Enžská a Dunajská cyklostezka s dětmi

V červenci 2022 jsme se vydali do Rakouska na Enžskou a Dunajskou cyklostezku. Jeli jsme 4 tatíci a 7 dětí ve věku od 6 do 12 let. Cyklocestování nám trvalo dva týdny a najeli jsme přes 600 km. 

Jako výchozí místo jsme zvolili Altenmarkt im Pongau, kam jsme se z Frýdku-Místku dostali bez problémů vlakem, s přestupem jen v Ostravě a Vídni. Přímé vlaky z Vídně do Altenmarktu jsou v současnosti pouze dva, páteční ve 13:42 a sobotní v 9:42.

Jeli jsme podél nebo poblíž řek Enže a Dunaj, celou dobu po dálkových cyklostezkách Ennsradweg a Donauradweg. Spali jsme ve stanech, v kempech, všichni účastníci starší 10 let měli svá kola obtěžkána brašnami.

Itinerář Enžské cyklostezky byl:

1. den: vlakem do Altenmarktu - Radstadt (2 km)

2. den: Radstadt - Schladming (22 km), lanovkou na Planai a sjezd 21 km

3. den: Schladming - Puttersee (43 km)

4. den: Puttersee - Gesäuse (54 km)

5. den: Gesäuse - Großreifling (24 km)

6. den: Großreifling - Großraming (40 km)

7. den: Großraming - Steyr (43 km)

8. den: Steyr - Linz (43 km)

Navazující itinerář Dunajské cyklostezky byl:

9. den: Linz - Grein (58 km)

10. dem: Grein - Melk (50 km)

11. den: Melk - Krems (36 km)

12. den: Krems - Zwentendorf (30 km)

13. den: Zwentendorf - Klosterneuburg (38 km)

14. den: Klosterneuburg - Vídeň (31 km)

15. den: prohlídka Vídně

16. den: jsme jeli vlakem domů

Poznatky z trasy:

• Radstadt, jak název napovídá, je cyklistické město, najdete zde vystavená exotická kola, která otevírala závody Tour de France.

• Vedle cyklostezky bývá alespoň jednou za den jezírko, kde se za malý nebo žádný peníz smočíte v průzračné vodě

• Největší nadhled získáte po vyjetí lanovkou ze Schladmingu na Planai (1906 m). Jízda je v ceně místního kempu. Stezku z Planai, 21 km / 1.100 m, sjeli na kolech i naši 9 letí účastníci.

• Nejzajímavější příroda je v národním parku Gesause, kemp je v jeho středu

• Hoodně zajímaví lidé jsou majitelé kempu v Grossreiflingu, nedalo ústí řeky Salzy do Ennsu

• Děti baví přívozy přes Dunaj

• Ohromující je velikost klášteru v Melku

• Mezi Melkem a Krems je známá vinařská oblast Wachau, vinice se rozprostírají na svazích kolem vás

• Ve Vídni jsme navštívili klasicky centrum (katedrálu svatého Štěpána), místní ZOO a dvě koupačky u Alte Donau - placený ostrov Strandbad Gänsehäufel nebo neplacená mola na jihu Alte Donau můžeme rozhodně doporučit!

• Kompletní trasu najdete na https://mapy.cz/s/comurotasu

Naše výbava:

• Co se map týká, v Rakousku si plně vystačíme s aplikací Mapy.cz v mobilu

• Nabíjení mobilu řešíme 20.000 mAh powerbankou Xiaomi, kterou dobíjíme v kempu

• Věci vozím v brašnách Ortlieb. Mám zadní/boční Back-roller Classic 2 x 20 l, zadní/horní Rack-pack 31 l, přední/boční Sport-roller Classic 2 x 12 l a řidítkovou Ultimate Classic 7 l.  

• Kolo na cykloturistiku používám celkem obyč Meridu 3 x 10 převodů, přední odpružení, kola 26”, s jednoduchým zadním nosičem Sport Arsenal a předním nosičem Zefal Raider Front

• Desetiletý syn na svém kole Superior F.L.Y. 24” vezl na nosiči z Decatlonu trojbrašnu Sport Arsenal 35 l, uvnitř jen lehké věci (péřové spacáky, samonafukovačky)

• Šestiletá dcera jela na kole Superior F.L.Y. 20”, které jsem mohl ke svému kolu podle potřeby připnout pomocí tažného zařízení Follow Me

• Spíme pod stanem Jurek Midi pro 4 osoby (220 x 220 cm) s jednou předsíňkou

• Vařič máme plynový Coleman, s kartuší C500 nám dva týdny vydrží

• Dětem beru i gumánky, do mokré ranní trávy nebo deštivého dne. Jinak softshellové oblečení do chladu a bavlněné do tepla.

Celá 16 denní dovča, vč. dopravy tam a zpět vlakem, pojištění, každá noc v kempu, jednou za den do restaurace, nákupů v supermarketech, vstupu do muzea kol, vídeňské ZOO, přívozů přes Dunaj a placených koupaček, nás, tedy jednoho dospělého a dvě děti, přišla v roce 2022 na 36.000 Kč.

Tip na cyklodovolenou: Jižní Čechy

Přinášíme vám tip na letní rodinnou dovolenou na kolech. V létě 2017 jsme, společně s našimi kamarády, navštívili Jižní Čechy. 

Jako místo pobytu jsme zvolili Třeboň. Je to destinace hojně navštěvovaná, proto jsme vybrali raději předprázdninový termín. Kamarádi (jedna rodina z Brna, druhá z Frýdku-Místku) jeli autem, my vlakem. S sebou jsme vzali naše děti (František 5 let , Běla 16 měsíců), kola, jedno vybavené cyklosedačkou, druhé tažným zařízením FollowMe a 70 litrovou trojbrašnou, třetí kolo bylo dětské. Zavazadla doplnily už jen 5 litrové řidítkové brašny a menší 35 litrový batoh. Na pěší výlety jsme s sebou brali nosítko. 

Do Třeboně je to od nás z Frýdku-Místku relativně daleko, proto jsme cestu tam rozdělili na dvě části. První den jsme jeli osobákem do Ostravy a rychlíkem do Brna. Tam jsme měli přes Airbnb rezervován pokoj kousek od nádraží. Složili jsme tam bagáž a vydali se na procházku do města a na návštěvu ke kamarádům. Druhý den jsme pokračovali přímým rychlíkem do Veselí nad Lužnicí. Mezi Brnem a Náměští byla zrovna výluka, ale naložit nabalená kola do dodávky “v plné polní”, nebyl naštěstí problém.

Z Veselí jsme pokračovali již na kolech 30 kilometrů do Třeboně, krajinou nesčetných rybníků a lesů. Vše jsou rovinky, takže mimořádně vhodné pro děti. Kdo by se chtěl smočit, hned za Veselím jsou pískovny. Vykoupat se dá též na severozápadní písečné pláži rybníka Rožmberk. Naše ubytování v Třeboni bylo kousek od rybníka Svět a zároveň nedaleko historického centra města. Apartmán stál něco přes 1.000 Kč/noc/rodinu.

Z Třeboně jsme další dny podnikli několik cyklovýletů, opět měly kolem 30 km, což byla vzdálenost, kterou naše děti v pohodě snášely. Občas nepříjemně překvapila panelová cesta značená jako cyklostezka. První den jsme jeli okruh přes Majdalenu. Druhý den kolem rybníka Rožmberku. Třetí den jsme se projeli lodí po rybníku Svět a s dětmi zajeli k nedaleké Schwarzemberské hrobce. Samotná Třeboň je krásné městečko, se zámkem, akváriem sladkovodních ryb a velkým množstvím restaurací, které nabízejí rybí speciality.

Další den jsme se od našich přátel odpojili a na kolech přejeli do nedalekých Českých Budějovic. Nejpůsobivější část této trasy vedla kolem potůčka Čertíka. Město tepe životem, užili jsme si tam jeden hudební festival a poseděli na největším českém náměstí. Ubytování jsme měli opět zamluveno dopředu, apartmán kousek od centra. Velmi jsme se těšili na celodenní výlet z Budějovic podél Vltavy k hradu Hluboká. Většina trasy se dá jet po obou březích. Na Hluboké mají též sympatické koupaliště. 

Co by to bylo za návštěvu jižních Čech bez shlédnutí Českého Krumlova. Z Budějovic jsme do něj dojeli raději žlutým autobusem. Prošli jsme historické centrum, zašli se podívat na zámek i do zámecké zahrady se slavným otočným hledištěm. Návštěvu centra Krumlova doporučujeme, z důvodu velkého množství turistů, podniknout raději z rána. Docela hodně času jsme nakonec strávili smáčením nohou ve Vltavě, pod slavným jezem.

Domů jsme se vraceli vlakem přes Prahu, tentokrát na jeden zátah do Ostravy. Tam jsme sedli na kola a protáhli si nohy na cyklostezce podél Ostravice do Frýdku-Místku.

Lehké dětské kolo 20

A je to opět tady: Franta má pět a půl a my vidíme, že po odrážedle, 12 a 16 placovém kole je čas přejít na 20”. Na různých místech internetu se člověk dočte různé věky, různé výšky postav a rozkroků, kdy na 20” přesedlat. Samozřejmě, vše je jen orientační, nejlépe zkusit kamarádovo kolo a vidí se.

Vybíráme tedy 20” kolo. Znovu bychom rádi nějaké lehké. Na 5,6 kg, které měl Belter 16, se už bohužel nedostaneme. Existuje Belter 20, který je se svými 7,2 kg opět váhový přeborník. Stejně jako menší kolega má místo řetězu řemen. Odrazuje nás ale cena 15.000 Kč a pouze třístupňová přehazovačka.

Naše pátrání po co nejnižší hmotnosti vede ke dvěma 20” kolům:

1. Core Nipper Ultralight Odlehčený - 8,4 kg s šestistupňovou přehazovačkou za 7.000 Kč
2. Superior F.L.Y. - 8,4 kg se sedmistupňovou přehazovačkou za 9.000 Kč

Těší nás, že obě lehká kola jsou česká, první z Děhylova, druhé z Kopřivnice. Více se nám líbí minimalistický design Superioru, a to i s ohledem na Bělku, která po Františkovi “otěže” kola přebere. Jdeme tedy do Supa.

V roce 2017 je Superior F.L.Y. nabízen v barvě oranžové, žluté, bledě zelené a bledě modré. (Jeho stájový kolega, Superior Team, má barvu černou, brzdy Shimano místo Tektro, pláště 2” namísto 1,75”, hmotnost vyšší o 0,3 kg a cenovku o 1.000 Kč.)

Smysl a ovládání přehazovačky si František osvojuje během patnácti minut, po cestě z obchodu domů. Kolo má na sobě nálepku “4-9 let, 100 - 135 cm”, pomýšlet na něj mohou tedy i děti menší/mladší, než je Franta.

Testujeme nové možnosti. Kopce, u kterých to bylo předtím nemyslitelné, zvládáme vyjet. Samozřejmě to nepřeháníme (vyjížďky na Beskydské kotáry fakt zatím ne). Zkoušíme i terén, Franta je nadšen. Vzápětí dáváme na Frantovy dosavadní poměry delší trasu, 23 km a opět - žádný problém.

Kolo jsme prozatím dovybavili zvonkem a protikusy na tažné zařízení FollowMe. Občas totiž u nás nastane některá ze situací:

• kolo potřebujeme převézt i bez Franty
• sem tam se několika kilometrům po větší silnici nevyhneme
• můžeme se vydat i na výlety s delší kilometráží

Žádný ze tří dodaných úchytů FollowMe předního kola na Superior F.L.Y. nepasuje, dá se ale koupit zvlášť.

Tak tedy, do sedla a tradá!

Žijeme car-free: V Dánsku se na kole jezdí zkrátka pořád

Máme pro vás další z příběhů Žijeme car-free. Jsme rádi, že na naše otázky odpověděla Iva, která se svou rodinou žije v Dánsku. Díky Ivo :-)

Jsme česko-dánská rodina (Rune, Iva a dvouletý Lukas) bydlící v zemi, která je rájem kolařů, používající k přesunům vlastních noh, dvou kol plus jedné tříkolky, a plně užívající si toho neskutečného luxusu mít přímo za humny louku, park a pláž u moře. Nemáme žádné zvláštní záliby. Našim koníčkem jsou naše životy a užívání si všech těch "všedních" dní a překvapení s nimi spojených. Žijeme na předměstí Kodaně ve Hvidovre.

1. Jak jste se ke car-free životu dostali?

Neřekla bych, že jsme se MY nějakým způsobem ke car-free životu dostávali, jako spíš, že si car-free život našel nás. Ono to vyplývá tak nějak přirozeně. Zkrátka jsme to této doby nepocítili nutnou potřebu si auto pořídit. Pravdou ale je, že si manžel občas povzdechne, že by rád auto. Je to ale spíše hlas malého kluka, dřímající v dospělém muži a toužící po autíčku na hraní. Naštěstí se ale shodujeme v tom, že auto by v našem případě bylo jen zbytečným luxusem.

2. Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?

Možná to bude znít paradoxně, ale první slovo, co mě napadlo bylo "svoboda". Je to nejspíš dáno tím, že se po Kodani a okolí pohybujeme převážně na kole a pěšky. Nějakými jízdními řády, zrušenými spoji a uzavírkami se nemusím vůbec zabývat. Je nesmírně osvobozující nemuset se starat o provoz, údržbu a parkování automobilu, ať už finančně nebo čistě administrativně. Motofanoušci by nyní jistě oponovali, že pořízení a údržba kol také něco stojí. Nemohu jinak než souhlasit. Je, myslím, ale důležité si uvědomit, že valná většina rodin má ve svých garážích krom svého auta právě i ta kola.

Se synem téměř denně vyrážíme z jesliček rovnou za dobrodružstvím do míst, kam bychom se autem nedostali. Místa často měníme v závislosti na počasí, náladě a na tom, co nás po cestě zrovna zaujme. Tahle spontánnost mě moc baví a nemyslím si, že by byla možná, nevyrážet do terénu tzv. car-free.

3. Co vám na car-free životě nejvíce vadí?

Myslím si, že hodně lidí automaticky předpokládá, že máte k dispozici auto. Občas mě hodně zamrzí, když chceme jet na nějakou zajímavou akci, ale pořadatel se bohužel nezamyslel nad tím, zda je místo dostupné i pro ty, co nepřijedou vozidlem. Párkrát se nám už stalo, že jsme nikam nejeli, protože zkrátka nebylo jak.  Naštěstí se to stává opravdu jen velmi zřídka.

Součástí mé práce jsou schůzky po celém Dánsku. Musím se přiznat, že ať vlastním řidičské oprávnění, často jezdím na schůzky vlakem, ač to někdy bývá těžké naplánovat. Důvod je jednoduchý. Nemám praxi v řízení, a tak se necítím v autě bezpečně. Jedna z nevýhod, které ale úspěšně čelím. 

4. Která věc nebo vybavení vám nejvíce pomáhá vést spokojený car-free život?

Kolo se sedačkou pro syna, košíkem na řidítkách a pláštěnkou. Je to takový náš multifunkční stroj. Jezdím na něm do práce, na výlety, na velké týdenní nákupy, zkrátka kam je potřeba. Mým snem je ale vlastnit tradiční dánský Christiania bike. Pro rodinu s více dětmi ideální.

Další naší nezbytností je kvalitní batoh a nosítko pro děti. Kočárek se u nás nesetkal s příliš velkým ohlasem, a od té doby, co syn začal sám chodit, slouží pouze jako venkovní postýlka pro jeho odpolední šlofíček.

Vyrážíme ven za každého počasí, tedy pokud venku zrovna nepadají  trakaře, a tak máme kvalitní oblečení a boty do deště, které se nám ale výborně hodí i na naše túry za poznáním.

5. Jak nejčastěji trávíte dovolenou?

Vzhledem k tomu, že bydlíme v zahraničí, tak většina našich delších cest směřuje na jih za rodiči do České republiky. Tam si užíváme společných chvil na zahradě, kratšími výlety po okolí a sladkým "nicneděláním". Domů se pak vracíme krásně odpočatí.

6. Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?

Budu se jich muset zeptat :-). Myslím si, že jim to přijde přirozené. Vidí, že si bez něj vystačíme a nikdy nás to nijak zvlášť neomezovalo.

Moji rodiče si první auto pořídili, až když byly mému bratrovi  2 roky (3. dítě), takže mají s car-free životem své zkušenosti, i když dřív se tomu tak neříkalo :-)

7. Čím by se ČR mohla od Dánska inspirovat? 

Na to je pro mě velmi těžké odpovědět. Člověk by musel žít v obou zemích na střídačku, aby měl to správné srovnání. Já jsem do Dánska odešla hned po škole a tudíž jsem nezažila, jaké to je žít rodinný život v ČR. Řekla bych ale, že co se týče cyklistiky/cykloturistiky, tak je Dánsko, díky své tradici, převážně rovinaté krajině a navzdory nepříznivým klimatickým podmínkám, určitě o dost napřed. Ten, kdo sem někdy zavítal , nemohl si nevšimnout toho velkého množství cyklistů ve městech, zvláštních pruhů  a semaforů určených výhradně pro ně. Ze začátku mi přišlo úsměvné potkávat na kole muže v oblecích a ženy v sukních a na vysokých podpatcích. Jezdí se tu zkrátka pořád. A za každého počasí. Člověk si jednoduše navlékne příslušný oděv a jede se dál. To je něco, co mně osobně přijde úžasné. 

Lehké dětské kolo

Lehké dětské kolo? Není to protimluv? Následující článek vám přiblíží, jak jsme vybírali kolo pro našeho čtyřletého syna.

Dítě čtyřleté nebo 100 cm vysoké drandí obvykle na dětském kole velikosti 16 palců. Kola téhle velikosti jsou bohužel nezřídka těžká. Pokud to srovnám, mé kolo dosahuje 20 % mé hmotnosti. Dětské kolo velikosti 16“ často váží 70 i více procent hmotnosti čtyřletého dítěte. Co s tím?  

Bez nároku na úplnost výčtu se podívejme, jaká lehká dětská kola se v současnosti nabízejí:

• Specialized Hotrock 16 je dobrá klasika, má 8.3 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/specialized-hotrock-16-2015/
• Core Nipper 16, s hmotností 7,9 Kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/sprinter-core-nipper-16-2016/
• S Autorem Stylo 16 se dostanete na lepších 7.6 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/author-stylo-2016/
• S kolem Frog 48 ještě lepších 6.9 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/frog-48-2015/
• No a nejlíp je na tom s hmotností Belter, 5.6 kg
  http://jizdni-kola.heureka.cz/early-rider-belter-2015/

Jak vidíte, se snižující se hmotností roste cena. My šli do Beletru. Ještě na podzim 2015, kdy jsme jej kupovali, stál 9.000 Kč. Dnes je o tisícovku dražší. Na bazarech se pod 6.000 Kč nedostanete. Má smysl kupovat dítěti tak drahé kolo? To si musí zodpovědět každý sám. 

My se s vyšší cenou vyrovnali takto:

• Máme dvě děti, takže předpokládáme, že 16“ kolo bude minimálně 4 sezóny v permanenci.
• Permanence, je u nás opravdu permanence ;) Jezdíme celoročně, většinu dní v roce.
• Tohle kolo se dá za slušné peníze prodat dál.

No dobře, ale je fakt tak dobré?

• Je lehké, takže se s ním dítě snadno skamarádí, není mu zatěžko vyjet menší stoupání či vést jej do stoupání většího. A nám zas není zatěžko ho v případě potřeby poponést.
• Má místo řetězu řemen – nemusíte řešit údržbu.
• Líbí se nám.

Má i další vlastnosti, které jej liší od ostatních kol velikosti 16”. Třeba dvojici rukou ovládaných brzd – nechám na vaší úvaze, zda není lepší mít u dětského kola torpédo (brzdu šlápnutím zpět). U klik je možno nastavit polohu pedálu blíž nebo dál od středu. 

Jsou ale věci, u kterých byste standardní řešení spíš uvítali. Na delší vzdálenosti, silnici nebo kopce používáme tažné zařízení FollowMe. Na minulé kolo Specialized Hotrock 12“ šlo bez problémů namontovat. Belter nemá ale standardní uchycení kol. Toto jsme vyřešili díky velmi vstřícnému přístupu Velo Fiala – pan Fiala nám na zakázku přední úchyt FollowMe pro Beltera za 400 Kč vyrobil.

Na netu najdete příběhy dětí, kterým se na normálním kole jezdit nechtělo a s Belterem si kolo oblíbili. Nechme stranou, že se může jednat o placené PR. Stát se to může, rozdíl v hmotnosti je skutečně v tomto případě zásadní. Náš případ to ale není – František jezdil rád na 7,6 kg těžkém Specialized 12“ a jezdí rád i na 5,6 kg těžkém Belteru 16“ (že je vetší kolo lehčí, je skutečně paradox).

Nadpozemské vlastnosti každopádně nečekejte. I Belteru může drhnout špatně seřízená véčková brzda. Na diskuzích se dočtete, že rodič vyměnil ihned po zakoupení Belteru pláště, atd.

Celkově jsme spokojeni. A co je hlavní, spokojený je František. Na kole jezdí do školky, k babičce, do města i na výlety. Současný stav, kdy obvyklé 16“ dětské kolo váží přes 10 kilo, normální není. Snad, za 10 nebo 15 let budou lehká dětská kola běžná a budou stát polovic, co Belter. My máme ale děti teď a jízdu na kole milujeme.

FollowMe

Tříleté dítě na vlastním kole? Není problém. Jak ale řešit úseky jeté po silnici, stoupání nebo když už prostě nemůže? K tomu slouží tažná zařízení.

Asi jste se už setkali s tažnými tyčemi. Rodič na velkém kole, dítě na malém, mezi nimi tyč spojující sedlovou trubku dospěláckého kola s rámem pod hlavovým složením dětského kola. Tyč je lehká, skladná, účel splní. 

Švýcarské FollowMe je něco lepšího. Možná jste si někdy všimli, že děti zavěšené na tyči jedou nezřídka nakloněné. To se Vám s FollowMe nestane. Dítě jede pevně a bezpečně uchycené za vámi. Název FollowMe jej plně vystihuje – následuje vás. Druhou výhodu vidím ve volném prostoru nad zadním kolem, tedy můžete s FollowMe použít brašny nebo zadní cyklosedačku.

A co nevýhody? Hmotnost, cena, objemnost. Porovnám-li s nejrozšířenější tyčí Trail Gator, která papírově váží 2,5 kg, s FollowMe táhnete rovnou 4 kila. Přitom cena FollowMe je čtyřnásobná. Plus vynášet do schodů kolo s FollowMe je pěkná řehole – co na tom, že váží sejně jako cyklosedačka – je za kolem, takže při nošení posouvá jeho těžiště a prodlužuje délku kola. Má to teda vůbec cenu? Má :) S FollowMe je totiž parádní poježdění. 

Zavěsíte za něj dětské kolo od nejmenšího 12“ po největší 24“ (ale kdo by se s takovým tahal). Dospělácké kolo by mělo mít velikost kol 26“ (horské) až 28“ (trekové). Poslední roky preferovaná horská kola 29“ se kamarádí s FollowMe aktuálně pouze při použití úzkých plášťů 44mm – třeba s tím výrobce časem něco udělá.

Pro použití FollowMe je třeba na dospěláckém kole vyměnit zadní osu za speciální, dodanou. Na ní se FollowMe nasazuje. Potom trvá cca 1 minutu FollowMe na kolo nasadit. Na dětském kole se vymění šrouby předního kola za delší dodávané a ke spodní trubce rámu se přišroubuje protikus k FollowMe (tím strávíte nejvíc času, naštěstí jednorázově). Zapojení dětského kola do FollowMe je pak otázkou asi 30sekund. Ideální je toto dělat, pokud velké kolo někdo s dospělých přidrží. Jde to ale i s kolem opřeným.

Jaké jsou vlastnosti takového „tandemu“? 

Pokud dítě zabrzdí přední brzdou, neděje se nic, přední kolečko má pár centimetrů nad zemí. Pokud zabrzdí zadní brzdou, zpomalí vás to. Citelné to je hlavně při stoupání :) Pokud šlápne do pedálů, v případě, že dosáhne stejné „rychlosti“, jako vy, pomáhá vám. Na kole 12“ tohle ale připadá v úvahu snad jen při stoupání. Čím větší dětské kolo, tím může být pomoc při šlapání významnější. Tandem za vámi poctivě zatáčí, dítě o své vůli zatáčet nemůže, přední kolo má zablokované. Součástí FollowMe je osa, díky které dětské kolo zahýbá až o cca 70° vpravo nebo vlevo za vámi. Klopíte-li, klopí i dětské kolo.

Je vhodné, aby dítě, ač taženo, mělo ruce na řidítkách, nohy na pedálech a sledovalo jízdu. V žádném případě by nemělo usnout. Nám se to nikdy nestalo, od jiných víme, že používají zpětné zrcátko na řidítkách nebo starší sourozenec bdělost mladšího hlídá.

Nakonec osobní zkušenost s bazarovým prodejem. Při ceně 6.000 Kč jistě nejen nás napadlo pořídit FollowMe z druhé ruky. Pořídili jsme za 2.750 Kč, původní majitel jej používal jen na dvou dovolených. 

Problém 1: byl stržen závit speciálního šroubu, kterým se připevňuje protikus na dětské kolo. FollowMe bylo v záruce a pan Fiala z VeloFiala je člověk na svém místě: šroub nám obstaral. 

Problém 2: ač má být hlavní výhoda, že dítě nejezdí nakloněné, při testovací jízdě František nakloněný jel. Stačilo posunout šrouby regulující velikosti dětského kola do stejné vzdálenosti na levé a pravé straně a vše bylo v cajku. Problémy vyřešeny a tradááá na výlety.

Uherskohradišťsko na kole s prckem v sedačce

Na Moravě máme několik prima oblastí, kam vyrazit na kole s prckem ve vozíku nebo sedačce. Za zmínku určitě stojí Cyklostezka Bečva, Lednicko-Valticko, Podyjí nebo Uherskohradišťsko. Za krásami okolí Uherského Hradiště jsme se s kolem a sedačkou vypravili v létě 2013. 

Pokud hledáte tip na krátkou jarní cyklodovolenou nebo víkend, může se vám náš článek hodit.

Cesta a ubytování

Z Ostravy jezdí do Starého Města u Uherského Hradiště vlaky, které berou kola. Protože jsme plánovali výlety nalehko, vzali jsme vše potřebné do krosny – nástup do vlaku je s ní jednodušší, než s brašnami. Ubytování jsme hledali na stránkách www.cyklistevitani.cz. Vybrali jsme Penzion Max v Starém Městě u Uherského Hradiště a byli s ním nadmíru spokojeni: nedaleko nádraží, blízko cyklostezek, vše v pořádku, s vybavením pro děti, nic nebyl problém (ani příjezd v 10h, ani odubytování v 18h).

Cyklovýlet do Ostrožské Nové Vsi

Staré Město spojuje s Uherským Hradištěm cyklostezka. Na Masarykově náměstí se dá na zahrádce dobře najíst. Vyrazili jsme po cyklostezce podél řeky Moravy, která vede do Kostelan. Přitom míjí zdymadlo a pohodové občerstvovací stanici U Jezu. Po cyklostezce „Uherskohradišťské“ se dá dále dostat k Ostrožským jezerům. U jednoho je i nudapláž, smočit se můžete ale kdekoli. V Ostrožské Nové vsi se napojuje cyklotrasa č. 47, která nás dovede zpět do Uherského Hradiště. 

Pohodových 25 km po rovině, celá trasa s vyloučením automobilové dopravy.

Cyklovýlet do Velehradu a Buchlovic

Po Moravské vinné stezce vyrážíme ze Starého města do Velehradu. Obdivujeme klášter, dá se zajít i do Archeoskanzenu. Za Velehradem vyjíždíme jeden kopec do Tupes a druhý do Buchlovic. Dá se tam strávit pohodový čas v krásné zámecké zahradě. Po okreskách přes Boršice a Nedakonice se dostáváme opět k řece Moravě a prima cyklostezce podél ní.

Výlet sem tam kopec, 30 km dlouhý, s pozoruhodnými místy po cestě.

Cyklovýlet do Napajedel

Pokud se Vám stane, že je půl dne nic moc počasí, nevadí, ve Starém Městě mají Kovozoo. A když už se počasí umoudří, je tu přece to nejlepší na závěr: Baťův kanál a cyklostezka podél něj. Po ní a dál po cyklostezce podél řeky Moravy byste krásně dojeli až do Kroměříže. My to vzali z Uherského Hradiště do Napajedel a zpět, opět rovinatých 30km, bez aut. Po Baťově kanále jezdí i lodě, vaše dítka jistě ocení množství zdymadel. Na začátku Baťova kanálu najdete restauraci Přístav s rybími specialitami. 

V Kovozoo

Cyklovozík: mýty a fakta

Často narážím, na internetu nebo při rozhovorech se známými, na nevraživost vůči cyklovozíkům. Pokusil jsem se sepsat pár postřehů, které po třech letech používání cyklovozíku máme. První sezónu jsme do vozíku (Croozer 737) dali autosedačku „vajíčko“. V dalších sezónách speciální polštář kolem hlavy. Začínali jsme ve 3 měsících a první rok jezdili trasy do 10km. Na více dní jsme jeli v roce dítěte, s domluveným ubytováním po cestě. Ve dvou letech už přišla klasická cykloturistika se spaním pod stanem.

1. Dítě dýchá výfukové plyny

Záleží, kudy jezdíte. My s cyklovozíkem trávili čas především na cyklostezkách (Ostravice, Bečva, Lednicko-Valticko, Inn, Dunaj), kde se auta téměř vůbec nenacházejí. Občas se samozřejmě silnici nevyhneme, jedná se o vedlejší nebo místní komunikace, jejich podíl bych odhadl na menší než 5%.

2. Dítě dýchá prach

Naštěstí jsou cyklostezky většinou vyasfaltované nebo mají zámeckou dlažbu. V případě prašné cesty se dá vstup do vozíku zakrýt  slídou. Samozřejmě se může stát, že se sejde více faktorů: horko & sucho & prašná stezka. Vstup do vozíku se dá v takovém úseku zadělat např. látkovou plenkou a kolíčky.

3. Dítě to nebaví

Cyklovozík je dopravní prostředek, ne fetiš. Ráno do něj dítě nadšeně naskočí, veze se, kouká, usne, vzbudí se, nějaký čas se rozkoukává a pak je třeba zastavit a dostatečně se vyřádit na hřišti, najíst, projít, potulit atd. Pokud jsou všechny tyhle věci uspokojeny, je ochotné si to zopakovat i odpoledne. Takhle se dá ujet v průměru 50km/den (něco přes 3h čistého času). V horku/dešti podstatně míň. Přes 70 km/den (5h čistého času) jsme jeli spíš z nouze a už je to prostě moc. Vše uvedené je samozřejmě individuální. Dítě též může mít ve vozíku, narozdíl od cyklosedačky, plyšáky nebo obrázkovou knížku.

4. S dítětem to háže

My se s tímto vypořádali zakoupením speciálních plášťů Schwalbe Big Apple. Komu je to málo, může pořídit přímo vozík odpružený (např. Thule – dříve Chariot, Burley) anebo dokoupit odpružení pro vozík Croozer (Velo Fiala, Doggy). Náš malý cestující si nikdy, ani náznakem, na toto nestěžoval.

5. Je to nebezpečné

Dítě je připoutáno pětibodovým pásem, nemá kam spadnout, kolem něj je kovová konstrukce. V případě případě použití cyklostezek a rozumného stylu jízdy je riziko zanedbatelné.

6. S dítětem není kontakt

Je pravda, že s dítětem v cyklosedačce si můžete za jízdy povídat, zatímco při použití cyklovozíku to nejde. Řešíme tak, že kdykoli malý něco říká, zastavíme, manželka otevře vozík, zeptá se ho, co potřebuje. Někteří rodiče si dávají na řidítka zpětné zrcátko, aby na dítě neustále viděli.

7. Dovolená s cyklovozíkem nebere ohled na dítě

Dovolená s cyklovozíkem by rozhodně neměla být naplněna pouze jízdou. Jak jsem jsem psal výše, průměrný čistý čas denní jízdy máme něco přes 3 hodin/den. Zbývající čas jsou hřiště, koupačky, stanování, poznávání, atrakce, zmrzlina, blbnutí,…

8. Cyklovozík není na silnici vidět

Pominu-li, že už samotný nápad, vyrazit na kole (i bez vozíku) na české silnice, je už tak dost divoký, je tu hned několik prvků, které cyklovozík na cestě zvýrazní: vysoký praporek, reflexní proužky, odrazky, blikačka. Někdo vozí na zádi cyklovozíku rovnou reflexní vestu.

9. Je to nezákonné

Nějaký čas byly cyklovozíky v legislativním vakuu, takže, ne že by byly zakázané, ale zákon s nimi nepočítal. Toto se před několika lety vyřešilo a jsou stanovena pravidla, jak má cyklovozík na českých komunikacích vypadat. Pokud je uvnitř dítě, musí být vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1,2 až 1,6 metrů nad úrovní vozovky.

10. Cyklovozík není samospasitelný

Ani se o to nesnaží. Na pohotovost pochopitelně s dítětem cyklovozíkem nepojedete: nemáte-li auto, vezmete si taxi nebo zavoláte sanitku. Za babičkou, která bydlí daleko, pojedete spíš vlakem nebo autobusem. Na lokální pojíždění je jednodušší mít cyklosedačku. A na jízdu terénem jakbysmet.

Innská cyklostezka: Bavorsko

Bavorská část Innské cyklostezky vede chvílemi kolem mohutného Innu, chvílemi po bavorské vysočině, přes krásná bavorská města a městečka.

Souhrnné informace o naší cyklodovolené najdete v článku Inn, Dunaj a my.

Kilometráž
Flintsbach am Inn - 44 km - Schechen (Erlensee) - 38 km - Soyen - 50 km - Mühldorf - 61 km - Scheuhub u Braunau - 40 km - Obernberg - 45 km - Passau

Kempy a hostely
Erlensee, Soyen, Mühldorf (Jugendherberge), Obernberg, Passau
Kemp v Obernbergu se nám líbil asi nejvíc. Terasa, pračka, kuchyňka, super wifi, příjemná paní domácí, co nám půjčila i sušák a kolíčky. A jako bonus - pro hosty kempu zdarma vstup na místní koupaliště, kde mají super bazének pro děti. Užili jsme si to parádně :-)

Pozor! Avizovaný kemp v Braunau neexistuje, spaní možné pouze na zahradě u Gasthof Putscher. 

Koupačky
Erlensee, Soyensee, Jezero u Braunau

Naše postřehy
Za návštěvu určitě stojí města Wasserburg, Braunau, Pasov a městečko Neubeurn. Zámky a hrady v Bavorsku jsou většinou soukromé a často není možný vstup. Pasov je město s příjemnou atmosférou - město ze všech stran obehnané řekami, s křivolakými uličkami a čilým životem na ulicích. Určitě se vyplatí zůstat klidně celý den.

Povrch cyklostezek je většinou štěrkový, což cyklistům většinou nevadí, ale malým cyklovozíkářům docela jo. Protože bylo sucho, dost se prášilo a bylo to chvílemi nepříjemné. Uvítali jsme, když jsme v Pasově najeli na asfalt. Po cestě spousta jezírek vhodných ke koupání.

Loučení z Alpami

Krásná bavorská kavárna, Neubeurn

Neubeurn

Slepé rameno Innu

Rosenheim

Cyklostezsky v Rosenheimu

Velké prádlo

Kemp u Erlensee

Bavorská vysočina

Wasserburg

Raketa

Mühldorf

Braunau

Koupalište v Obernbergu

Obernberg

Kemp v Obernbergu

Schärding

Pasov

Soutok Innu a Dunaje

Večer

Ráno