pondělí 30. května 2016

První čtvrtletka s Bělkou

Jsou to už tři měsíce, co jsme car-free rodina2. Jak se nám žije a jak to zvládáme?

Indiánská maminka


Naši holčičku Bělku nejčastěji uvidíte v šátku... jsem taková indiánská babička, nebo spíš maminka :-) Tak ráda se nosí, že jsem si musela půjčit další tři šátky, abych měla vždy nějaký čistý po ruce (díky Báro a Pavlo za půjčení:-). Františka jsem začala nosit až koncem druhého měsíce. Bělku jsem uvázala hned pár dní po porodu a všichni jsme spokojeni. V kočárku skoro nechce být. Vždycky jednou týdně zkusím, jestli na něho nezměnila názor, ale většinou po pár minutách vážu do šátku a kočárek mám jen jako doprovodné vozidlo. Přesto kočárek sporťák budeme asi do budoucna více využívat. V jednom ze starších článků si můžete přečíst jak vybrat car-free kočárek



Cestování s miminkem v šátku je pohoda. Stačí batoh a malá kabelka, se kterou mám peníze, klíče a mobil po ruce. Cestuji většinou pěsky nebo autobusem. Párkrát už jsem cestovala i vlakem. Největší výzva při cestování s malým miminkem je sladit odjezdy spojů s biorytmem miminka. Malé miminko nemá ještě žádný režim, často se kojí a spí a je mu celkem jedno, že za půl hodiny potřebujete vycházet na vlak. Chce to naladit se na miminko a trochu více plánovat. Když například potřebuji za hodinu odejít na vlak a miminko chce už spát, vyřeším to tak, že se obleču, uvážu si jí do šátku a vše ostatní dodělám během toho, co spí v šátku. Když odcházím na vlak, miminko pořád ještě spí a vzbudí se až ve vlaku. Tam ji buď jen trochu uvolním a nakojím přímo v šátku nebo ji vytáhnu ven, nakojím, přebalím (na sedadle s přebalovací podložkou, naše vagóny totiž nemají přebalovací pult) a před výstupem znovu navážu. 

Myslím, že jsem na spoji mezi FM a Ostravou už tak trochu atrakce: ta paní kojící v šátku :-) 
Do budoucna chci šátek nahradit nosítkem. Ve vlaku nebo v autobusu se přecejen šátek hůř váže. Potřebujete místo a více času. S nosítkem je to cvak, cvak a hotovo. 

Car-free dítě


Náš starý cyklovozík Croozer 737 jsme vytunili. Ježdění s ním je teď mnohem jednodušší a pro miminko je to větší pohoda. Pořídili jsme pláště Schwable Big Apple, odpužení Dogy a místo plátěné sedačky připevnili autosedačku - vajíčko.
Bělka nemá ráda kočárek, ale cyklovozík miluje. Když ji do vozíku dáváme, většinou pláče, protože už chce spát, ale stačí ujet pár metrů, pláč ustane a Bělka zírá na svět a pak spokojeně usne. Zázrak...

Poprvé se Bělka v cyklovozíku projela v 5. týdnu a od té doby jsme už párkrát dojeli na zahradu a vyrazili na několik malých výletů po okolí. Maximálně byla ve vozíku asi hodinu a tu spokojeně prospala. Malé cyklovýlety děláme i s ohledem na Františka, který už jezdí na svém kole s námi, někdy mu pomůže FollowMe. Cyklovozík většinou vezu já. Je to super způsob, jak shodit poporodní kila a nabrat zase svaly do nohou :-)

Bělka se už několikrát projela autem. Jednou jsme s kamarádkou vyrazili na nákupy do Ostravy a podruhé jsme jeli s mojí sestrou na výlet. Obě cesty Bělka více méně proplakala... nechápala, že sedím vedle ní a nevezmu jí do náruče. Zpátky už jsem jeli zašátkování vlakem resp. autobusem a byl klid. Asi je to fakt car-free dítě :-)

Do školky

Naše doprava do školky se významně nezměnila, jen teď více leží na tatinkovi.
Do státní školky chodí nadále rodič pěšky a František, když úplně neleje, jezdí na svém kole. Ráno doprovází do školky tatínek, odpoledne vyzvedává maminka s Bělkou v šátku, někdy s kočárkem. Dopravu do lesní školky zajišťuje tatínek na kole (většinou s FollowMe, někdy se cyklosedačkou), jednou týdně Františka vyzvedává dědeček. Až bude Bělka starší a bude mít zažitější půběh dne, bude nejspíš občas jezdit autobusem s maminkou.

Zatím tedy car-free život s dvěmi dětmi dáváme bez problému. Řekla bych, že je to dokonce větší pohoda než když jsme před lety začínali s Františkem. Uvidíme, jak nám to půjde dál...




1 komentář: