Croozer 1+

S příchodem jara jsme zahájili druhou cyklistickou sezónu. Opět s naším vozíkem Croozer 737. Jelikož je z našeho miminka už batole, není potřeba používat ve vozíku autosedačku (více na toto téma zde). Nainstalovali jsme tedy původní sedátko a vyrazili. Hned v průběhu první jízdy bylo jasné, že to nebude tak jednoduché, jak jsme si původně mysleli. Základní sedačka Croozeru byla pro našeho 14 měsíčního syna příliš velká. Pokud nespal, seděl v sedačce ještě jakž takž, ale jakmile usnul, kácel se na stranu a hlavička mu nebezpečně bemblala. 

Hledali jsme řešení a zjistili, že existují tři možnosti.

Nabízí se Chariot BABY SUPPORTER, který jednak pekelně drahý a druhak pouze do 18 měsíců (v ČR uváděno do 20 měsíců) nebo česká hand-made varinata, polštář do Croozeru. Narazili jsme taky na polstr od firmy DOGY. Rozhodli jsme se pro český polštář a to hlavně proto, že vydrží déle. Náš syn bude mít 18 měsíců v červenci, což to je teprve půlka sezóny, tedy bychom museli znovu hledat nové řešení. Polštář nám výrobce poslal do týdne, v docela solidní kvalitě. 

Testování ukázalo, že díky polštáři syn nepadá na stranu, nekroutí se a hezky sedí. Pokud usne, je to horší. Hlavička pořád padá.

Našli jsme náš starý nákrčník, který používal do sedačky, když byl ještě miminko. A je to lepší, i když záleží, jak usne a jak moc hrbolatá je cesta.

V horším případě to vypadá takto,

a v lepším takto.

Ideální to není, ale lepší už to asi nebude. Byli jsme teď na čtyřdení cyklodovolené na jižní Moravě a náš syn to zvládl v pohodě.

A co přilba?
Náš syn má přilbu Uvex Kid II a původní myšlenka byla, že jí bude nosit i ve vozíku. Po pár jízdách jsme se rozhodli, že mu ji dávat nebudeme. Špatně se mu v ní sedí (helmou tlačí na sedačku) a když usne, padá mu hlava ještě víc. Navíc je z ní nervózní, pořád si ji sundává. Je ale až do 3 let, proto její čas ještě přijde.

Praktické návleky

Pokud cestujete s malým dítětem, které už chodí... Co chodí! Šlápne do kdejakého bahna, skočí do každé kaluže, ráchá se hodinu v mokrém písku a různé variace na toto téma, oceníte jednu praktickou pomůcku. Návleky na boty. Jsou to podobné, jako ty u lékaře, jen ušité z nepromokavé šusťákoviny. Využijete je hlavně ve vlaku, autobusu, v cyklovozíku na cestě ze zahrady, v nosítku na výletě, v kočátku.  

Dají se buď koupit (například zde) nebo ušít. Já, šitím příliš nepolíbená matka, jsem návleky koupila. Ovšem po týdenním nošení se mi podařilo jeden návlek ztratit. Přišlo mi škoda znovu investovat 300 Kč, vrhla jsem se tedy na domácí tvorbu. Je to celkem jednoduché, zvládne to i takové kopyto, jako jsem já. 

Návod

Co potřebujete?

Materiál (látku ze starého deštníku), jehlu, pevnou niť, gumu do trenek, dva knoflíky, mašli. 

Jak na to?

Vezmeme si botičku, postavíme na papír a vytvoříme předlohu pro střih. Je to obdelník. Od botičky vlevo a vpravo přidáme minimálně 4 cm a od botičky nahoře a dole také minimálně 4 cm. Proč tolik? Jeden centimetr na šev a zbývající prostor, aby se nám tam botička dobře vešla a aby nám návlek vydržel aspoň dvě velikosti boty. 

Máme-li šablonu z papíru hotovou, vystřihneme s její pomocí šest obdelníků z látky. Vezmeme dva obdelníky, otočíme látku na rub a sešpendlíme na straně A (viz obrázek níže). 

Pak sešijeme k sobě. Já šila ručně, jde to, ale trvá to. Strojem to budete mít raz dva. Pak jednu se ztran B přeložíme asi centimetr  a půl a ušijeme tunýlek na gumu. Vezmeme třetí obdelník a strany B přišijeme ke stranám B u třetího obdelníku. 

U spodního obdelníku sešijeme i strany A a pak ještě uděláme dva záševky na "špičkách". Takže nebudou cípy ven, ale budou schované vevnitř. 

Navlečeme gumu pomocí zicherky, otočíme rubem dobnitř a hotovo. Pokud chcete návleky veselé, našijete např. knoflíky jako oči a uvážete mašli. Je to jednoduché a dětem se to líbí. U druhého návleku  je postup stejný.

Olomouc a zpět s LEO Express

Na českém trhu se objevil nový vlakový dopravce LEO Express. Při první příležitosti jsme se ho rozhodli otestovat.

Jeli jsme z Frýdku-Místku přes Ostravu do Olomouce a zpět. Máma, táta a 14ti měsíční kluk.

Jízdenky je nutno rezervovat předem. Objednali jsme si tedy lístky pro dva dospělé a jedno dítě do 6 let. Dítě do 6 let, i když je v kočárku, má nárok na sedadlo. Cesta jedním směrem nás vyšla na 218 Kč. 

Leo Experess nabízí naprosto bezkonkurenční zázemí pro cestující rodiny s malými dětmi. Ve vlaku jsou celkem čtyři místa, kde jsou vždy dvě sedadla  a před nimi volný prostor vyhrazený pro kočárek. Dvě místa jsou ve voze A (ty mají menší prostor pro kočárek) a dvě místa ve voze D (tam je prostor pro kočárek mnohem větší). 

Musím říct, že je to velmi pohodlný způsob cestování s malým dítětem. Rodič má dost manévrovacího prostoru, kočárek je hned při ruce - slouží jednak jako sedadlo pro dítě, ale taky jako velké zavazadlo, kde máte všechny potřebné věci. Navíc před vámi nikdo nesedí, takže vaše dítě má dost prostoru se projevit, aniž by někoho výrazněji rušilo.

Vlak je nízkopodlažní a celý volně průchozí (čehož náš malý průzkumník hojně využíval). Bohužel při výstupu a nástupu musíte překonat dva malé schůdky, takže bez pomoci si s kočárkem sami neporadíte. Po ruce je ale vždy pracovník obsluhy vlaku nebo nějaký ochotný cestující, takže nemyslím, že by to byl problém. Na internetu jsem našla obrázek, s nájedzdovou plošinou pro kočárek. Takovou možnost nám ale nikdo nenabídnul. 

Další pozitivní věcí je přebalovací pult na záchodě. Záchody jsou ve vlaku celkem tři a pouze jeden má přebalovací pult, ale i tak je to pokrok :-) Je to ten největší záchod určen i pro vozíčkáře ve voze C.  

Co se líbilo hlavně našemu synovi, byl skvělý výhled z okna, jelikož ta jsou níž, než běžně bývají.

Personál byl milý, nápomocný, vše tak, jak má být. 

Dostali jsme noviny zdarma, zkusili jsme i občerstvení. Cenově rozumné, kvalita dobrá. Ale co se týče gurmánského zážitku, tak LEO na RegioJet prostě nemá :-) 

Suma sumárum. Vlaky LEO Express můžeme pro cestování s malým dítětem rozhodně doporučit. V létě plánujeme cestu do Prahy a LEO bude horký kandidát. 

Jak vybrat car-free kočárek?

Víte, jak poznáte, že začala smogová sezóna na Ostravsku? Přestávám psát na blog a píšu spíše na web Čistého nebe.

A víte, jak poznáte, že smogová sezóna končí? Objeví se nový článek na car-free blogu :-)

Náš malý kluk už má 14 měsíců. Celé léto až do podzimu jsme cestovali, s nástupem zimy a smogu naše aktivity ochably. Nadále jsme car-free a plánujeme pokračovat (proč žijeme bez auta si můžete přečíst zde). S kočárkem a nosítkem jsme cestovali snad všemi dostupnými dopravními prostředky s vyjímkou letadla. Autobusem, vlakem, tramvají, trolejbusem, metrem, lanovka, lodí, na kole, pěšky. A párkrát i autem (děkujeme tímto všem, kteří nás svezli :-)

Tento článek je ryze praktický. Chcete-li být car-free rodina, je výběr vhodného kočárku naprosto zásadní. 

Jak tedy vybrat car-free kočárek?

1. Šířka

Zásadní věc při výběru car-free kočárku je jeho šířka. Dveře autobusu, vlaku, ale i výtahů (v metru atd.) bývají docela úzké. A dnešní kočárky se vyrábějí hodně široké.

Doporučujeme šířku kočárku max. 60 cm!

My jsme doposud měli dva kočárky. Starý hluboký klasický Peg-Pérego (foto zde) a sportovní TFK JOGGSTER X TWIST. Oba se vešly všude tam, kam jsme potřebovaly. Jediný problém jsou dveře do kupé v jednom typ vagónu vlaku, který jezdí mezi Českým Těšínem a Ostravou. Jinak pohoda. 

Zkušenost s trojkombinací nemáme, ale v zásadě platí pravidlo 60 cm.
Je to hodně o hledání. Úzkých kočárku není moc a navíc klasické e-shopy toto kritérium nezohledňují ve filtrech, takže je to docela klikačka hledačka :-(
Co do šířky, tak naše kritéria splňoval také kočárek Jané Slalom.

2. Nafukovací stabilní kolečka

S kočárkem se musíte dopravit všude, kam potřebujete. Pojedete blátem, louží, sněhem, kamením - potřebujete festovní kvalitní nafukovací kolečka. Žádné plastové kvedlací "pavoučí" kolečka. My jsme u našich kočárku ani jednou nepíchli a to jsme ji dávali dost zabrat. Náš sporťák má otáčecí přední kolečko, takže super do města, obchodu, dobře se s ním manipuluje ve vlaku atd. V případě většího terénu nebo sněhu je možno kolečko zaaretovat a kočárek je velmi stabilní. 

3. Ruční brzda

Není nutná, ale velmi vám zpříjemní jízdu. Jelikož kočárek používáte skutečně jako dopravní prostředek a musíte jít různým terénem s různým sklonem, ruční brzda vám šetří vaše paže, zvlášť ženám hodně pomůže. A navíc si super užijete výlety do hor :-)

4. Pohodlný pro dítě

Jelikož vaše dítě stráví v kočárku více času, než jakékoli jiné, je dobré, aby se v něm cítilo dobře, pohodlně, bezpečně. Měkké polstrování, dostatečně stínící stříška, polohování až do lehu (během cestování vaše dítě často usne), bezpečné pásy. Náš syn taky ocenil možnost otevření zadní části boudičky - měl tak super výhled, i když ještě neuměl sedět, a byl v kočárku mnohem spokojenější. 

5. Úložný prostor

Jelikož budete kočárek používat i pro přepravu věcí (těžší věci, které nechcete tahat v batohu), vyplatí se mít větší košík, kapsy, kapsičky, řídítka na které se dá pověsit další taška. 

6. Kočárek ve složeném stavu - rozměry a snadnost složení

To co řeší car-rodiny (aby se kočárek vlezl do kufru auta), my zase tak moc neřešíme. Kočárek skládáme minimálně. Jen párkrát jsme ho ve vlaku museli složit. Oceníte, když to půjde snadno, ale i se složitějším skládáním si poradíte. 

A ještě něco navíc...

Jak vybrat car-free autosedačku? 

Zní to jako paradox, ale sem tam se stane, že auto použijeme. Je nutné mít samozřejmě vlastní autosedačku. Měli jsme klasické vajíčko Chicco a teď máme Britax (na dítě 9 - 36 kg). Následující rady se týkají jen výběru vajíčka. S tím se dá totiž ještě cestovat i vlakem, busem. Tradičně jsme to řešili tak, že jsme někam dojeli veřejnou dopravu a dále nás někdo přiblížil autem. S větší sedačkou tento styl cestování zcela padá. 

1. Váha

Čím lehčí, tím lepší. I prázdná autosedačka se celkem pronese při 15 minutové cestě na vlak.

2. Polohovatelné madlo

My jsme tuto vymoženost neměli, ani jsme o ní nevěděli, ale velmi by nám zpříjemnila nošení sedačky při cestě na vlak. Co jsme našla, tak to mají jen staré sedačky CAM. 

3. Bezpečnost

I když autem pojedete jen párkrát ročně, nemůžete podcenit bezpečnost. Doporučujeme prostudovat testy, poptat se známých a potom až kupovat. 

Happy car-free 2013

Města pro lidi

Poslední dobou se vynořují z hlubin mediálního světa články/knihy/filmy, které spojuje jedno téma - jak to udělat, aby se lidem ve městech žilo dobře. Tento článek vám chce přiblížit jednu knihu, jeden film a jednu přílohu časopisu, které toto téma rozvádějí. 

KNIHA

Jan Gehl - Města pro lidi

Knížka jasně a názorně (díky množství zajímavých fotek, grafů a náčrtů) shrnuje základní Gehlovu myšlenku: aby města byla živá, bezpečná, udržitelná a zdravá, musíme lidi dostat zpátky do ulic. Jak toho dosáhnout? Jednak vytvořením atraktivních městských prostor  (přívětivé ulice/náměstí s lidským měřítkem), ale hlavně podporou pěší a cyklistické dopravy na úkor automobilové. Své myšlenky realizoval ve své rodné Kodani, která se pravidelně umisťuje v první desítce nejlepších měst pro život. Jeho věhlas se dostal až za oceán, kde navrhl úpravu Broadway v New York City. 

Times Square - před a po realizaci Gehlova návrhu

Minulý rok jsme byli v NYC a viděli jsme jeho realizace na vlastní oči... no bylo to super. Za nejlepší jeho nápad považuju tzv. cyklostezky kodaňského typu. O co jde? Znáte to, když jedete na kole po ulici, míjíte parkující auta a bojíte se, že vás sejme projíždějící auto? Gehl přišel s tím, že parkující auta použije jako "ochranu" cyklistů. V NYC navíc ještě použil relax ostrůvky. Jsou to místa, kde jsou přenosné židličky, slunečníky a zeleň, kde si můžete dát oběd, kafe, pracovat nebo jen tak posedět. Takže v praxi vypadá ulice následovně - budova - široký chodník - cyklostezka - relax ostrůvek - parkující auta - jedoucí auta - budova (viz fotky níže). Je mi jasné, že tohle řešení lze realizovat pouze na široké ulici (na Broad way :-), ale nápad s parkujícími auty by podle mě šel realizovat na kdejaké ulici českých měst. 

Zaujal vás Jan Gehl? Zde zajímavý článek "Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl".

FILM

Gary Hustwit - Urbanized

Urbanized je dokument, který stravitelnou formou představuje světové trendy, jak "udělat" města pro lidi. Najdete tam projekty z Kapského města (JAR), Kodaně (Dánsko, jak jinak než Jan Gehl), Bogoty (Kolumbie), New Yorku (projekt The High Line - viz foto níže nebo zde) a New Orlenas (USA), Brightonu (Velká Británie), Stuttgart (Německo) a další. 

The High Line, NYC

Z hlediska dopravy je asi nejinspirativnější Kodaň a Bogota. V Bogotě funguje od roku 2000 systém rychlé autobusové dopravy TransMilenio, který využívá principu "auta stojí (v zácpě), autobusy jedou" - je to vlastně takové pozemní metro. Více o dopravě v Bogotě zde. 

TransMilenio, Bogota

PŘÍLOHA ČASOPISU

Budoucnost dopravy ve městech - Respekt 38/39 2012

Celá příloha se zamýšlí nad budoucností veřejné, cyklistické a pěší dopravy v ČR v kontextu světových trendů. Nejvíce mě zaujal rozhovor s německým dopravním inženýrem z Drážďan. 

Přidávám jednu zajímavou citaci z rozhovoru.

"Jak si vysvětlujete, že lidé přestali toužit po autech?"

Důvodu je více. Střední třída je chudší a mnoho lidí si nemůže auto dovolit. Hodně lidí se ho ale vzdá dobrovolně, protože prostě mají před domem zastávku tramvaje. Veřejná doprava ve městech je tak dobrá, že je stále jednodušší se auta vzdát. A je tu ještě jedna věc - mladí lidé se dnes chovají úplně jinak, než když nám bylo dvacet. Já jsme si ve dvaceti udělal řidičák, hned jsme si koupil auto a jezdil a jezdil. Svoji dceři jsme dal k maturitě jako dárek autoškolu. To bylo v roce 2008, a od té doby neřídila. Dnešní lidé mají chytrý telefon, ten je jim nade všechno a s ním cestují efektivně a inteligentně. Vědí, jaké jsou kde možnosti spolujízdy, dokážou na internetu vytvořit skupinu a koupit si levnou skupinovou jízdenku, používají spolujízdu. 

Celý článek si můžete přečíst ZDE. 

Kočárková turistika v Beskydech

S nosítkem se můžete po horách vypravit leckde. Nám se ale osvědčilo kombinovat nosítko s kočárkem. Když malý spí, jen ať při tom leží. Jakmile dojdeme na nějakou horskou chatu a chceme se najíst, je zase fajn, dát ho do kočárku. A taky když jedeme autobusem, připadá nám bezpečnější, když je malý připoután v kočárku, než aby nám seděl na klíně.

Cesta z Filipky

Je to turistika, není to turistika? Jsou to výlety po horách směřující na nějaký kopec s chatou, ke které vede lesní asfaltová cesta. V Beskydech je takových chat celkem dost. Tady je šest tipů na trasy, které jsme absolvovali s kočárkem a půlročním Františkem v létě 2012.

1. Ondřejník

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: zejména asfalt, místy hlína a štěrk
Možnost občerstvení: Turistická chata Ondřejník

Obvykle se chodí z Frýdlantu nad Ostravicí. Zajímavější cesta je ale ze Lhotky, která se nachází na opačné straně hřebene. Do Lhotky jezdí z Frýdku sem tam autobus, zastávka se jmenuje „Lhotka, střed“. Vystoupíte-li na konečné, jděte dál směrem k Ondřejníku po zelené značce. V mírném dolíku odbočte po zelené doprava, po chvilce stoupání si můžete vychutnat pohled na louku. Časem se cesta opět napojí na zelenou. V jednom, ne moc dlouhém, úseku, je již příliš mnoho štěrku na tlačení kočárku a tak je třeba kočárek chvilku za sebou táhnout, případně přenést ve dvou. Výhledy z této strany Ondřejníku ale za to stojí. Na rozcestí Kubalanky se napojíme na žlutou a pohodlně po ní dojdeme až na chatu. Osobně považuji zdejší kuchyni za ne moc vydařenou. Dolů do Frýdlantu sestoupíme zpočátku po zelené a dále pak po cestě.

2. Prašivá

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt (do Komorní Lhotky horská cesta)

Možnost občerstvení: Chata na Prašivé, www.chatanaprasive.cz

Klasika. Z Frýdku či Ostravy se dá dojet autobusem na zastávku „Vyšní Lhoty, pod Prašivou“. Odtud vede po asfaltce žlutá značka až k chatě. Není kam zabloudit. Cestou můžeme minout popásající se dobytek. V zatáčce asi ve dvou třetinách cesty je zase vidět pěkný kaskádový vodopád. Dále po cestě je výhled do údolí. S jídlem na chatě jsme byli vždycky spokojeni. Dolů se dá sejít buďto na pohodu stejnou cestou zpět anebo lesní cestou (narazíte na hůře sjízdné úseky) dál po žluté do Komorní Lhotky. Z té je kapku složitější dopravní spojení.

3. Filipka

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt, na hřebeni horská cesta

Možnost občerstvení: Restaurace Filipka

Další tip je z Těšínských Beskyd. Vlakem se svezeme do Hrádku ve Slezsku. Po zelené značce stoupáme do prudkého kopce. Zelenou následujeme ale jen do určité míry, spíše se držíme cyklotrasy č. 6088, která vede až na hřeben po asfaltové cestě. Nahoře se popásají koně. Rychlost obsluhy je zde, více než obvykle, závislá na množství zákazníků. Z chaty se můžeme vrátit zpět na rozcestí pod hřebenem a sjet jinou cestou do Návsí. Anebo pokračujeme z chaty dál po hřebeni po červené značce. Cesta je to horská, s menším nasazením sil s kočárkem sjízdná. Každopádně někde hřeben opustíme a sjedeme po jedné z cest do Návsí na vlak.

4. Velký Javorník

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Chata Velký Javorník, http://javornik.razitkuj.cz

Jeden z mála s kočárkem sjízdných vrcholů, ze kterého je zároveň kruhový výhled. Nejblíže na něj je Veřovic, kam dojedeme pohodlně vlakem a vydáme se po žluté značce na Padolí. Tam začíná prudší stoupání. Žlutá v jeden moment odbočí z asfalty prudce do kopce, my ale jedeme po cestě dál. Cesta se ve dvou místech rozděluje, s pomocí mapy (která napoví, že nejprve se dáme rovně a poté vlevo) by ale neměl být problém trefit rozcestí u pramene Jičínky. Odtud jdeme chvíli po červené a dál po cestě až narazíme na závěrečnou odbočku vpravo, která nás dovede až na vrchol. Z vrcholu skáčou paraglidisté, dodávky, které je obhospodařují bohužel hojně využívají popsanou cestu z Veřovic. Nahoře je jen omezená nabídka (polévka, klobáska, párek, hermelín, pivko,…), najíst se tu ale dá. O víkendu si můžete vystát delší frontu. Aby byla cesta dolů jiná, dá se sejít do Frenštátu. Nejlépe nejdřív sejnou cestou zpět půl kilometru dolů, poté traverzem obkroužit horu a následovat asfaltovou cestu. Ta nás dovede až na autobusovou zastávku „Frenštát pod Radhoštěm,,rest.Siberie“. Případně se můžeme vydat po chodníku vedle hlavní silnice do Frenštátu, prohlédnout si náměstí a jít na vlak.

5. Godula

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Hotel Ondráš, www.hotelondras.cz

Začínáme v nejsevernější Beskydské vísce, Komorní Lhotce. Tam nás může dovézt autobus na zastávku „Komorní Lhotka,, konečná“, případně na toto místo dojdeme po pěkné cestě z Horních Tošanovic, kam se dá dostat vlakem. Z konečné pokračujeme nejprve po modré, poté po zelené značce až na Ropičník. Odtud po žluté na chatu Ondráš. Místní kuchyně mě, stejně jako na výše popsaném Ondřejníku, nenadchla. (Že by byl ten název prokletý? Ale ne, třeba ve Sviandově v restauraci Ondráš vaří moc dobře.) Po žluté se dá odtud sestoupit zpět do centra Komorní Lhotky a třeba zase sednout na bus nebo dojít do Horních Tošanovic na vlak, podle toho, co Vám odtud pojede.

6. Ateliér (pod Kotaří)

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: asfalt
Možnost občerstvení: Chalupa Atelier, www.atelierchalupa.cz

Trasu začneme v Pražmu na autobusové zastávce „Pražmo,, Obecník“. Po modré značce přejdeme pěší lávku přes řeku Morávku (pěkné fotogenické místo) a přes louku dojdeme na zpevněnou cestu, kde modrá uhýbá doleva, my však pokračujeme vpravo. Sejít z této cesty není dost dobře možné, po šesti kilometrech lesem, s občasnými výhledy, přicházíme k restauraci Atelier. Je u ní jabloňový sad, pěkný výhled na Lysou horu a nevelká, přesto však zajímavá, nabídka velmi chutných jídel a nápojů. Z chaty pokračujeme dál kolem odbočky na Kotař a postupně sestupujeme, až narazíme na zelenou značku, které nás dovede na Morávku.

Další tipy na výlety najdete v článku Kočárková turistika v Beskydech #2