Pro naši car-free rodinu byl kočárek dlouhou dobu nepostradatelným pomocníkem. Nejen coby odvoz Františka, ale i jako zavazadlo. Na cestách byl vždy plně naložen, ověšen, zatížen.
Jak František roste (v lednu bude mít 3 roky), je stále více zvyklý chodit a my kočárky pomalu, ale jistě, rušíme.
Na jaře jsme uskladnili (pro další plánované dítě) sporťák, nyní se blíží doba, kdy schováme i golfky.
Za poslední dva měsíce jsme golfky použili dvakrát a to jen na cestování.
Kočárek používáme už jen pro dopravu na nádraží, pokud je František unavený (např. po obědě, kdy normálně spává) nebo když spěcháme. Většinou ale František chodí i na nádraží pěšky. Dospělému to trvá 15 minut, Františkovi 30. Nespěcháme-li, je to v pohodě.
Pro běžné přemisťování po městě využíváme chůzi, kolo, odrážedlo nebo autobus. František už v pohodě dojde na kilometr vzdálenou zastávku, potřebuje ale více času. Chápe, že jakmile se jde na autobus, nemůže se zastavovat u každého listu. Autobus může zkrátka ujet. Přirozeně se to naučil a zvládá to.
Kočárek si doma ještě pár měsíců necháme. Jako pojistku, kdyby byl František nemocný a museli bychom k lékaři, ať nemusí ťapat bez kočárku bos a narazit si nos...
A kdy jste dali kočárek pryč Vy? Zvládáte to bez něj?
