pondělí 14. října 2013

Učíme se chodit

František bude mít v lednu dva roky. A učíme ho chodit. Zdá se vám to divné? V tohle věku by už přece měl umět chodit, ne? 

Většina dětí v tohle věku už chodí, běhá a jezdí na odrážedle. František taky. Učíme ho ale "chodit někam". Učíme ho, že chůze je prostředek, jak se dostat z bodu A (domov) do bodu B (hřiště, obchod, zastávka, nádraží). Většina dětí v tomto věku buď jezdí v kočárku nebo v autě. I my ještě často používáme kočárek, hlavně když se potřebujeme rychle někam dostat nebo když máme větší pochůzky po městě. Ale kdykoli to jde, necháváme kočárek doma a vyrážíme pěšky případně to kombinujeme s odrážedlem.



Jak tedy učit děti chodit?

1. Začněte pomalu
Na začátku volte krátké trasy. Na hřiště, které je za domem nebo jen do nejbližšího obchodu. Postupně trasy prodlužujte. U delších tras si zvolte tzv. odpočinkové body (pískoviště, lavička u řeky apod.), kde načerpáte síly, případně dáte svačinku. 

2. Motivace
Dítě musí vědět kam a proč jde. Takže: "jdeme na hřiště, bude tam kamarád." Nebo "jdeme na autobus a za dětmi si hrát." Nebo "jdeme na vlak a ten nás doveze k babičce." U nás je velkou motivací už zmínka o autobusu nebo vlaku. 

3. Udělejte si čas
Děti jsou fascinovány světem. Každý list, kámen nebo pes jsou objekty k prozkoumání. Tato zastavení cestu prodlouží. Dopřejte dítěti možnost objevovat svět kdykoli je to možné, ale když je potřeba někam dojít, oznamte mu, že vlak nepočká, kamarád odejde, pokud nedorazíme včas. U nás tato strategie překvapivě funguje.

4. Vyrážejte chodit, když je dítě odpočaté. 
Když je dítě unavené, hladové roste riziko, že se v určitém momentě zarazí a nepůjde dál. Respektujte jeho potřeby a pro jistotu s sebou mějte nosítko, např. Manducu (složená je relativně malá a vejde se do batohu nebo i větší kabelky). 

5. Nelpěte na trase
Pokud vede k cíli více cest a vaše dítě odmítá jít po vámi zvolené trase, běžte tam, kam ho to táhne. 

6. Obrňte se trpělivostí
I když se budete řídit bodem 1 až 5, ještě to neznamená, že vaše dítě bude skutečně používat chůzi jako dopravní prostředek. Někdy je listů a kamenů a psů po cestě tolik, že vaše dítě prostě nejde a nejde. Nezbývá než si vzpomenou na všechny příručky z chytrých knih o výchově a prodýchávat a nějak pokud možno šetrně ventilovat své emoce. 

Ale když to všechno zvládnete, čeká vás příjemný bonus! Vaše dítě bude na konci dne zdravě unavené, že padne do postele a prospí celou noc. 

Vaše car-free matka, jejíž dítě po obědě krásně spí více než 2 hodiny, protože dopoledne šlo pěšky na autobus a zpět.

3 komentáře:

  1. Taky necháváme dcerku ťapat kdykoli to jen trochu jde, kočárek nepoužíváme vůbec, takže jsem někdy trochu v šoku, když vidím, jak se už hodně velké děti vezou...
    To s tou motivací mi připomnělo, že náš syn jednou, když mu bylo něco málo přes dva roky, doslova uběhl 3,5 km z chaty domů, protože před domem čekalo zaparkované dědovo auto ... jak auto nemáme, tak to bral jako hroznou atrakci :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to chce asi rozumně kombinovat kočárek s chůzí. Dítě se nesmí moc unavit, aby příště ještě mělo chuť chodit. Ale zase pořád ho vozit v kočárku mi příjde zbytečné.

      Vymazat
  2. Ono to niekedy inak nejde, my auto nemame a nas starsi syn trpi epilepsiou, ked ma zachvaty, lahko sa unavy, potom mi nezostava nic ine len ho dat do kocika. Ludia sa divia a niektory aj nepekne komentuju. Inak aj ja zastavam nazor ze na dlhsie trasy ak sa ide castejsie tak vziat aspon odrazadlo. Ked si zvyknu tak prejdu dlhu cestu v pohode a s radostou. Zuzana

    OdpovědětVymazat