Cyklovozík: mýty a fakta

Často narážím, na internetu nebo při rozhovorech se známými, na nevraživost vůči cyklovozíkům. Pokusil jsem se sepsat pár postřehů, které po třech letech používání cyklovozíku máme. První sezónu jsme do vozíku (Croozer 737) dali autosedačku „vajíčko“. V dalších sezónách speciální polštář kolem hlavy. Začínali jsme ve 3 měsících a první rok jezdili trasy do 10km. Na více dní jsme jeli v roce dítěte, s domluveným ubytováním po cestě. Ve dvou letech už přišla klasická cykloturistika se spaním pod stanem.

1. Dítě dýchá výfukové plyny

Záleží, kudy jezdíte. My s cyklovozíkem trávili čas především na cyklostezkách (Ostravice, Bečva, Lednicko-Valticko, Inn, Dunaj), kde se auta téměř vůbec nenacházejí. Občas se samozřejmě silnici nevyhneme, jedná se o vedlejší nebo místní komunikace, jejich podíl bych odhadl na menší než 5%.

2. Dítě dýchá prach

Naštěstí jsou cyklostezky většinou vyasfaltované nebo mají zámeckou dlažbu. V případě prašné cesty se dá vstup do vozíku zakrýt  slídou. Samozřejmě se může stát, že se sejde více faktorů: horko & sucho & prašná stezka. Vstup do vozíku se dá v takovém úseku zadělat např. látkovou plenkou a kolíčky.

3. Dítě to nebaví

Cyklovozík je dopravní prostředek, ne fetiš. Ráno do něj dítě nadšeně naskočí, veze se, kouká, usne, vzbudí se, nějaký čas se rozkoukává a pak je třeba zastavit a dostatečně se vyřádit na hřišti, najíst, projít, potulit atd. Pokud jsou všechny tyhle věci uspokojeny, je ochotné si to zopakovat i odpoledne. Takhle se dá ujet v průměru 50km/den (něco přes 3h čistého času). V horku/dešti podstatně míň. Přes 70 km/den (5h čistého času) jsme jeli spíš z nouze a už je to prostě moc. Vše uvedené je samozřejmě individuální. Dítě též může mít ve vozíku, narozdíl od cyklosedačky, plyšáky nebo obrázkovou knížku.

4. S dítětem to háže

My se s tímto vypořádali zakoupením speciálních plášťů Schwalbe Big Apple. Komu je to málo, může pořídit přímo vozík odpružený (např. Thule – dříve Chariot, Burley) anebo dokoupit odpružení pro vozík Croozer (Velo Fiala, Doggy). Náš malý cestující si nikdy, ani náznakem, na toto nestěžoval.

5. Je to nebezpečné

Dítě je připoutáno pětibodovým pásem, nemá kam spadnout, kolem něj je kovová konstrukce. V případě případě použití cyklostezek a rozumného stylu jízdy je riziko zanedbatelné.

6. S dítětem není kontakt

Je pravda, že s dítětem v cyklosedačce si můžete za jízdy povídat, zatímco při použití cyklovozíku to nejde. Řešíme tak, že kdykoli malý něco říká, zastavíme, manželka otevře vozík, zeptá se ho, co potřebuje. Někteří rodiče si dávají na řidítka zpětné zrcátko, aby na dítě neustále viděli.

7. Dovolená s cyklovozíkem nebere ohled na dítě

Dovolená s cyklovozíkem by rozhodně neměla být naplněna pouze jízdou. Jak jsem jsem psal výše, průměrný čistý čas denní jízdy máme něco přes 3 hodin/den. Zbývající čas jsou hřiště, koupačky, stanování, poznávání, atrakce, zmrzlina, blbnutí,…

8. Cyklovozík není na silnici vidět

Pominu-li, že už samotný nápad, vyrazit na kole (i bez vozíku) na české silnice, je už tak dost divoký, je tu hned několik prvků, které cyklovozík na cestě zvýrazní: vysoký praporek, reflexní proužky, odrazky, blikačka. Někdo vozí na zádi cyklovozíku rovnou reflexní vestu.

9. Je to nezákonné

Nějaký čas byly cyklovozíky v legislativním vakuu, takže, ne že by byly zakázané, ale zákon s nimi nepočítal. Toto se před několika lety vyřešilo a jsou stanovena pravidla, jak má cyklovozík na českých komunikacích vypadat. Pokud je uvnitř dítě, musí být vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1,2 až 1,6 metrů nad úrovní vozovky.

10. Cyklovozík není samospasitelný

Ani se o to nesnaží. Na pohotovost pochopitelně s dítětem cyklovozíkem nepojedete: nemáte-li auto, vezmete si taxi nebo zavoláte sanitku. Za babičkou, která bydlí daleko, pojedete spíš vlakem nebo autobusem. Na lokální pojíždění je jednodušší mít cyklosedačku. A na jízdu terénem jakbysmet.

V zimě na kole

Docela si teď užíváme lednové jarní počasí. Dopravu zvládáme v pohodě na kole, jen se musíme více přiobléct. Do cyklovozíku jsme dali fusak z kočárku a funguje to skvěle. 
Co vy? Jezdíte teď na kole?

Rohlík a jedem

Cyklodovolená Bečva

Rodičům, kteří vyjedou s cyklovozíkem na silnice, kde projíždí jedno auto za druhým, závidím jejich klid. Jsem rád, že se u nás, kromě značených cyklotras, které provázejí naše vedlejší silnice od konce devadesátých let, začínají postupně objevovat i cyklostezky, tedy cesty učeny výhradně kolistům, případě inlajnistům. Ty jsou pro cyklovozík totiž ideální.

Jednou z nich je právě Cyklostezka Bečva. 

Má tři větve, které se potkávají ve Valašském Meziříčí: 

• 33km dlouhá „Rožnovská Bečva“ vede z obce Horní Bečva údolím mezi Vsetínskými vrchy a Moravskoslezskými Beskydy,
• 52km dlouhá „Vsetínská Bečva“ vede z Velkých Karlovic mezi Vsetínskými vrchy a Javorníky,
• 64km „Bečva“ vede z Valašského Meziříčí do Tovačova.

Pro naše čtyřdenní putování jsme si vybrali pohorskou Vsetínskou a Rožnovskou větev, se zajížďkou k přehradě Bystřička ve Vsetínských vrších. Z Ostravy, Frýdku-Místku nebo Frýdlantu se dá na cyklostezku Bečva napojit tímto cyklobusem. Pokud s kolem pojedete z Nového Jičína, Příboru nebo Kopřivnice, můžete využít tento spoj. Mimochodem, mapu všech českých cyklobusů najdete na portálu www.tourmapy.cz. Místo na kolo je dobré rezervovat předem, cena je 15 Kč/kolo.

Cestování autobusem s cyklovozíkem a brašnami nebyl problém, vše se pohodlně vešlo do zavazadlového prostoru autobusu. Vystoupili jsme na zastávce „Bílá,, chata Třešík“ a sjeli do Velkých Karlovic. Cesta je to necelý kilometr kamenitá, potom se střídají nový a původní povrch a nakonec jedete po asfaltu.

První etapa je nejbohatší na mimo-skanzenovou lidovou architekturu. Najdete ji zejména ve Velkých Karlovicích, Karolince - Raťkově nebo Novém Hrozenkově. Za pozornost určitě stojí kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích, postavený kompletně ze dřeva. Nedaleko něj je dobrá restaurace s terasou Kyčerka. Podívat se můžete na vodní nádrž Karolinka, která zásobuje pitnou vodou Zlínsko a Vsetínsko. Ke koupání vybízí umělé jezero Balaton s čistou vodou, pískovou pláží, dětským hřištěm a dalším zázemím. Noc jsme strávili v chatce v autokempu Hovězí. Vedle něj je příjemná restaurace Koliba.

Druhý den nás zavedl do Vsetína, kde jsme obkroužili zámek a pokračovali k přehradě Bystřička. Ta se nachází mimo cyklostezku, vede k ní ale málo frekventovaná silnice ze stejnojmenné vísky. Pláž na severní straně je prima, přestože srovnání s Balatonem u Karolinky nesnese. Pokud se budete chtít najíst, dobré restaurace u přehrady jsou U Mokrošů nebo Oáza. Kempy jsou zde dva, ten náš, Pod hrází, byl blíž přehradě a nutno dodat, že na nás působil, ze tří našich útočišť, nejlíp.

Třetí den jsme sjeli zpět k cyklostezce a pokračovali do Valašského Meziříčí. Zde stojí za pozornost Lapidárium Trojice, zámek Kinských nebo zámek Žerotínů. Kde se ve ValMezu dobře s kolem najíst, toť otázka, my nic lepšího, než restauraci s teráskou na náměstí nenašli. V Rožnově pod Radhoštěm jsme navštívili klasicky Valašské muzeum v přírodě. Kempy jsou zde dva, Rožnov a Sport. V obou najdete v areálu koupaliště, ve Sportu je koupacích možností více.

Poslední etapa byla nekratší a vedla, stále mírně do kopce, přes Dolní, Prostřední a Horní Bečvu k přehradě. Nejmladší člen naší výpravy ocenil dětské hřiště v Prostřední Bečvě, na opačné straně cesty, než je Zavadilka. V přehradě Horní Bečva se dá koupat, pláž je na jihovýchodní straně, bohužel bez možnosti občerstvení. To je možné v nedaleké restauraci Cherry. V Horní Bečvě se dá opět nastoupit na cyklobus, např. na zastávce „Horní Bečva,, přehrada“.

Cyklostezku Bečva na kole s prťaty doporučujeme :)