Minimalistické rodičovství

Hned na úvod musím přiznat, že název příspěvku je trochu zavádějící. Když člověk někde ubere, musí zákonitě někde přidat. V našem případě jsem ubrali v materiální rovině, ale o to více je naše rodičovství založeno na pozornosti a času, který dětem věnujeme. Zdánlivě se toto téma netýká našeho car-free života, ale náš přístup nám umožňuje pohodlně se přemisťovat a cestovat i bez auta. Co je tedy esencí našeho minimalistického rodičovství?

1. Kojení

Doba, kdy byla adorovány umělé mléčná výživa pro děti, je snad už pryč, ale lobby firem vyrábějící tento produkt je stále silná. Už v porodnici vám pod nos strčí krabici s letáky, kde se to jen hemží šťatnými miminky s lahvičkou, v horším případě vám dítě začnou rovnou přikrmovat. Bránit se tomu dá, jen musí být žena přesvědčena, že chce kojit. Člověk je po porodu citlivý tvor a nechá se snadno ovlivnit. Ideální je domluvit si ještě před porodem pomoc duly nebo vlastní laktační poradkyně a věřit ve vlastní schopnosti. Mě se to povedlo - František byl kojen 20 měsíců, Běla je stále kojena (bude mít koncem únoru rok). Kojení je geniální věc - kdykoli kdekoli máte s sebou pro dítě jídlo, pití a uklidňovák. Cestování s kojeným dítětem je pak brnkačka - když má hlad nebo je neklidné, vytáhnete prso a je klid. Pokud jsme cestovali, lidé si většinou ani nevšimli, že je s nimi v autobuse nebo vlaku miminko. Navíc odpadá nutnost s sebou vozit lahvičky, cumlíčky, krabice, ohřívačky a porobné serepetičky. 

2. BLW (Baby Led Weaning)

BLW znamená v přesném překladu odstavení vedené dítětem. Je to metoda, kdy dítě už odmala jí samo a není nikým krmeno. U Františka jsme se snažili od 6. měsíce přikrmovat klasicky lžičkou a byla to katastrofa. On to nechtěl, my měli depku, že děláme něco špatně, já pořád vařila a mixovala, následně dojídala nebo vyhazovala. Nakonec začal jíst sám kousky jídla kolem jednoho roku a byla to pohoda. S Bělou jsem tohle nechtěla opakovat, začala jsem proto hledat více informací a našla právě metodu BLW. Bělka zhruba od 5 měsíce zkouší různá jídla, většinou to, co jíme my (jen bez soli a cukru). Dítě je navíc do jednoho roku zejména kojeno a jídlo má jen jako doplněk. Na toto téma nedávno měla skvělé video Margit Slimáková. Na BLW jsou nejtěžší tři věci. Za prvé, ustát komentáře a dotazy okolí. Za druhé, dítě udělá kolem sebe docela nepořádek, který vy několikrát denně řešíte. Za třetí, překonat strach z toho, že se dítě jídle udusí. Doporučuju pro začátek přečíst knížku Vím, co mi chutná a pak to nechat na dítěti :-) 

Během našich cest Běla jedla hlavně ovoce a zeleninu, které jsme měli s sebou, případně dostávala jídlo, které jsme v restauraci jedli my. Nutno dodat, že to je někdy problém, protože v restauraci mají často jídla hodně přesolená, ale vždy se dalo něco vybrat (těstoviny, zelenina atd.). 

3. Nošení 

Naše Běla je nošenec. Teprve pár měsíců nazpátek vzala na milost kočárek a to až když dokázala sedět a měla dobrý výhled. I teď používáme z 80% nosítko a kočárek jen občas. Nosítko používáme stále stejné a jsme spokojeni. Nošení je naprosto dokonelé z pohledu cestování. Nemusíte řešit, jestli bude místo na kočárek, nemusíte řešit, jestli vám s kočárkem někdo pomůže, nošené děti jsou v autobuse/vlaku klidnější. Jen jednu nevýhodu nošení má - pro stále hodně lidí je to dost exotická záležitost a neváhají to, někdy více někdy méně, taktně komentovat. Na otázku "jestli se neudusí" jsem odpovídala už asi stokrát :-)

4. Bezplenková metoda (BKM)

Původně jsem BKM neměla vůbec v plánu. S prvním dítětem jsem na něco takového vůbec neměla pomyšlení. Všechno bylo nové a já měla co dělat, abych základní péči o miminko zvládla. S Bělou už to bylo jiné - byla jsem jistější, klidnější, prostě zkušenější. Jednou jsem to zkusila a ono TO fungovalo :-) Ze začátku se nám to dařilo jen občas, někdy jsme za celý den použili jedinou plenku a byly také dny, kdy se to nedařilo vůbec. V létě, kdy jsme hodně cestovali, se nám to dařilo zrovna parádně a mohli jsme proto s sebou brát o méně plen. Bělka se vždycky vyčurala doma, pak třeba někde na trávu, ve vlaku na záchodě, v restauraci na záchodě. Když nebyla možnost, tak prostě pomohla plenka. Teď (v 11 měsících) začínáme s nočníkem a ONO se to docela daří! Jsem tedy velkým propagátorem této metody :-) S Františkem jsme nočník taky celkem brzy zvládli.  Jinak doma používáme látkové plenky (froté skládací, peru jedou za dva dny, skladuji v obyč kyblíku s octovou vodou), na cesty máme jednorázové plenky. 

5. Společné spaní

Naše děti s námi spí v posteli. František ve svých 5 letech zvládá spát sám ve své posteli. Donedávna spal s námi. Bělka od narození spí s námi. Proto během našich cest nemusíme řešit skládací postýlku a nevadí nám společné spaní ve stanu. 

6. Podpora k samostatnosti

Od malička naše děti vedeme k samostanosti. Co tím máme na mysli? Když je dítě schopné jít, tak jde. Když je dítě schopné jet na odrážedle nebo kole, tak jede. Když je dítě schopné nést si batoh, tak si ho nese. Nelíbí se nám, když děti, kterou jsou fyzicky schopné se samy pohybovat, jsou voženy v kočárku, nošeny nebo jim rodič nese všechny jejich věci. Pokud jsou naše děti unavené, tak jim rádi pomůžeme (třeba Františka zapřáhneme za FollowMe), ale mají-li energie na rozdávání, vyžadujeme od nich, aby se spoléhaly na své síly. 

Bez lahviček, dudlíků, skleniček, kočárků, postýlek, s malým množstvím plen a dětmi, které jsou zvyklé se hýbat, se nám cestuje i bez auta dobře. 

Jak si užít Pálavu (i bez auta)

Léto, to je pro nás období cestování. A protože máme malé miminko, rozhodli jsme se, že letos nebudeme dělat žádnou velkou dovolenou, ale více kratších. Naší první dovolenkovou destinací byla Pálava. 

Cestování a ubytování

Cestovali jsme z Frýdku-Místku do obce Perná na Pálavě.

Vyrazili jsme ráno vlakem směr Ostrava hlavní nádraží. Z Ostravy EC Polonia do Břeclavi. Je to pěkný, rychlý, klimatizovaný vlak. V jídelním voze jsme si dali oběd (polské pirožky... mňam) a před jednou hodinou jsme byli v Břeclavi. Pak už jen půlhodinka do Mikulova. Celkem i s přestupy cesta trvala 4 hodiny 24 minut. Protože bylo pěkné počasí, rozhodli jsme se, že nepojedeme hned do Perné, ale zajedeme se vykoupat v Mikulově do lomu. Je tam super spojení místní dopravou z vlakového nádraží na zastávku Bezručova, ze které je to už jen pár minut pěšky. Vykoupali jsme se, dali si zmrzlinu a pak opět ze zastávky Bezručova s jedním přestupem dojeli do Perné, kde jsme byli ubytováni v penzionu a vinařství pana Kosíka.

V průběhu naší dovolené jsme udělali několik menších výletů, které vyžadovaly přesuny po Pálavě. Vše jsme absolvovali místní dopravou. Pálava je doslova car-free destinací. Celá oblast je protkána sítí autobusových linek, četnost spojů je taky slušná. Neměli jsme problém se kdykoli kamkoli dostat. Kromě klasických spojů o víkendech až do konce října jezdí i Turistbus, který vás mimo jiné doveze i do Rakouska. 

Vybavení

Podařilo se nám sbalit věci na pět dní do jedné krosny, jednoho středního batohu a jednoho dětského batůžku. Kočárek jsme s sebou nebrali, protože v něm Bělka není ráda a jen by nám překážel. Místo toho jsme měli nosítko Manducu a šátek. Manducu jsme ocenili hlavně ve vlaku a autobusu (rychlá manipulace) a Standa jí používal na túry. Já mám zase  raději šátek. 

Na co si dát pozor, je klimatizace. Ve vlaku může být někdy dost chladno, raději mít při ruce ponožky a mikinu nebo svetřík. 

Na výlety nám stačili pohodlné boty, pikniková deka a malý batoh na svačinku. 

Jak cestování zvládaly děti

František je už zkušený cestovatel. Cestu zvládal v pohodě, ale neobešlo se to bez oblikátní otázky "kdy už tam budeme?" :-). Nejvíce byl nadšený z řízku v jídelním voze. Když už byla hodně nuda, pomohl Pat a Mat na mobilu.

Bělka část cesty prospala, jinak si užívala válení se na sedadle. Ve vlaku z Břeclavi do Mikulova bylo dost horko, ale zvládala to dobře - chvilku si hrála, pak se nakojila a v nosítku usla. Zpáteční cesta už byla úplně v pohodě, protože už bylo chladněji. S Bělkou praktikujeme bezplenkovou komunikační metodu (BKM). Ve vlaku čurala do umyvadla na toaletách. Cesty autobusem byly krátké, tak jsme to vždycky zvládli před nebo po. V nejhorším má vždy na sobě pro jistotu plenku a není co řešit. 

Výlety

Během naší dovolené jsme absolvovali pár výletů. Vše baby-friendly. Doprava bus, pěšky (ušli i čtyřletí turisté) nebo v nosítku. Pro kočárky Pálava není moc vhodná.

Výlet na Sirotčí Hrádek a Stolovou horu

Doporučujeme vyrazit z Perné a to hlavně proto, abyste si v cíli trasy v Klentnici mohli zajít na vynikající oběd :-)

Z Perné od autobusové zastávky po zelené značce se vydáte směr Sirotčí hrad-sedlo. Doporučujeme si udělat malou odbočku a než dobudete hrad, po červené si vyjít na Stolovou horu, odkud je opravdu famózní výhled. Pak už jen pár minut a jste na Sirotčím hrádku. Ze sedla po zelené do Klentnice do vyhlášeného Café Fara, kde nejen výborně vaří, ale je tam i krásné prostředí a hrání pro děti.

Trasu naleznete na mapě.

Výlet na Dívčí hrady

Z Perné autobusem do Pavlova. Z Pavlova od autobusové zastávky po zelené značce směr Dívčí hrady. Stezka vede přes vinice, slunečnicová pole, krásný výhled na přehradu Nové Mlýny. Pokračuje docela příkré stoupání zajímavým lesem a jste na hradě. Ze zříceniny po červené do Dolních Věstonic na oběd a zmrzlinu.

V Pavlově je nový Archeopark, jehož návštěvu jsme se nechali na příště (až budou děti starší).

Trasu naleznete na mapě.

Výlet do Mikulova

Protože nám jeden den pršelo, rozhodli jsme se vyrazit do Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Z Perné autobusem na zastávku Mikulov, Hliniště a pak už jen pár minut pěšky k jeskyni. V Mikulově jsme také okoukli zámecké zahrady, Kozí hrádek a Ditrichštejnskou hrobku, z které je trochu jiný pohled na Mikulov. Svatý kopeček jsem si nechali na jindy, je ale taky vhodným výlet s malými turisty. Na lehký oběd můžeme doporučit Kafe Pala přímo na náměstí - dobré palačinky, výborná limonáda a hlavně super sezení ve dvoře, kde i Bělka měla možnost si pohrát na dece. Pokud hledáte restauraci s dětským koutkem, můžeme doporučit Restauraci Pod Radnicí (ve stejné budově jako informační centrum). 

Trasu naleznete na mapě.

První čtvrtletka s Bělkou

Jsou to už tři měsíce, co jsme car-free rodina². Jak se nám žije a jak to zvládáme?

Indiánská maminka

Naši holčičku Bělku nejčastěji uvidíte v šátku... jsem taková indiánská babička, nebo spíš maminka :-) Tak ráda se nosí, že jsem si musela půjčit další tři šátky, abych měla vždy nějaký čistý po ruce (díky Báro a Pavlo za půjčení:-). Františka jsem začala nosit až koncem druhého měsíce. Bělku jsem uvázala hned pár dní po porodu a všichni jsme spokojeni. V kočárku skoro nechce být. Vždycky jednou týdně zkusím, jestli na něho nezměnila názor, ale většinou po pár minutách vážu do šátku a kočárek mám jen jako doprovodné vozidlo. Přesto kočárek sporťák budeme asi do budoucna více využívat. V jednom ze starších článků si můžete přečíst jak vybrat car-free kočárek. 

Cestování s miminkem v šátku je pohoda. Stačí batoh a malá kabelka, se kterou mám peníze, klíče a mobil po ruce. Cestuji většinou pěsky nebo autobusem. Párkrát už jsem cestovala i vlakem. Největší výzva při cestování s malým miminkem je sladit odjezdy spojů s biorytmem miminka. Malé miminko nemá ještě žádný režim, často se kojí a spí a je mu celkem jedno, že za půl hodiny potřebujete vycházet na vlak. Chce to naladit se na miminko a trochu více plánovat. Když například potřebuji za hodinu odejít na vlak a miminko chce už spát, vyřeším to tak, že se obleču, uvážu si jí do šátku a vše ostatní dodělám během toho, co spí v šátku. Když odcházím na vlak, miminko pořád ještě spí a vzbudí se až ve vlaku. Tam ji buď jen trochu uvolním a nakojím přímo v šátku nebo ji vytáhnu ven, nakojím, přebalím (na sedadle s přebalovací podložkou, naše vagóny totiž nemají přebalovací pult) a před výstupem znovu navážu. 

Myslím, že jsem na spoji mezi FM a Ostravou už tak trochu atrakce: ta paní kojící v šátku :-) 

Do budoucna chci šátek nahradit nosítkem. Ve vlaku nebo v autobusu se přecejen šátek hůř váže. Potřebujete místo a více času. S nosítkem je to cvak, cvak a hotovo. 

Car-free dítě

Náš starý cyklovozík Croozer 737 jsme vytunili. Ježdění s ním je teď mnohem jednodušší a pro miminko je to větší pohoda. Pořídili jsme pláště Schwable Big Apple, odpužení Dogy a místo plátěné sedačky připevnili autosedačku - vajíčko.

Bělka nemá ráda kočárek, ale cyklovozík miluje. Když ji do vozíku dáváme, většinou pláče, protože už chce spát, ale stačí ujet pár metrů, pláč ustane a Bělka zírá na svět a pak spokojeně usne. Zázrak...

Poprvé se Bělka v cyklovozíku projela v 5. týdnu a od té doby jsme už párkrát dojeli na zahradu a vyrazili na několik malých výletů po okolí. Maximálně byla ve vozíku asi hodinu a tu spokojeně prospala. Malé cyklovýlety děláme i s ohledem na Františka, který už jezdí na svém kole s námi, někdy mu pomůže FollowMe. Cyklovozík většinou vezu já. Je to super způsob, jak shodit poporodní kila a nabrat zase svaly do nohou :-)

Bělka se už několikrát projela autem. Jednou jsme s kamarádkou vyrazili na nákupy do Ostravy a podruhé jsme jeli s mojí sestrou na výlet. Obě cesty Bělka více méně proplakala... nechápala, že sedím vedle ní a nevezmu jí do náruče. Zpátky už jsem jeli zašátkování vlakem resp. autobusem a byl klid. Asi je to fakt car-free dítě :-)

Do školky

Naše doprava do školky se významně nezměnila, jen teď více leží na tatinkovi.

Do státní školky chodí nadále rodič pěšky a František, když úplně neleje, jezdí na svém kole. Ráno doprovází do školky tatínek, odpoledne vyzvedává maminka s Bělkou v šátku, někdy s kočárkem. Dopravu do lesní školky zajišťuje tatínek na kole (většinou s FollowMe, někdy se cyklosedačkou), jednou týdně Františka vyzvedává dědeček. Až bude Bělka starší a bude mít zažitější půběh dne, bude nejspíš občas jezdit autobusem s maminkou.

Zatím tedy car-free život s dvěmi dětmi dáváme bez problému. Řekla bych, že je to dokonce větší pohoda než když jsme před lety začínali s Františkem. Uvidíme, jak nám to půjde dál...

Bez kočárku bos, narazil si nos

Pro naši car-free rodinu byl kočárek dlouhou dobu nepostradatelným pomocníkem. Nejen coby odvoz Františka, ale i jako zavazadlo. Na cestách byl vždy plně naložen, ověšen, zatížen. 

Jak František roste (v lednu bude mít 3 roky), je stále více zvyklý chodit a my kočárky pomalu, ale jistě, rušíme.

Na jaře jsme uskladnili (pro další plánované dítě) sporťák, nyní se blíží doba, kdy schováme i golfky. 

Za poslední dva měsíce jsme golfky použili dvakrát a to jen na cestování.

Kočárek používáme už jen pro dopravu na nádraží, pokud je František unavený (např. po obědě, kdy normálně spává) nebo když spěcháme. Většinou ale František chodí i na nádraží pěšky. Dospělému to trvá 15 minut, Františkovi 30. Nespěcháme-li, je to v pohodě. 

Pro běžné přemisťování po městě využíváme chůzi, kolo, odrážedlo nebo autobus. František už v pohodě dojde na kilometr vzdálenou zastávku, potřebuje ale více času. Chápe, že jakmile se jde na autobus, nemůže se zastavovat u každého listu. Autobus může zkrátka ujet. Přirozeně se to naučil a zvládá to.

Kočárek si doma ještě pár měsíců necháme. Jako pojistku, kdyby byl František nemocný a museli bychom k lékaři, ať nemusí ťapat bez kočárku bos a narazit si nos...

A kdy jste dali kočárek pryč Vy? Zvládáte to bez něj?