na nástupiště nám zabralo s kočárkem docela dlouho. Zbytek času trávíme venku před nádražím, kde děti nadšeně pozorují tramvaje a trolejbusy (vesničani ve městě ;-) a běhají "na čas" kolem fontány. Z Ostravy do Vídně pak cesta trvá ani ne 3 hodiny. V těchto vlacích si rádi zajdeme do jídelního vozu a dáme si nějakou polskou specialitu. Nejraději máme pirohy :-) Kolem 14 hodiny jsme byli ve Vídni.

Cestovali jsme s golfovým kočárkem a jednou krosnou. Kočárek máme ještě po Františkovi a je fakt skvělý - rychle se složí, vejde se všude, je lehký, pořád 100% funkční. Rozhodně můžeme doporučit! 

Po Vídňi jsme se dopravovali veřejnou dopravou. Metro čisté, rychlé, bezpečné, prakticky všude výtahy pro kočárek. Tramvaje jsme nezkusili, protože zrovna probíhal ve Vídňi nějaký běžecký závod a linky měly výluku. Koupili jsme si ještě doma přes mobilní aplikaci Wiener Linien jízdenku na 48 hodin za 13,30 €. Děti do 6 let cestují zdarma. Doporučuji mrknout na stránky dopravního podniku věnované turistům. 

Nafukovací matraci prosím 

Ubytování jsme řešili pár dní před odjezdem. Poprvé jsme, coby celá rodina, zkusili AirBnB. Ve Vídni je hodně velký výběr, my měli štěstí a na poslední chvíli a za rozumné peníze sehnali tento byt. Celý jsme ho měli pro sebe. Byli jsme první hosté, takže pár much se ještě našlo, ale jinak pro nás ideální - 50 metrů od metra, přízemí, okna do vnitrobloku, klid, cena šlušná. Místo by to bylo vhodné i pro cyklisty. 

Jak si užít Pálavu (i bez auta)

Léto, to je pro nás období cestování. A protože máme malé miminko, rozhodli jsme se, že letos nebudeme dělat žádnou velkou dovolenou, ale více kratších. Naší první dovolenkovou destinací byla Pálava. 

Cestování a ubytování

Cestovali jsme z Frýdku-Místku do obce Perná na Pálavě.

Vyrazili jsme ráno vlakem směr Ostrava hlavní nádraží. Z Ostravy EC Polonia do Břeclavi. Je to pěkný, rychlý, klimatizovaný vlak. V jídelním voze jsme si dali oběd (polské pirožky... mňam) a před jednou hodinou jsme byli v Břeclavi. Pak už jen půlhodinka do Mikulova. Celkem i s přestupy cesta trvala 4 hodiny 24 minut. Protože bylo pěkné počasí, rozhodli jsme se, že nepojedeme hned do Perné, ale zajedeme se vykoupat v Mikulově do lomu. Je tam super spojení místní dopravou z vlakového nádraží na zastávku Bezručova, ze které je to už jen pár minut pěšky. Vykoupali jsme se, dali si zmrzlinu a pak opět ze zastávky Bezručova s jedním přestupem dojeli do Perné, kde jsme byli ubytováni v penzionu a vinařství pana Kosíka.

V průběhu naší dovolené jsme udělali několik menších výletů, které vyžadovaly přesuny po Pálavě. Vše jsme absolvovali místní dopravou. Pálava je doslova car-free destinací. Celá oblast je protkána sítí autobusových linek, četnost spojů je taky slušná. Neměli jsme problém se kdykoli kamkoli dostat. Kromě klasických spojů o víkendech až do konce října jezdí i Turistbus, který vás mimo jiné doveze i do Rakouska. 

Vybavení

Podařilo se nám sbalit věci na pět dní do jedné krosny, jednoho středního batohu a jednoho dětského batůžku. Kočárek jsme s sebou nebrali, protože v něm Bělka není ráda a jen by nám překážel. Místo toho jsme měli nosítko Manducu a šátek. Manducu jsme ocenili hlavně ve vlaku a autobusu (rychlá manipulace) a Standa jí používal na túry. Já mám zase  raději šátek. 

Na co si dát pozor, je klimatizace. Ve vlaku může být někdy dost chladno, raději mít při ruce ponožky a mikinu nebo svetřík. 

Na výlety nám stačili pohodlné boty, pikniková deka a malý batoh na svačinku. 

Jak cestování zvládaly děti

František je už zkušený cestovatel. Cestu zvládal v pohodě, ale neobešlo se to bez oblikátní otázky "kdy už tam budeme?" :-). Nejvíce byl nadšený z řízku v jídelním voze. Když už byla hodně nuda, pomohl Pat a Mat na mobilu.

Bělka část cesty prospala, jinak si užívala válení se na sedadle. Ve vlaku z Břeclavi do Mikulova bylo dost horko, ale zvládala to dobře - chvilku si hrála, pak se nakojila a v nosítku usla. Zpáteční cesta už byla úplně v pohodě, protože už bylo chladněji. S Bělkou praktikujeme bezplenkovou komunikační metodu (BKM). Ve vlaku čurala do umyvadla na toaletách. Cesty autobusem byly krátké, tak jsme to vždycky zvládli před nebo po. V nejhorším má vždy na sobě pro jistotu plenku a není co řešit. 

Výlety

Během naší dovolené jsme absolvovali pár výletů. Vše baby-friendly. Doprava bus, pěšky (ušli i čtyřletí turisté) nebo v nosítku. Pro kočárky Pálava není moc vhodná.

Výlet na Sirotčí Hrádek a Stolovou horu

Doporučujeme vyrazit z Perné a to hlavně proto, abyste si v cíli trasy v Klentnici mohli zajít na vynikající oběd :-)

Z Perné od autobusové zastávky po zelené značce se vydáte směr Sirotčí hrad-sedlo. Doporučujeme si udělat malou odbočku a než dobudete hrad, po červené si vyjít na Stolovou horu, odkud je opravdu famózní výhled. Pak už jen pár minut a jste na Sirotčím hrádku. Ze sedla po zelené do Klentnice do vyhlášeného Café Fara, kde nejen výborně vaří, ale je tam i krásné prostředí a hrání pro děti.

Trasu naleznete na mapě.

Výlet na Dívčí hrady

Z Perné autobusem do Pavlova. Z Pavlova od autobusové zastávky po zelené značce směr Dívčí hrady. Stezka vede přes vinice, slunečnicová pole, krásný výhled na přehradu Nové Mlýny. Pokračuje docela příkré stoupání zajímavým lesem a jste na hradě. Ze zříceniny po červené do Dolních Věstonic na oběd a zmrzlinu.

V Pavlově je nový Archeopark, jehož návštěvu jsme se nechali na příště (až budou děti starší).

Trasu naleznete na mapě.

Výlet do Mikulova

Protože nám jeden den pršelo, rozhodli jsme se vyrazit do Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Z Perné autobusem na zastávku Mikulov, Hliniště a pak už jen pár minut pěšky k jeskyni. V Mikulově jsme také okoukli zámecké zahrady, Kozí hrádek a Ditrichštejnskou hrobku, z které je trochu jiný pohled na Mikulov. Svatý kopeček jsem si nechali na jindy, je ale taky vhodným výlet s malými turisty. Na lehký oběd můžeme doporučit Kafe Pala přímo na náměstí - dobré palačinky, výborná limonáda a hlavně super sezení ve dvoře, kde i Bělka měla možnost si pohrát na dece. Pokud hledáte restauraci s dětským koutkem, můžeme doporučit Restauraci Pod Radnicí (ve stejné budově jako informační centrum). 

Trasu naleznete na mapě.

Život bez auta jako velké dobrodružství

Občas od kamaráda zaslecheme: “Výlety s autem jsou DALEKO lepší, protože to zajímavé je často někde, kde skoro nic nejezdí a když už, tak nekonečně dlouho.” Obvykle na to odpovídáme: “Rozumíme, co chceš říct, my to tak ale nevnímáme.” Pokusím se to teď rozvést.

Žijeme ve Frýdku-Místku, stanovme si tedy nějaký, bez auta hůře dostupný, cíl výletu. Třeba hrad Bouzov  – možná jej znáte z pohádky O princezně Jasněce a Létajícím Ševci. Autem bychom se k němu dostali za hoďku a půl, zašli na prohlídku, potom do restaurace na oběd, nedaleko jsou Mladečské jeskyně, ty bychom dali odpoledne a jeli domů. Krásný hrad, krásné jeskyně, v lepším případě dobré jídlo. Papírově tedy vše v pořádku.

Mě by tam ale něco chybělo. Dobrodružství. Řeknete si: „no, tak třeba nemusejí jet hned domů, můžou zapadnout na hoďku do lesa a ono se tam už něco naskytne“. Nejspíš naskytne, ale pořád to bude mít pro mě jakousi pachuť dokonalosti. Přijeli jsme, zkonzumovali jsme, odjíždíme.

Zkusme tedy to samé bez auta. Idos hlásí: Bouzov 3,5 hodiny, několik přestupů. Většinu lidí by tohle odradilo. Ve mně se ale začne rozehrávat rej nápadů. „Hmm, poslední úsek do Bouzova je autobusem. Mrknu na mapu. Vlaková zastávka 10 kilometrů daleko, to s malými dětmi pěšo nedáme. Co třeba, kdyby to nebylo na den, ale na dva. Mmm, přímo pod Bouzovem je zajímavé ubytko. Viděli bychom v noci nasvícený hrad a bez davů. A druhý den bychom dali ty jeskyně. Mezitím by měl Franta dost času, si někde pohrát, na hřišti nebo v lese.“

Nakonec je z toho kvalitativně daleko větší zážitek. Jasněže Bouzov s přespáním se dá realizovat z Frýdku-Místku i autem. Ale hádám, že to většinu lidí vůbec nenapadne. Anebo napadne, ale bude jim líto dát peníze za ubytko. A nenapadne je už, že kdyby neměli auto, ušetří ročně na mnoho takových „nocí pod Bouzovem“. Auto je totiž v dnešní době konstanta. O autu se nepochybuje.

Jet někam 3,5 hodiny, když se tam dostanu autem za 1,5h… A ještě s malými dětmi, pěkně bláznivý nápad! ☺ My tohle máme jinak. Jízdu si maximálně užíváme. Je to čas, kdy je naše rodina každý pro každého. Hodně si povídáme, čteme.

Je to už několik let, co mě kamarád vytáhl autem přes Německo a Francii do Španělska. Moc mu za to děkuji. Viděl jsem neuvěřitelně příjemné město k žití Freiburg, majestátný hrad Carcassone, slavný Avignon, chodil po dvou pyrenejských národních parcích, koupal se v moři u Tarragony, atd. Ale stejně, největší zážitek pro mě byl, když jsme (jediný den ze šestnácti!) nechali auto odpočívat v kempu a vyrazili vlakem do Barcelony. Konečně nás něco donutilo, domluvit se. Hledali jsme spojení, východ z nádraží, laborovali s plánkem města. Objevovali. 

Minulý víkend slavil kamarád narozky na horské chatě Prašivá, kam sice vede asfaltka, ale žádná hromadná doprava tam nejezdí. Vyrazil jsem tam s Františkem (4 roky), autobusem  se přiblížili, co to šlo a pak už jen stoupali po svých. Koukali na popásající se kozy, na srandovní slepice, které vypadaly, jako by měly kalhoty. Na stromy, které se obalují listím a květy. Franta byl unavený, dopoledne jsme v akci Uklíďme Česko několik hodin sbírali odpadky kolem řeky. Navrhl jsem mu, ať při chůzi teda zkusí stopovat. Ten nápad ho zaujal natolik, že zapomněl na unavené nohy. A světe div se, první projíždějící auto nám zastavilo, objevila se milá paní s dětmi, která Frantovi dokonce nabídla místo v autosedačce. Z obyčejné cesty na narozeniny se tak stal velký zážitek.

Jasně, je to náhoda. Ale náhody se stávají, jen pokud jim dá člověk šanci, aby se stát mohly. 

FollowMe

Tříleté dítě na vlastním kole? Není problém. Jak ale řešit úseky jeté po silnici, stoupání nebo když už prostě nemůže? K tomu slouží tažná zařízení.

Asi jste se už setkali s tažnými tyčemi. Rodič na velkém kole, dítě na malém, mezi nimi tyč spojující sedlovou trubku dospěláckého kola s rámem pod hlavovým složením dětského kola. Tyč je lehká, skladná, účel splní. 

Švýcarské FollowMe je něco lepšího. Možná jste si někdy všimli, že děti zavěšené na tyči jedou nezřídka nakloněné. To se Vám s FollowMe nestane. Dítě jede pevně a bezpečně uchycené za vámi. Název FollowMe jej plně vystihuje – následuje vás. Druhou výhodu vidím ve volném prostoru nad zadním kolem, tedy můžete s FollowMe použít brašny nebo zadní cyklosedačku.

A co nevýhody? Hmotnost, cena, objemnost. Porovnám-li s nejrozšířenější tyčí Trail Gator, která papírově váží 2,5 kg, s FollowMe táhnete rovnou 4 kila. Přitom cena FollowMe je čtyřnásobná. Plus vynášet do schodů kolo s FollowMe je pěkná řehole – co na tom, že váží sejně jako cyklosedačka – je za kolem, takže při nošení posouvá jeho těžiště a prodlužuje délku kola. Má to teda vůbec cenu? Má :) S FollowMe je totiž parádní poježdění. 

Zavěsíte za něj dětské kolo od nejmenšího 12“ po největší 24“ (ale kdo by se s takovým tahal). Dospělácké kolo by mělo mít velikost kol 26“ (horské) až 28“ (trekové). Poslední roky preferovaná horská kola 29“ se kamarádí s FollowMe aktuálně pouze při použití úzkých plášťů 44mm – třeba s tím výrobce časem něco udělá.

Pro použití FollowMe je třeba na dospěláckém kole vyměnit zadní osu za speciální, dodanou. Na ní se FollowMe nasazuje. Potom trvá cca 1 minutu FollowMe na kolo nasadit. Na dětském kole se vymění šrouby předního kola za delší dodávané a ke spodní trubce rámu se přišroubuje protikus k FollowMe (tím strávíte nejvíc času, naštěstí jednorázově). Zapojení dětského kola do FollowMe je pak otázkou asi 30sekund. Ideální je toto dělat, pokud velké kolo někdo s dospělých přidrží. Jde to ale i s kolem opřeným.

Jaké jsou vlastnosti takového „tandemu“? 

Pokud dítě zabrzdí přední brzdou, neděje se nic, přední kolečko má pár centimetrů nad zemí. Pokud zabrzdí zadní brzdou, zpomalí vás to. Citelné to je hlavně při stoupání :) Pokud šlápne do pedálů, v případě, že dosáhne stejné „rychlosti“, jako vy, pomáhá vám. Na kole 12“ tohle ale připadá v úvahu snad jen při stoupání. Čím větší dětské kolo, tím může být pomoc při šlapání významnější. Tandem za vámi poctivě zatáčí, dítě o své vůli zatáčet nemůže, přední kolo má zablokované. Součástí FollowMe je osa, díky které dětské kolo zahýbá až o cca 70° vpravo nebo vlevo za vámi. Klopíte-li, klopí i dětské kolo.

Je vhodné, aby dítě, ač taženo, mělo ruce na řidítkách, nohy na pedálech a sledovalo jízdu. V žádném případě by nemělo usnout. Nám se to nikdy nestalo, od jiných víme, že používají zpětné zrcátko na řidítkách nebo starší sourozenec bdělost mladšího hlídá.

Nakonec osobní zkušenost s bazarovým prodejem. Při ceně 6.000 Kč jistě nejen nás napadlo pořídit FollowMe z druhé ruky. Pořídili jsme za 2.750 Kč, původní majitel jej používal jen na dvou dovolených. 

Problém 1: byl stržen závit speciálního šroubu, kterým se připevňuje protikus na dětské kolo. FollowMe bylo v záruce a pan Fiala z VeloFiala je člověk na svém místě: šroub nám obstaral. 

Problém 2: ač má být hlavní výhoda, že dítě nejezdí nakloněné, při testovací jízdě František nakloněný jel. Stačilo posunout šrouby regulující velikosti dětského kola do stejné vzdálenosti na levé a pravé straně a vše bylo v cajku. Problémy vyřešeny a tradááá na výlety.

Kolo je kolo

Na tuhle chvíli jsme se těšili dlouho. Můžeme hrdě prohlásit, že jsme právoplatná cyklistická rodina. František v květnu osedlal své první opravdické kolo a stal se z něho cyklista. Podle čeho jsme vybírali první kolo?

Při výběru kola jsme zohlednili dva hlavní parametry:

Velikost

Dětská kola se prodávají zejména ve velikostech kol 12”, 16“, 20“ a 24“. U některých výrobců existují i modely 14“ a 18“. Jak velké kolo vybrat, záleží na délce nohou (měřeno od země po rozkrok). 

Dítě by mělo dosáhnout bezpečně na zem. Doporučuji vyzkoušet, tabulky na internetu jsou pouze orientační.

František měl od 2. narozenin zkušenost s odrážedlem FirstBike. Na kole začínal v 3,3 letech. (Výjimkou nejsou ale ani děti 2,5 leté.) 

Pořídili jsme kolo velikosti 12“, protože jedině na takto malém mohl sedět s nohama na zemi. 

Děti většího vzrůstu, nebo ty, které začínají jezdit na kole později, tuto velikost často přeskakují a z odrážedla přecházejí rovnou na 16“ anebo méně běžných 14“.

Hmotnost

Běžně prodávaná kola 12” váží od 7 do 10kg. 

Vzhledem k tomu, že chcete, aby se dítě s kolem skamarádilo, snažíte se pořídit spíš lehčí.  Specialized Hotrock 12, který jsme z druhé ruky koupili, patří se svou hmotností 7,3kg mezi ta lehčí. I tak je to, oproti podobně velkému FirstBike, které váží pouhých 3,9kg, značný skok. 

Pokud byste chtěli něco superlehkého, dá se pořídit 16“ Belter, který váží jen 5,6kg. Případně 14“ Frog s hmotností 6,7kg. Tato kola jsou samozřejmě cenově výš.

Učení na kole

Výuka byla celkem svižná. Z odrážedla uměl František držet rovnováhu, na staré tříkolce si vyzkoušel šlapání. 

Balanční kolečka, která jsou s koly 12“-16“ běžně dodávána, jsme nepoužili. 

Při prvním zkoušení kola jsem za ním běhal a zachytával pády. 

Na konci druhého zkoušení už držel balanc sám. 

Při čtvrtém zkoušení se naučil sám rozjíždět, při pátém bezpečně brzdit zadní brzdou. 

A po třech týdnech ujel na cyklostezce 9 km. Žádná věda :)

PS: Trochu retro na závěr. Když jsme s ženou uvažovali, kdy jsme začínali s ježděním my, shodli jsme se, že kolem šesti let. Dumali jsme nad tím, proč až tak pozdě. 

Vysvětlení je prozaické. Před revolucí se prostě nedala sehnat menší kola. Museli jsme tedy čekat, až dorostem :-)

Uherskohradišťsko na kole s prckem v sedačce

Na Moravě máme několik prima oblastí, kam vyrazit na kole s prckem ve vozíku nebo sedačce. Za zmínku určitě stojí Cyklostezka Bečva, Lednicko-Valticko, Podyjí nebo Uherskohradišťsko. Za krásami okolí Uherského Hradiště jsme se s kolem a sedačkou vypravili v létě 2013. 

Pokud hledáte tip na krátkou jarní cyklodovolenou nebo víkend, může se vám náš článek hodit.

Cesta a ubytování

Z Ostravy jezdí do Starého Města u Uherského Hradiště vlaky, které berou kola. Protože jsme plánovali výlety nalehko, vzali jsme vše potřebné do krosny – nástup do vlaku je s ní jednodušší, než s brašnami. Ubytování jsme hledali na stránkách www.cyklistevitani.cz. Vybrali jsme Penzion Max v Starém Městě u Uherského Hradiště a byli s ním nadmíru spokojeni: nedaleko nádraží, blízko cyklostezek, vše v pořádku, s vybavením pro děti, nic nebyl problém (ani příjezd v 10h, ani odubytování v 18h).

Cyklovýlet do Ostrožské Nové Vsi

Staré Město spojuje s Uherským Hradištěm cyklostezka. Na Masarykově náměstí se dá na zahrádce dobře najíst. Vyrazili jsme po cyklostezce podél řeky Moravy, která vede do Kostelan. Přitom míjí zdymadlo a pohodové občerstvovací stanici U Jezu. Po cyklostezce „Uherskohradišťské“ se dá dále dostat k Ostrožským jezerům. U jednoho je i nudapláž, smočit se můžete ale kdekoli. V Ostrožské Nové vsi se napojuje cyklotrasa č. 47, která nás dovede zpět do Uherského Hradiště. 

Pohodových 25 km po rovině, celá trasa s vyloučením automobilové dopravy.

Cyklovýlet do Velehradu a Buchlovic

Po Moravské vinné stezce vyrážíme ze Starého města do Velehradu. Obdivujeme klášter, dá se zajít i do Archeoskanzenu. Za Velehradem vyjíždíme jeden kopec do Tupes a druhý do Buchlovic. Dá se tam strávit pohodový čas v krásné zámecké zahradě. Po okreskách přes Boršice a Nedakonice se dostáváme opět k řece Moravě a prima cyklostezce podél ní.

Výlet sem tam kopec, 30 km dlouhý, s pozoruhodnými místy po cestě.

Cyklovýlet do Napajedel

Pokud se Vám stane, že je půl dne nic moc počasí, nevadí, ve Starém Městě mají Kovozoo. A když už se počasí umoudří, je tu přece to nejlepší na závěr: Baťův kanál a cyklostezka podél něj. Po ní a dál po cyklostezce podél řeky Moravy byste krásně dojeli až do Kroměříže. My to vzali z Uherského Hradiště do Napajedel a zpět, opět rovinatých 30km, bez aut. Po Baťově kanále jezdí i lodě, vaše dítka jistě ocení množství zdymadel. Na začátku Baťova kanálu najdete restauraci Přístav s rybími specialitami. 

V Kovozoo

Cyklovozík: mýty a fakta

Často narážím, na internetu nebo při rozhovorech se známými, na nevraživost vůči cyklovozíkům. Pokusil jsem se sepsat pár postřehů, které po třech letech používání cyklovozíku máme. První sezónu jsme do vozíku (Croozer 737) dali autosedačku „vajíčko“. V dalších sezónách speciální polštář kolem hlavy. Začínali jsme ve 3 měsících a první rok jezdili trasy do 10km. Na více dní jsme jeli v roce dítěte, s domluveným ubytováním po cestě. Ve dvou letech už přišla klasická cykloturistika se spaním pod stanem.

1. Dítě dýchá výfukové plyny

Záleží, kudy jezdíte. My s cyklovozíkem trávili čas především na cyklostezkách (Ostravice, Bečva, Lednicko-Valticko, Inn, Dunaj), kde se auta téměř vůbec nenacházejí. Občas se samozřejmě silnici nevyhneme, jedná se o vedlejší nebo místní komunikace, jejich podíl bych odhadl na menší než 5%.

2. Dítě dýchá prach

Naštěstí jsou cyklostezky většinou vyasfaltované nebo mají zámeckou dlažbu. V případě prašné cesty se dá vstup do vozíku zakrýt  slídou. Samozřejmě se může stát, že se sejde více faktorů: horko & sucho & prašná stezka. Vstup do vozíku se dá v takovém úseku zadělat např. látkovou plenkou a kolíčky.

3. Dítě to nebaví

Cyklovozík je dopravní prostředek, ne fetiš. Ráno do něj dítě nadšeně naskočí, veze se, kouká, usne, vzbudí se, nějaký čas se rozkoukává a pak je třeba zastavit a dostatečně se vyřádit na hřišti, najíst, projít, potulit atd. Pokud jsou všechny tyhle věci uspokojeny, je ochotné si to zopakovat i odpoledne. Takhle se dá ujet v průměru 50km/den (něco přes 3h čistého času). V horku/dešti podstatně míň. Přes 70 km/den (5h čistého času) jsme jeli spíš z nouze a už je to prostě moc. Vše uvedené je samozřejmě individuální. Dítě též může mít ve vozíku, narozdíl od cyklosedačky, plyšáky nebo obrázkovou knížku.

4. S dítětem to háže

My se s tímto vypořádali zakoupením speciálních plášťů Schwalbe Big Apple. Komu je to málo, může pořídit přímo vozík odpružený (např. Thule – dříve Chariot, Burley) anebo dokoupit odpružení pro vozík Croozer (Velo Fiala, Doggy). Náš malý cestující si nikdy, ani náznakem, na toto nestěžoval.

5. Je to nebezpečné

Dítě je připoutáno pětibodovým pásem, nemá kam spadnout, kolem něj je kovová konstrukce. V případě případě použití cyklostezek a rozumného stylu jízdy je riziko zanedbatelné.

6. S dítětem není kontakt

Je pravda, že s dítětem v cyklosedačce si můžete za jízdy povídat, zatímco při použití cyklovozíku to nejde. Řešíme tak, že kdykoli malý něco říká, zastavíme, manželka otevře vozík, zeptá se ho, co potřebuje. Někteří rodiče si dávají na řidítka zpětné zrcátko, aby na dítě neustále viděli.

7. Dovolená s cyklovozíkem nebere ohled na dítě

Dovolená s cyklovozíkem by rozhodně neměla být naplněna pouze jízdou. Jak jsem jsem psal výše, průměrný čistý čas denní jízdy máme něco přes 3 hodin/den. Zbývající čas jsou hřiště, koupačky, stanování, poznávání, atrakce, zmrzlina, blbnutí,…

8. Cyklovozík není na silnici vidět

Pominu-li, že už samotný nápad, vyrazit na kole (i bez vozíku) na české silnice, je už tak dost divoký, je tu hned několik prvků, které cyklovozík na cestě zvýrazní: vysoký praporek, reflexní proužky, odrazky, blikačka. Někdo vozí na zádi cyklovozíku rovnou reflexní vestu.

9. Je to nezákonné

Nějaký čas byly cyklovozíky v legislativním vakuu, takže, ne že by byly zakázané, ale zákon s nimi nepočítal. Toto se před několika lety vyřešilo a jsou stanovena pravidla, jak má cyklovozík na českých komunikacích vypadat. Pokud je uvnitř dítě, musí být vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1,2 až 1,6 metrů nad úrovní vozovky.

10. Cyklovozík není samospasitelný

Ani se o to nesnaží. Na pohotovost pochopitelně s dítětem cyklovozíkem nepojedete: nemáte-li auto, vezmete si taxi nebo zavoláte sanitku. Za babičkou, která bydlí daleko, pojedete spíš vlakem nebo autobusem. Na lokální pojíždění je jednodušší mít cyklosedačku. A na jízdu terénem jakbysmet.

Car-free výlety za čistým vzduchem

Žijete (jako my) na Ostravsku?

Trápí vás časté smogové situace?

Chcete své děti vyvést na čistý vzduch?

Nechcete nebo nemůžete jet autem?

Nabízíme tipy na výlet.

Klíčové je vyjet někam buď vysoko na hory nebo někam, kam už smog nemůže. 

Jako hranici v Beskydech můžeme vnímat přehradu Šance (jak ukazuje např. mapa z 6. 12. 2014). Jakmile minete Šance a ocitnete se na druhé straně hor (Staré Hamry, Bílá, Horní Bečva), měli byste být mimo smogovou zónu. Samozřejmě lokálně může být kvalita ovzduší zhoršena i v této oblasti (lokální topeniště). 

1. Visalaje - Bílý Kříž - Visalaje

Jak se tam dostat

Frýdku-Místku jezdí co hodinu autobus přímo na Visalaje (zastávka Krásná,Vyšní Mohelnice,hotel Visalaje). Z Ostravy doporučujeme jet vlakem do FM a na autobus nastoupit na zastávce Frýdek-Místek, žel. stanice. Z Frýdku trvá cesta autobusem 55 minut. Cesta zpět taky bez problému, autobusy jezdí každou hodinu. 

Trasa

6 Km

Z Visalají po zelené na Ježánky, pak po modré na Bílý Kříž. Zpět chvíli po modré a pak odbočka vpravo po zelené a U Surovce po žluté na Ježánky. Nebo klasicky po modré zpět.

Náročnost
Trasa vhodná pro děti od 3 let nebo menší v nosítku. Náš syn to ušel a neměl ještě 3 roky. Posledních 300 metru už jsme ho nesli.

Kde se najíst

Horská chata Sulov (dětský koutek, krb, dobré jídlo)

Na trase z Visalají na Bílý Kříž

2. Visalaje - Bílý Kříž - Švarná Hanka - Visalaje

Jak se tam dostat

Stejně jako výlet č. 1

Trasa

9 Km
Z Visalají po modré na Bílý Kříž, rozcestí, potom po žluté na Smrkoviny a po zelené na Švarnou Hanku. Na Visalaje pak po zelené. 

Náročnost
Trasa vhodná pro větší děti. Trasa má malé převýšení, ale je delší. 
My jsme ji absolvovali s dvouletým synem v nosítku - chvíli šel, chvíli v nosítku. 

Kde se najíst
Na Švarné Hance je bufet. Můžete si tam dát v teple čaj, něco malého na zub, ale na oběd to není. Doporučujeme proto raději větší svačinu s sebou. Případně lze trasu směrovat přes Sulov a najíst se tam.

3. Třeštík - Bumbálka - Masarykova chata - Bumbálka

Jak se tam dostat

Z Ostravy vlakem do FM, přestup na autobus směr Bílá,,chata Třeštík. Případně vlak z Ostravy do Ostravice a přestup na autobus směr Třeštík. Případně jezdí z Ostravy přímý autobus, ale jede brzy (6:40 Poruba, Alšovo náměstí).

Trasa

6 Km

Z Třeštíku po žluté na rozcestí Nad Bumbálkou, po červené na Bumbálku a dále po červené na Masarykovu chatu a zpět po červené. 

Náročnost
Trasa vhodná pro děti od 3 let nebo menší v nosítku. Náš syn to ušel a neměl ještě 3 roky.

Kde se najíst

Hotel Sůkenická (nebývá ale často otevřená), Hotel Bumbálka (otevřený denně), Masarykova chata (otevřeno Po - Ne: 10 - 22h) 

4. Pustevny - Radhošť

Jak se tam dostat

Vlak z Ostravy/Frýdku-Místku do Frenštátu pod Radhoštěm, pak autobusem ze zastávky Frenštát p.Radh., žel.st. pod lanovku na zastávku Trojanovice, rest. Ráztoka. Z F-M je to cca 1 hodina cesty. 

Trasa

Klasika všech klasik - z Pusteven po modré na Radhošť a zpět.

7,5 Km

Náročnost

Trasa vhodná pro zdatné děti od 3 let nebo menší v nosítku. 

Kde se najíst
Pustevny - Koliba u Zaryša, Hotel Tanečnica, Chata Šumná
Na Radhošti - Horský hotel Radegast