První čtvrtletka s Bělkou

Jsou to už tři měsíce, co jsme car-free rodina². Jak se nám žije a jak to zvládáme?

Indiánská maminka

Naši holčičku Bělku nejčastěji uvidíte v šátku... jsem taková indiánská babička, nebo spíš maminka :-) Tak ráda se nosí, že jsem si musela půjčit další tři šátky, abych měla vždy nějaký čistý po ruce (díky Báro a Pavlo za půjčení:-). Františka jsem začala nosit až koncem druhého měsíce. Bělku jsem uvázala hned pár dní po porodu a všichni jsme spokojeni. V kočárku skoro nechce být. Vždycky jednou týdně zkusím, jestli na něho nezměnila názor, ale většinou po pár minutách vážu do šátku a kočárek mám jen jako doprovodné vozidlo. Přesto kočárek sporťák budeme asi do budoucna více využívat. V jednom ze starších článků si můžete přečíst jak vybrat car-free kočárek. 

Cestování s miminkem v šátku je pohoda. Stačí batoh a malá kabelka, se kterou mám peníze, klíče a mobil po ruce. Cestuji většinou pěsky nebo autobusem. Párkrát už jsem cestovala i vlakem. Největší výzva při cestování s malým miminkem je sladit odjezdy spojů s biorytmem miminka. Malé miminko nemá ještě žádný režim, často se kojí a spí a je mu celkem jedno, že za půl hodiny potřebujete vycházet na vlak. Chce to naladit se na miminko a trochu více plánovat. Když například potřebuji za hodinu odejít na vlak a miminko chce už spát, vyřeším to tak, že se obleču, uvážu si jí do šátku a vše ostatní dodělám během toho, co spí v šátku. Když odcházím na vlak, miminko pořád ještě spí a vzbudí se až ve vlaku. Tam ji buď jen trochu uvolním a nakojím přímo v šátku nebo ji vytáhnu ven, nakojím, přebalím (na sedadle s přebalovací podložkou, naše vagóny totiž nemají přebalovací pult) a před výstupem znovu navážu. 

Myslím, že jsem na spoji mezi FM a Ostravou už tak trochu atrakce: ta paní kojící v šátku :-) 

Do budoucna chci šátek nahradit nosítkem. Ve vlaku nebo v autobusu se přecejen šátek hůř váže. Potřebujete místo a více času. S nosítkem je to cvak, cvak a hotovo. 

Car-free dítě

Náš starý cyklovozík Croozer 737 jsme vytunili. Ježdění s ním je teď mnohem jednodušší a pro miminko je to větší pohoda. Pořídili jsme pláště Schwable Big Apple, odpužení Dogy a místo plátěné sedačky připevnili autosedačku - vajíčko.

Bělka nemá ráda kočárek, ale cyklovozík miluje. Když ji do vozíku dáváme, většinou pláče, protože už chce spát, ale stačí ujet pár metrů, pláč ustane a Bělka zírá na svět a pak spokojeně usne. Zázrak...

Poprvé se Bělka v cyklovozíku projela v 5. týdnu a od té doby jsme už párkrát dojeli na zahradu a vyrazili na několik malých výletů po okolí. Maximálně byla ve vozíku asi hodinu a tu spokojeně prospala. Malé cyklovýlety děláme i s ohledem na Františka, který už jezdí na svém kole s námi, někdy mu pomůže FollowMe. Cyklovozík většinou vezu já. Je to super způsob, jak shodit poporodní kila a nabrat zase svaly do nohou :-)

Bělka se už několikrát projela autem. Jednou jsme s kamarádkou vyrazili na nákupy do Ostravy a podruhé jsme jeli s mojí sestrou na výlet. Obě cesty Bělka více méně proplakala... nechápala, že sedím vedle ní a nevezmu jí do náruče. Zpátky už jsem jeli zašátkování vlakem resp. autobusem a byl klid. Asi je to fakt car-free dítě :-)

Do školky

Naše doprava do školky se významně nezměnila, jen teď více leží na tatinkovi.

Do státní školky chodí nadále rodič pěšky a František, když úplně neleje, jezdí na svém kole. Ráno doprovází do školky tatínek, odpoledne vyzvedává maminka s Bělkou v šátku, někdy s kočárkem. Dopravu do lesní školky zajišťuje tatínek na kole (většinou s FollowMe, někdy se cyklosedačkou), jednou týdně Františka vyzvedává dědeček. Až bude Bělka starší a bude mít zažitější půběh dne, bude nejspíš občas jezdit autobusem s maminkou.

Zatím tedy car-free život s dvěmi dětmi dáváme bez problému. Řekla bych, že je to dokonce větší pohoda než když jsme před lety začínali s Františkem. Uvidíme, jak nám to půjde dál...

Život bez auta jako velké dobrodružství

Občas od kamaráda zaslecheme: “Výlety s autem jsou DALEKO lepší, protože to zajímavé je často někde, kde skoro nic nejezdí a když už, tak nekonečně dlouho.” Obvykle na to odpovídáme: “Rozumíme, co chceš říct, my to tak ale nevnímáme.” Pokusím se to teď rozvést.

Žijeme ve Frýdku-Místku, stanovme si tedy nějaký, bez auta hůře dostupný, cíl výletu. Třeba hrad Bouzov  – možná jej znáte z pohádky O princezně Jasněce a Létajícím Ševci. Autem bychom se k němu dostali za hoďku a půl, zašli na prohlídku, potom do restaurace na oběd, nedaleko jsou Mladečské jeskyně, ty bychom dali odpoledne a jeli domů. Krásný hrad, krásné jeskyně, v lepším případě dobré jídlo. Papírově tedy vše v pořádku.

Mě by tam ale něco chybělo. Dobrodružství. Řeknete si: „no, tak třeba nemusejí jet hned domů, můžou zapadnout na hoďku do lesa a ono se tam už něco naskytne“. Nejspíš naskytne, ale pořád to bude mít pro mě jakousi pachuť dokonalosti. Přijeli jsme, zkonzumovali jsme, odjíždíme.

Zkusme tedy to samé bez auta. Idos hlásí: Bouzov 3,5 hodiny, několik přestupů. Většinu lidí by tohle odradilo. Ve mně se ale začne rozehrávat rej nápadů. „Hmm, poslední úsek do Bouzova je autobusem. Mrknu na mapu. Vlaková zastávka 10 kilometrů daleko, to s malými dětmi pěšo nedáme. Co třeba, kdyby to nebylo na den, ale na dva. Mmm, přímo pod Bouzovem je zajímavé ubytko. Viděli bychom v noci nasvícený hrad a bez davů. A druhý den bychom dali ty jeskyně. Mezitím by měl Franta dost času, si někde pohrát, na hřišti nebo v lese.“

Nakonec je z toho kvalitativně daleko větší zážitek. Jasněže Bouzov s přespáním se dá realizovat z Frýdku-Místku i autem. Ale hádám, že to většinu lidí vůbec nenapadne. Anebo napadne, ale bude jim líto dát peníze za ubytko. A nenapadne je už, že kdyby neměli auto, ušetří ročně na mnoho takových „nocí pod Bouzovem“. Auto je totiž v dnešní době konstanta. O autu se nepochybuje.

Jet někam 3,5 hodiny, když se tam dostanu autem za 1,5h… A ještě s malými dětmi, pěkně bláznivý nápad! ☺ My tohle máme jinak. Jízdu si maximálně užíváme. Je to čas, kdy je naše rodina každý pro každého. Hodně si povídáme, čteme.

Je to už několik let, co mě kamarád vytáhl autem přes Německo a Francii do Španělska. Moc mu za to děkuji. Viděl jsem neuvěřitelně příjemné město k žití Freiburg, majestátný hrad Carcassone, slavný Avignon, chodil po dvou pyrenejských národních parcích, koupal se v moři u Tarragony, atd. Ale stejně, největší zážitek pro mě byl, když jsme (jediný den ze šestnácti!) nechali auto odpočívat v kempu a vyrazili vlakem do Barcelony. Konečně nás něco donutilo, domluvit se. Hledali jsme spojení, východ z nádraží, laborovali s plánkem města. Objevovali. 

Minulý víkend slavil kamarád narozky na horské chatě Prašivá, kam sice vede asfaltka, ale žádná hromadná doprava tam nejezdí. Vyrazil jsem tam s Františkem (4 roky), autobusem  se přiblížili, co to šlo a pak už jen stoupali po svých. Koukali na popásající se kozy, na srandovní slepice, které vypadaly, jako by měly kalhoty. Na stromy, které se obalují listím a květy. Franta byl unavený, dopoledne jsme v akci Uklíďme Česko několik hodin sbírali odpadky kolem řeky. Navrhl jsem mu, ať při chůzi teda zkusí stopovat. Ten nápad ho zaujal natolik, že zapomněl na unavené nohy. A světe div se, první projíždějící auto nám zastavilo, objevila se milá paní s dětmi, která Frantovi dokonce nabídla místo v autosedačce. Z obyčejné cesty na narozeniny se tak stal velký zážitek.

Jasně, je to náhoda. Ale náhody se stávají, jen pokud jim dá člověk šanci, aby se stát mohly. 

Lehké dětské kolo

Lehké dětské kolo? Není to protimluv? Následující článek vám přiblíží, jak jsme vybírali kolo pro našeho čtyřletého syna.

Dítě čtyřleté nebo 100 cm vysoké drandí obvykle na dětském kole velikosti 16 palců. Kola téhle velikosti jsou bohužel nezřídka těžká. Pokud to srovnám, mé kolo dosahuje 20 % mé hmotnosti. Dětské kolo velikosti 16“ často váží 70 i více procent hmotnosti čtyřletého dítěte. Co s tím?  

Bez nároku na úplnost výčtu se podívejme, jaká lehká dětská kola se v současnosti nabízejí:

• Specialized Hotrock 16 je dobrá klasika, má 8.3 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/specialized-hotrock-16-2015/
• Core Nipper 16, s hmotností 7,9 Kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/sprinter-core-nipper-16-2016/
• S Autorem Stylo 16 se dostanete na lepších 7.6 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/author-stylo-2016/
• S kolem Frog 48 ještě lepších 6.9 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/frog-48-2015/
• No a nejlíp je na tom s hmotností Belter, 5.6 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/early-rider-belter-2015/

Jak vidíte, se snižující se hmotností roste cena. My šli do Beletru. Ještě na podzim 2015, kdy jsme jej kupovali, stál 9.000 Kč. Dnes je o tisícovku dražší. Na bazarech se pod 6.000 Kč nedostanete. Má smysl kupovat dítěti tak drahé kolo? To si musí zodpovědět každý sám. 

My se s vyšší cenou vyrovnali takto:

• Máme dvě děti, takže předpokládáme, že 16“ kolo bude minimálně 4 sezóny v permanenci.
• Permanence, je u nás opravdu permanence ;) Jezdíme celoročně, většinu dní v roce.
• Tohle kolo se dá za slušné peníze prodat dál.

No dobře, ale je fakt tak dobré?

• Je lehké, takže se s ním dítě snadno skamarádí, není mu zatěžko vyjet menší stoupání či vést jej do stoupání většího. A nám zas není zatěžko ho v případě potřeby poponést.
• Má místo řetězu řemen – nemusíte řešit údržbu.
• Líbí se nám.

Má i další vlastnosti, které jej liší od ostatních kol velikosti 16”. Třeba dvojici rukou ovládaných brzd – nechám na vaší úvaze, zda není lepší mít u dětského kola torpédo (brzdu šlápnutím zpět). U klik je možno nastavit polohu pedálu blíž nebo dál od středu. 

Jsou ale věci, u kterých byste standardní řešení spíš uvítali. Na delší vzdálenosti, silnici nebo kopce používáme tažné zařízení FollowMe. Na minulé kolo Specialized Hotrock 12“ šlo bez problémů namontovat. Belter nemá ale standardní uchycení kol. Toto jsme vyřešili díky velmi vstřícnému přístupu Velo Fiala – pan Fiala nám na zakázku přední úchyt FollowMe pro Beltera za 400 Kč vyrobil.

Na netu najdete příběhy dětí, kterým se na normálním kole jezdit nechtělo a s Belterem si kolo oblíbili. Nechme stranou, že se může jednat o placené PR. Stát se to může, rozdíl v hmotnosti je skutečně v tomto případě zásadní. Náš případ to ale není – František jezdil rád na 7,6 kg těžkém Specialized 12“ a jezdí rád i na 5,6 kg těžkém Belteru 16“ (že je vetší kolo lehčí, je skutečně paradox).

Nadpozemské vlastnosti každopádně nečekejte. I Belteru může drhnout špatně seřízená véčková brzda. Na diskuzích se dočtete, že rodič vyměnil ihned po zakoupení Belteru pláště, atd.

Celkově jsme spokojeni. A co je hlavní, spokojený je František. Na kole jezdí do školky, k babičce, do města i na výlety. Současný stav, kdy obvyklé 16“ dětské kolo váží přes 10 kilo, normální není. Snad, za 10 nebo 15 let budou lehká dětská kola běžná a budou stát polovic, co Belter. My máme ale děti teď a jízdu na kole milujeme.

Kolo je kolo

Na tuhle chvíli jsme se těšili dlouho. Můžeme hrdě prohlásit, že jsme právoplatná cyklistická rodina. František v květnu osedlal své první opravdické kolo a stal se z něho cyklista. Podle čeho jsme vybírali první kolo?

Při výběru kola jsme zohlednili dva hlavní parametry:

Velikost

Dětská kola se prodávají zejména ve velikostech kol 12”, 16“, 20“ a 24“. U některých výrobců existují i modely 14“ a 18“. Jak velké kolo vybrat, záleží na délce nohou (měřeno od země po rozkrok). 

Dítě by mělo dosáhnout bezpečně na zem. Doporučuji vyzkoušet, tabulky na internetu jsou pouze orientační.

František měl od 2. narozenin zkušenost s odrážedlem FirstBike. Na kole začínal v 3,3 letech. (Výjimkou nejsou ale ani děti 2,5 leté.) 

Pořídili jsme kolo velikosti 12“, protože jedině na takto malém mohl sedět s nohama na zemi. 

Děti většího vzrůstu, nebo ty, které začínají jezdit na kole později, tuto velikost často přeskakují a z odrážedla přecházejí rovnou na 16“ anebo méně běžných 14“.

Hmotnost

Běžně prodávaná kola 12” váží od 7 do 10kg. 

Vzhledem k tomu, že chcete, aby se dítě s kolem skamarádilo, snažíte se pořídit spíš lehčí.  Specialized Hotrock 12, který jsme z druhé ruky koupili, patří se svou hmotností 7,3kg mezi ta lehčí. I tak je to, oproti podobně velkému FirstBike, které váží pouhých 3,9kg, značný skok. 

Pokud byste chtěli něco superlehkého, dá se pořídit 16“ Belter, který váží jen 5,6kg. Případně 14“ Frog s hmotností 6,7kg. Tato kola jsou samozřejmě cenově výš.

Učení na kole

Výuka byla celkem svižná. Z odrážedla uměl František držet rovnováhu, na staré tříkolce si vyzkoušel šlapání. 

Balanční kolečka, která jsou s koly 12“-16“ běžně dodávána, jsme nepoužili. 

Při prvním zkoušení kola jsem za ním běhal a zachytával pády. 

Na konci druhého zkoušení už držel balanc sám. 

Při čtvrtém zkoušení se naučil sám rozjíždět, při pátém bezpečně brzdit zadní brzdou. 

A po třech týdnech ujel na cyklostezce 9 km. Žádná věda :)

PS: Trochu retro na závěr. Když jsme s ženou uvažovali, kdy jsme začínali s ježděním my, shodli jsme se, že kolem šesti let. Dumali jsme nad tím, proč až tak pozdě. 

Vysvětlení je prozaické. Před revolucí se prostě nedala sehnat menší kola. Museli jsme tedy čekat, až dorostem :-)

Čepice pod přilbice

Je jaro a František prakticky nesleze z odrážedla nebo z kola. Nedávno měl zánět středního ucha a tak jsem řešila, co pod cyklistickou přilbu, když je na vlněnou kuklu už moc teplo. Normální čepice (např. z H&M) seděla pod přilbou celkem dobře, ale buď se rolovala z uší nahoru nebo pro změnu padala do čela. A pak jsem narazila na čepici Roli.

Co je na téhle čepici nejlepší, je to, že vznikla přímo jako čepice pod přilbu. Na uších pěkně sedí, nehrne se do čela, je na krku dost dlouhá, takže na krk zezadu netáhne. Kukla má pořád výhodu v tom, že řeší i přední část krku. Viděla jsem, že Roli prodává i nákrčníky, které by tento nedostatek mohly řešit. Ale na jaře stejně šátek už není moc potřeba.

Čepici teď na jaře, které je nějaké větrnější než obvykle, nosíme často. Zapomněli jsme ji nedávno v lesní školce a byla týden krize, než jsme ji našli.

Já (Markéta) mám čepici taky. Výrobce myslí i na dospělé a testuje možnosti využití i pro ně. Izoluje fakt dobře, takže jsem ji nosila spíš v březnu a dubnu, teď v květnu už moc ne. Designově mi čepice celkem sedí, střih je opravdu super, ale brala bych pro příště nějakou jednobarevnou (teď mám červenou se vzorečkem na uších), aby se nebila s barvou a vzorem na přilbě. Bez přilby mi teda čepice moc nesluší, ale to bude spíš mojí hlavou ;-) Čepice Roli má ještě jednu vychytávku. Vzadu tam, kde mívají holky culík, je díra, kterou vlasy provlečete a vlasy vás tak pod čepicí netlačí.

Car-free matka na cestách

"Z Frýdku do Zlína vlakem? A sama? Ses zbláznila, ne?" Tak nějak zněla reakce některých mých kamarádek, když jsme jim popisovala náš (máma+1,5 starý syn) prázdninový výlet do Zlína. Pro hodně maminek je představa solo cestování veřejnou dopravou s malým dítětem doslova horor. Tento článek má ambici ukázat, že to jde a navíc si to účastníci zájezdu mohou užít

.

Klíčové jsou dvě věci. Mít dobré vybavení a vymáknout dobrý spoj. No a pak ještě dobře motivované dítě.

Co je dobré vybavení?
1. Lehký a skladný golfový kočárek, který složíte a rozložíte jednou rukou, který unesete i s dítětem do schodů, případně do vlaku. 
2. Velký batoh, do kterého nacpete všechno, co na výlet potřebujete. My jeli na 3 dny a všechno se pohodlně vešlo.
3. Malou kabelku, do které si dáte základní nezbytnosti jako peníze, mobil atd.

Co je dobrý spoj?
1. Rozumná doba na přestup (cca 15 - 30 minut).
2. Co nejrychlejší vlak.
3. Co nejvyšší kvalita vlaku.

My jeli vlakem, který měl 30 minut na přestup v Ostravě (akorát na překonání nadchodu, koupení vody, poběhání po hale a přesun na nástupiště). Jeli jsme vlakem EuroCity z Polska, který z Ostravy do Otrokovic jede 1h9m. Je to klimatizovaný pěkný vlak, což oceníte hlavně v letních vedrech. Pak už jen motoráčkem 18 minut do Zlína. Do/z vlaku mi vždycky někdo pomohl, případně jsme to zvládla sama (golfky jsou lehké a úzké a vlezou se prakticky všude).

Co je dobře motivované dítě? :-)
1. Miluje vlaky.
2. Miluje nádraží.
3. Miluje vlakový a nádražní personál (výpravčí je nejlepší, má totiž červenou čepici a píšťalku).
4. Těší se na tetu.
5. Těší se na zvířátka v ZOO, a kdo byl v ZOO Lešná, ví, o čem mluvím. Doporučuju!
6. Ve vlaku bude svačinka/oběd/večeře, budeme si číst, dívat se z okna a počítat BIMBAM (železniční přejezdy), bagry, traktory, krávy, koně atd. Bude tam pan průvodčí a dáš mu lístek a udělá CVAKCVAK. A další super věci, jako je záchod, dveře otevírající po stisknutí tlačítka, světelné tabule ve vlaku.......

Maminky/tatínci, nebojte se toho, zkuste to a uvidíte...třeba příště necháte auto doma a pojedete tím skvělým úžasným VLAKEM :-)