Tip na cyklodovolenou: Jižní Čechy

Přinášíme vám tip na letní rodinnou dovolenou na kolech. V létě 2017 jsme, společně s našimi kamarády, navštívili Jižní Čechy. 

Jako místo pobytu jsme zvolili Třeboň. Je to destinace hojně navštěvovaná, proto jsme vybrali raději předprázdninový termín. Kamarádi (jedna rodina z Brna, druhá z Frýdku-Místku) jeli autem, my vlakem. S sebou jsme vzali naše děti (František 5 let , Běla 16 měsíců), kola, jedno vybavené cyklosedačkou, druhé tažným zařízením FollowMe a 70 litrovou trojbrašnou, třetí kolo bylo dětské. Zavazadla doplnily už jen 5 litrové řidítkové brašny a menší 35 litrový batoh. Na pěší výlety jsme s sebou brali nosítko. 

Do Třeboně je to od nás z Frýdku-Místku relativně daleko, proto jsme cestu tam rozdělili na dvě části. První den jsme jeli osobákem do Ostravy a rychlíkem do Brna. Tam jsme měli přes Airbnb rezervován pokoj kousek od nádraží. Složili jsme tam bagáž a vydali se na procházku do města a na návštěvu ke kamarádům. Druhý den jsme pokračovali přímým rychlíkem do Veselí nad Lužnicí. Mezi Brnem a Náměští byla zrovna výluka, ale naložit nabalená kola do dodávky “v plné polní”, nebyl naštěstí problém.

Z Veselí jsme pokračovali již na kolech 30 kilometrů do Třeboně, krajinou nesčetných rybníků a lesů. Vše jsou rovinky, takže mimořádně vhodné pro děti. Kdo by se chtěl smočit, hned za Veselím jsou pískovny. Vykoupat se dá též na severozápadní písečné pláži rybníka Rožmberk. Naše ubytování v Třeboni bylo kousek od rybníka Svět a zároveň nedaleko historického centra města. Apartmán stál něco přes 1.000 Kč/noc/rodinu.

Z Třeboně jsme další dny podnikli několik cyklovýletů, opět měly kolem 30 km, což byla vzdálenost, kterou naše děti v pohodě snášely. Občas nepříjemně překvapila panelová cesta značená jako cyklostezka. První den jsme jeli okruh přes Majdalenu. Druhý den kolem rybníka Rožmberku. Třetí den jsme se projeli lodí po rybníku Svět a s dětmi zajeli k nedaleké Schwarzemberské hrobce. Samotná Třeboň je krásné městečko, se zámkem, akváriem sladkovodních ryb a velkým množstvím restaurací, které nabízejí rybí speciality.

Další den jsme se od našich přátel odpojili a na kolech přejeli do nedalekých Českých Budějovic. Nejpůsobivější část této trasy vedla kolem potůčka Čertíka. Město tepe životem, užili jsme si tam jeden hudební festival a poseděli na největším českém náměstí. Ubytování jsme měli opět zamluveno dopředu, apartmán kousek od centra. Velmi jsme se těšili na celodenní výlet z Budějovic podél Vltavy k hradu Hluboká. Většina trasy se dá jet po obou březích. Na Hluboké mají též sympatické koupaliště. 

Co by to bylo za návštěvu jižních Čech bez shlédnutí Českého Krumlova. Z Budějovic jsme do něj dojeli raději žlutým autobusem. Prošli jsme historické centrum, zašli se podívat na zámek i do zámecké zahrady se slavným otočným hledištěm. Návštěvu centra Krumlova doporučujeme, z důvodu velkého množství turistů, podniknout raději z rána. Docela hodně času jsme nakonec strávili smáčením nohou ve Vltavě, pod slavným jezem.

Domů jsme se vraceli vlakem přes Prahu, tentokrát na jeden zátah do Ostravy. Tam jsme sedli na kola a protáhli si nohy na cyklostezce podél Ostravice do Frýdku-Místku.

Vídeň s dětmi a bez auta

Máme rádi Rakousko. Hlavně proto, že je to země, která je přátelská k rodinám s dětmi. Alespoň my jsme to tak cítili během našich cyklovýprav v roce 2014 (Tyrolsko, Dunaj) a 2015. A protože se letos s roční Bělkou ještě necítíme na cykloputování, rozhodli jsme se, že si vyrazíme alespoň na pár dní do Vídně. 

Prater trochu jinak

Bydleli jsme nedaleko Prateru, proto jsme se tam hned po příjezdu vydali pěšky. Prater jsme už na našich předchozích cest znali jako obrovskou zelenou plochu, kde se skvěle jezdí na kole. Letos si Prater užili hlavně děti. Vyzkoušeli děstké hřiště, dali si letošní první nanuk, svezli se Liliput Bahn (vezmou vás i s kočárkem). Všude kvetly stromy, bylo teplo, sluníčko, lidi piknikovali, jezdili na kole, hráli si, žonglovali, chodili po slackline, venčili děti a jinou zvěř... prostě sobotní idylka. Zašli jsme i do zábavního parku. Ženské části výpravy se tam nelíbilo (hluk, davy lidí, horko) a tak jsme se rozdělili. Holky zapadly do kavárny v parku s výhledem na Riesenrad a kluci si užili kolotoče. 

Muzeum fever

Kolik je ve Vídni muzeí? Nepočítaně :-) Pro inspiraci mrkěnte na wikipedii. Wien.info má speciální sekci věnovanou návštěvníkům s dětmi a tipům na muzea, která by se mohla líbit i dětem. Společně s dětmi jsme vybrali tři a ty navštívili. 

Haus des Meeres (Dům moře)

Betonová obranná věž z druhé světové války v samém centru Vídně je sama o sobě dost zajímavá. Ale ještě zajímavější je její obsah - 11 pater rybiček, mořských živočichů, plazů, hmyzu, ptáků a jiných živočišných druhů. A jako třešnička na dortu - skvělý výhled na celou Vídeň z vrchní prosklené terasy. Rozhodně doporučujeme! 

Naše tipy: 

- vyražte ráno hned na otvíračku - na lístky jsme čekali jen pár minut. Odcházeli jsme po poledni, fronta na lístky se táhla do půlky náměstí a v muzeu bylo už taky dost husto.

- ve věži bylo docela teplo - stačí tričko s krátkým rukávem. Šatnu jsme nenašli, takže vše, co jsme ze sebe sundali, jsme také nesli s sebou :-/ Naštěstí jsme měli s sebou golfáč, do kterého jsme vše naložili.

- na náměstí u věže je park a parádní dětské hřiště

- nedaleko je Mariahilfer Straße - vyhlášená pěší zóna s obchody

Schmetterlinghaus (Motýlí dům)

Secesní skleník císařských zahrad přeměněný na tropický prales plný pestrobarevných exotických motýlů. Lítají všude kolem vás a máte-li štěstí, sednou si i na vás :-) 

Naše tipy:

- do skleníků šla jen máma a František. Malá Bělka by si to tam neužila a motýli by z její přítomnosti taky nebyli nadšení. Navíc s kočárkem by to tam bylo náročné.

- je tam opravdu velké horko a vlhko - vydrželi jsme tam 20 minut a měli dost.

- Motýli dům je hned vedle Burggarten - příjemného park, kde si můžete odpočinout nebo odložit část rodiny :-)

- hned za rohem je Albertina a náměstí s informačním centrem

Technické muzeum

Technické muzeum jsme si nechali na poslední den. Měli jsme na něj celé dopoledne, ale i to bylo málo. Je to ten typ muzeí, kde člověk může jít několikrát a pořád objevuje další a další věci. Pro děti jsou tam dvě oddělení, kde si můžou hrát a objevovat. Celé muzeum je ale baby-friendly, takže jsme ho prošli kompletnně a děti byli nadšené. V muzeu zrovna probíhala výstava Urban Future, která nás jako car-free rodinu dost zaujala. 

Největší pecky? 

Cyklistická přilba, která signalizuje, že se blíži auto. 

Speciální odpadkový koš pro cyklisty. 

Semafór pro chodce, který vám zahraje oblíbenou písničku a navíc zobrazí místo panáčka vaši tancující siluetu.

Naše tipy:

- klidně celodenní návštěva

- jedna část muzea pro děti, tzv. Mini, je otevřená až do 13 hodin. Tu jsme bohužel nestihli. 

Nejlepší zmrzlina ve Vídni

Když se řekne Rakousto, pro Františka to znamená dvě věci. Kolo a zmrzlina. 

A nám nejvíce chutná ta na Schwedenplatz. Před lety jsme na ni našli tip v mapě USE-IT, která vzniká s pomocí místních lidí, kteří dávají tipy cestovatelům, kam zajít, aby zažili město autentické. Takže díky Vídeňané :)

V jídelňáku celou cestu valim kyty

Do Vídně jsme cestovali vlakem. Nejlepší pro cesty z Moravy je využít spoje eurocity jedoucí z Polska do Vídně. Bohužel na tyto vlaky nemáme moc dobrý přípoj. Znamená to tudíž 50 minut čekání na hlavním nádraží v Ostravě. Ale protože ještě nejsou hotové výtahy (mají být v probozu v červnu - třikrát HURÁ), tak jenom přechod na nástupiště nám zabralo s kočárkem docela dlouho. Zbytek času trávíme venku před nádražím, kde děti nadšeně pozorují tramvaje a trolejbusy (vesničani ve městě ;-) a běhají "na čas" kolem fontány. Z Ostravy do Vídně pak cesta trvá ani ne 3 hodiny. V těchto vlacích si rádi zajdeme do jídelního vozu a dáme si nějakou polskou specialitu. Nejraději máme pirohy :-) Kolem 14 hodiny jsme byli ve Vídni.

Cestovali jsme s golfovým kočárkem a jednou krosnou. Kočárek máme ještě po Františkovi a je fakt skvělý - rychle se složí, vejde se všude, je lehký, pořád 100% funkční. Rozhodně můžeme doporučit! 

Po Vídňi jsme se dopravovali veřejnou dopravou. Metro čisté, rychlé, bezpečné, prakticky všude výtahy pro kočárek. Tramvaje jsme nezkusili, protože zrovna probíhal ve Vídňi nějaký běžecký závod a linky měly výluku. Koupili jsme si ještě doma přes mobilní aplikaci Wiener Linien jízdenku na 48 hodin za 13,30 €. Děti do 6 let cestují zdarma. Doporučuji mrknout na stránky dopravního podniku věnované turistům. 

Nafukovací matraci prosím 

Ubytování jsme řešili pár dní před odjezdem. Poprvé jsme, coby celá rodina, zkusili AirBnB. Ve Vídni je hodně velký výběr, my měli štěstí a na poslední chvíli a za rozumné peníze sehnali tento byt. Celý jsme ho měli pro sebe. Byli jsme první hosté, takže pár much se ještě našlo, ale jinak pro nás ideální - 50 metrů od metra, přízemí, okna do vnitrobloku, klid, cena šlušná. Místo by to bylo vhodné i pro cyklisty. 

Car-free léto s dvěmi dětmi

Léto bylo vypečené. S dětmi (František 4,5 let a Běla půl roku) jsme podnikli několik menších dovolených po Česku (o Pálavě jsme vám už psali) a jednu cestu na Slovensko. Máme pro vás pár praktických tipů, které by se vám mohly hodit. 

Výlet do Prahy a okolí

Pro cestu do Prahy využíváme výhradně RegioJet. 

Proč? Maximální pohodlí a soukromí.

Kupujeme si místenky do business kupé, které má pouze čtyři sedadla. Děti do 6 let cestují zdarma a mají nárok na sedadlo. V počtu dva dospělí a dvě děti máte celé kupé pro sebe. Cena jízdenky je sice o něco vyšší, ale za to pohodlí to stojí. Co myslím tím pohodlím? Nejen, že jsou zde pohodlná polohovatelná sedadla (dá se z nich udělat i postel), dost místa na zemi, kde si dítě může hrát, ale i soukromí na přebalování, kojení, spaní atd. Navíc když jsou děti živější nebo hlučnější, nikoho neruší. Přestože cesta trvá více než tři a půl hodiny, je to příjemně strávený čas s dětmi.

Navíc RegioJet má i dětské kupé, kde si děti mohou odskočit na chvíli pohrát. Záchody jsou většinou čisté a ideální na bezplenkovou metodu (v umyvadle se dá miminko dobře umýt). Jedinou nevýhodou RegioJetu je nedostatek místa na větší kočárek, což nám ale nevadí, protože jej s sebou nebereme. 

Po Praze je cestování MHD s dětmi v pohodě (pokud nemáte kočárek). Děti jsou samozřejmě nejvíce nadšené z metra, ale i tramvaje byly zážitek. A co teprve lanovka v ZOO :-)

Děti do 6 let mají opět jízdné v MHD zdarma, dokonce doprovod dítětě do 3 let má jízdné zadarmo. Stačí, aby dítě mělo občanku nebo pas. A nesmíte doklad, tak jako my, zapomenout doma :-/

Jeseníky (Šumperk a Kouty nad Desnou)

V Jeseníkách máme rodinu a skoro každé léto jezdíme do Koutů na Desnou na chatu. Cesta tam je paradoxně asi nejsložitější, i když je to z hlediska najetých kilometrů nejblíže.

Jezdíme vlakem z FM do Ostravy, kde většinou přestoupíme buď na RegioJet do Zábřehu na Moravě a poté přípoj do Šumperku nebo s ČD do Olomouce a pak osobákem do Šumperku. Letos jsme zvolili druhou variantu a bylo to fajn. Do Olomouce Pendolinem a do Šumperku jel klimatizovaný RegioPanter. V Šumperku vždy zajdeme na oběd a nakoupíme zásoby jídla. V Koutech totiž není ochod s potravinami. Je to paradox. Ještě před lety byly Kouty konec světa, kde nebylo fakt skoro nic. Dneska je to super extra moderní turistická destinace, kde si člověk sice může koupit sportovní oblečení a kolo na sto tisíc, ale rohlík si tam nekoupí :-/

Transport jídla je pro nás tedy docela výzva. V minulosti, když jsme používali kočárek, jsme jej naložili jídlem, dítě dali do nosítka a bylo to. Letos bez kočárku, jsem navrhovala vzít naši epesní nákupní tašku na kolečkách, ale náčelník řekl, že ji tahat nebudeme a že vše pobere v igelitkách... tak nesl a nebylo to nic příjemného. Letos to bylo ještě o něco náročnější. Běžně do Kout jezdí autobus, kde je to od zastávky k chatě asi 500 metrů. Protože probíhá velká oprava cesty na Červenohorské sedlo, je zde uzavírka a autobusy nejezdí. Proto jediná možnost je jízda vlakem a pak pěšky 2 kilometry k chatě. Dost náročné to bylo pro Františka - po cestování vlakem a přestávkou v Šumperku, už se mu pěšky moc nechtělo, ale zvládli jsme to. Během týdne jsme tu trasu šli ještě několikrát (zajeli jsme si na výlet do papíren do Velkých Losin) a už to dával dobře. 

V zimě uzavírka není (kvůli turistům, aby se dostali na sedlo), ale příští jaro by ještě měla pokračovat. V létě snad už bude hotovo a my to budeme mít zase na pohodu :-)

Vysoké Tatry

Pro nás jasná volba pro dovolenou s miminkem. Na cyklodovolenou nám ještě připadá brzy (navíc Bělka v létě úplně bojkotovala cyklovozík) a tak chceme aspoň hory. Už před lety jsme tam vyrazili s miminkem Františkem a osvědčilo se nám to. Cesta sice byla docela dobrodružná, ale výlety s kočárkem v Tatrách super. 

Letos bylo cestování v mnohem větší pohodě. Na Slovensko jezdí totiž RegioJet, takže jsem zvolili cestu osobákem do Českého Těšína (tam přestávka na oběd) a z Těšína žluťákem až do Popradu (našim oblíběným business kupé). Z Popradu už je to jen půlhodinka, buď vlakem nebo električkou do Tatranské Lomnice, kde jsme měli základnu v Penziónu Bělín. Penzión moc doporučujeme - slušná cena, pohodoví majitelé, skvělá dostupnost (cca 5 minut pěšky z vlakového nádraží i autobusového nádraží v Lomnici), velká zahrada, prolézačky a písek pro děti, kryté ohniště a nádherný výhled na Lomničák. Cesta zpět byla z Popradu RegioJetem do Žiliny, EC do Těšína, osobákem do FM. 

Tatry jsou super car-free lokalitou. Všude se dostanete buď električkou nebo autobusem, případně vlakem (do Popradu). Električka tedy v sezóně bývá hodně využívána, ale vždy jsme se vešli a sedli si.

Výlety jsme letos pojali hodně na pohodu. Najít trasy, které by byly vhodné nejen pro nošence (kočárek jsme tentokrát neměli), ale ušel by je i 4 letý František, bylo celkem oříšek. 

První den jsme vyrazili lanovkou na Skalnaté Pleso a šli po magistrále na Zamkovského chatu (mají tam fajn dětský koutek) a přes vodopády Studeného potoka na Hrebienok, zubačkou do Starého Smokovce a električkou do Lomnice. 

Druhý den jsme električkou zajeli na Štrbské pleso. Lanovkou pod Solisko a kousek po červené vyšli směrem k Solisku (krásné výhledy, borůvky, skály).

Třetí den jsme se vydali pěšky na Hrebienok s obědem na Bilíkově chatě. Celý týdne nám vyšlo moc pěkně počasí, Tatry jsme si zkrátka užili. 

Léto tedy bylo moc fajn. Jediné, co nás trochu zaskočilo, byla naše malá Bělka. Mysleli jsme si, že budeme cestovat s ležatým miminkem, které bude způsobně ležet na dečce a bude se na nás smát. Bělka nás velmi rychle vyvedla z omylu - začátkem července se začala plazit, pak lézt a v šesti měsících se postavila. Hlavně v Tatrách to bylo náročnější (šutry, srázy a borůvčí nejsou zrovna bezpečný výběh pro mimino), ale vždycky jsme to nějak vymysleli. Už teď se těšíme na další cestovatelské léto. 

PS:
Asi se stáváme čím dál tím většími minimalisty (hehe... větší minimalista zní fakt divně ;-). Z příspěvku na blogu jsem vyčetla, že jsme před čtyřmi lety měli pro dva dospělé a jedno miminko dvě velké krosny a nabalený kočárek. Letos jsme to zvládli s jednou krosnou, jedním středním batohem a bez kočárku. Upřímně nevím, co jsme tenkrát s sebou táhli...

Jak si užít Pálavu (i bez auta)

Léto, to je pro nás období cestování. A protože máme malé miminko, rozhodli jsme se, že letos nebudeme dělat žádnou velkou dovolenou, ale více kratších. Naší první dovolenkovou destinací byla Pálava. 

Cestování a ubytování

Cestovali jsme z Frýdku-Místku do obce Perná na Pálavě.

Vyrazili jsme ráno vlakem směr Ostrava hlavní nádraží. Z Ostravy EC Polonia do Břeclavi. Je to pěkný, rychlý, klimatizovaný vlak. V jídelním voze jsme si dali oběd (polské pirožky... mňam) a před jednou hodinou jsme byli v Břeclavi. Pak už jen půlhodinka do Mikulova. Celkem i s přestupy cesta trvala 4 hodiny 24 minut. Protože bylo pěkné počasí, rozhodli jsme se, že nepojedeme hned do Perné, ale zajedeme se vykoupat v Mikulově do lomu. Je tam super spojení místní dopravou z vlakového nádraží na zastávku Bezručova, ze které je to už jen pár minut pěšky. Vykoupali jsme se, dali si zmrzlinu a pak opět ze zastávky Bezručova s jedním přestupem dojeli do Perné, kde jsme byli ubytováni v penzionu a vinařství pana Kosíka.

V průběhu naší dovolené jsme udělali několik menších výletů, které vyžadovaly přesuny po Pálavě. Vše jsme absolvovali místní dopravou. Pálava je doslova car-free destinací. Celá oblast je protkána sítí autobusových linek, četnost spojů je taky slušná. Neměli jsme problém se kdykoli kamkoli dostat. Kromě klasických spojů o víkendech až do konce října jezdí i Turistbus, který vás mimo jiné doveze i do Rakouska. 

Vybavení

Podařilo se nám sbalit věci na pět dní do jedné krosny, jednoho středního batohu a jednoho dětského batůžku. Kočárek jsme s sebou nebrali, protože v něm Bělka není ráda a jen by nám překážel. Místo toho jsme měli nosítko Manducu a šátek. Manducu jsme ocenili hlavně ve vlaku a autobusu (rychlá manipulace) a Standa jí používal na túry. Já mám zase  raději šátek. 

Na co si dát pozor, je klimatizace. Ve vlaku může být někdy dost chladno, raději mít při ruce ponožky a mikinu nebo svetřík. 

Na výlety nám stačili pohodlné boty, pikniková deka a malý batoh na svačinku. 

Jak cestování zvládaly děti

František je už zkušený cestovatel. Cestu zvládal v pohodě, ale neobešlo se to bez oblikátní otázky "kdy už tam budeme?" :-). Nejvíce byl nadšený z řízku v jídelním voze. Když už byla hodně nuda, pomohl Pat a Mat na mobilu.

Bělka část cesty prospala, jinak si užívala válení se na sedadle. Ve vlaku z Břeclavi do Mikulova bylo dost horko, ale zvládala to dobře - chvilku si hrála, pak se nakojila a v nosítku usla. Zpáteční cesta už byla úplně v pohodě, protože už bylo chladněji. S Bělkou praktikujeme bezplenkovou komunikační metodu (BKM). Ve vlaku čurala do umyvadla na toaletách. Cesty autobusem byly krátké, tak jsme to vždycky zvládli před nebo po. V nejhorším má vždy na sobě pro jistotu plenku a není co řešit. 

Výlety

Během naší dovolené jsme absolvovali pár výletů. Vše baby-friendly. Doprava bus, pěšky (ušli i čtyřletí turisté) nebo v nosítku. Pro kočárky Pálava není moc vhodná.

Výlet na Sirotčí Hrádek a Stolovou horu

Doporučujeme vyrazit z Perné a to hlavně proto, abyste si v cíli trasy v Klentnici mohli zajít na vynikající oběd :-)

Z Perné od autobusové zastávky po zelené značce se vydáte směr Sirotčí hrad-sedlo. Doporučujeme si udělat malou odbočku a než dobudete hrad, po červené si vyjít na Stolovou horu, odkud je opravdu famózní výhled. Pak už jen pár minut a jste na Sirotčím hrádku. Ze sedla po zelené do Klentnice do vyhlášeného Café Fara, kde nejen výborně vaří, ale je tam i krásné prostředí a hrání pro děti.

Trasu naleznete na mapě.

Výlet na Dívčí hrady

Z Perné autobusem do Pavlova. Z Pavlova od autobusové zastávky po zelené značce směr Dívčí hrady. Stezka vede přes vinice, slunečnicová pole, krásný výhled na přehradu Nové Mlýny. Pokračuje docela příkré stoupání zajímavým lesem a jste na hradě. Ze zříceniny po červené do Dolních Věstonic na oběd a zmrzlinu.

V Pavlově je nový Archeopark, jehož návštěvu jsme se nechali na příště (až budou děti starší).

Trasu naleznete na mapě.

Výlet do Mikulova

Protože nám jeden den pršelo, rozhodli jsme se vyrazit do Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Z Perné autobusem na zastávku Mikulov, Hliniště a pak už jen pár minut pěšky k jeskyni. V Mikulově jsme také okoukli zámecké zahrady, Kozí hrádek a Ditrichštejnskou hrobku, z které je trochu jiný pohled na Mikulov. Svatý kopeček jsem si nechali na jindy, je ale taky vhodným výlet s malými turisty. Na lehký oběd můžeme doporučit Kafe Pala přímo na náměstí - dobré palačinky, výborná limonáda a hlavně super sezení ve dvoře, kde i Bělka měla možnost si pohrát na dece. Pokud hledáte restauraci s dětským koutkem, můžeme doporučit Restauraci Pod Radnicí (ve stejné budově jako informační centrum). 

Trasu naleznete na mapě.

Život bez auta jako velké dobrodružství

Občas od kamaráda zaslecheme: “Výlety s autem jsou DALEKO lepší, protože to zajímavé je často někde, kde skoro nic nejezdí a když už, tak nekonečně dlouho.” Obvykle na to odpovídáme: “Rozumíme, co chceš říct, my to tak ale nevnímáme.” Pokusím se to teď rozvést.

Žijeme ve Frýdku-Místku, stanovme si tedy nějaký, bez auta hůře dostupný, cíl výletu. Třeba hrad Bouzov  – možná jej znáte z pohádky O princezně Jasněce a Létajícím Ševci. Autem bychom se k němu dostali za hoďku a půl, zašli na prohlídku, potom do restaurace na oběd, nedaleko jsou Mladečské jeskyně, ty bychom dali odpoledne a jeli domů. Krásný hrad, krásné jeskyně, v lepším případě dobré jídlo. Papírově tedy vše v pořádku.

Mě by tam ale něco chybělo. Dobrodružství. Řeknete si: „no, tak třeba nemusejí jet hned domů, můžou zapadnout na hoďku do lesa a ono se tam už něco naskytne“. Nejspíš naskytne, ale pořád to bude mít pro mě jakousi pachuť dokonalosti. Přijeli jsme, zkonzumovali jsme, odjíždíme.

Zkusme tedy to samé bez auta. Idos hlásí: Bouzov 3,5 hodiny, několik přestupů. Většinu lidí by tohle odradilo. Ve mně se ale začne rozehrávat rej nápadů. „Hmm, poslední úsek do Bouzova je autobusem. Mrknu na mapu. Vlaková zastávka 10 kilometrů daleko, to s malými dětmi pěšo nedáme. Co třeba, kdyby to nebylo na den, ale na dva. Mmm, přímo pod Bouzovem je zajímavé ubytko. Viděli bychom v noci nasvícený hrad a bez davů. A druhý den bychom dali ty jeskyně. Mezitím by měl Franta dost času, si někde pohrát, na hřišti nebo v lese.“

Nakonec je z toho kvalitativně daleko větší zážitek. Jasněže Bouzov s přespáním se dá realizovat z Frýdku-Místku i autem. Ale hádám, že to většinu lidí vůbec nenapadne. Anebo napadne, ale bude jim líto dát peníze za ubytko. A nenapadne je už, že kdyby neměli auto, ušetří ročně na mnoho takových „nocí pod Bouzovem“. Auto je totiž v dnešní době konstanta. O autu se nepochybuje.

Jet někam 3,5 hodiny, když se tam dostanu autem za 1,5h… A ještě s malými dětmi, pěkně bláznivý nápad! ☺ My tohle máme jinak. Jízdu si maximálně užíváme. Je to čas, kdy je naše rodina každý pro každého. Hodně si povídáme, čteme.

Je to už několik let, co mě kamarád vytáhl autem přes Německo a Francii do Španělska. Moc mu za to děkuji. Viděl jsem neuvěřitelně příjemné město k žití Freiburg, majestátný hrad Carcassone, slavný Avignon, chodil po dvou pyrenejských národních parcích, koupal se v moři u Tarragony, atd. Ale stejně, největší zážitek pro mě byl, když jsme (jediný den ze šestnácti!) nechali auto odpočívat v kempu a vyrazili vlakem do Barcelony. Konečně nás něco donutilo, domluvit se. Hledali jsme spojení, východ z nádraží, laborovali s plánkem města. Objevovali. 

Minulý víkend slavil kamarád narozky na horské chatě Prašivá, kam sice vede asfaltka, ale žádná hromadná doprava tam nejezdí. Vyrazil jsem tam s Františkem (4 roky), autobusem  se přiblížili, co to šlo a pak už jen stoupali po svých. Koukali na popásající se kozy, na srandovní slepice, které vypadaly, jako by měly kalhoty. Na stromy, které se obalují listím a květy. Franta byl unavený, dopoledne jsme v akci Uklíďme Česko několik hodin sbírali odpadky kolem řeky. Navrhl jsem mu, ať při chůzi teda zkusí stopovat. Ten nápad ho zaujal natolik, že zapomněl na unavené nohy. A světe div se, první projíždějící auto nám zastavilo, objevila se milá paní s dětmi, která Frantovi dokonce nabídla místo v autosedačce. Z obyčejné cesty na narozeniny se tak stal velký zážitek.

Jasně, je to náhoda. Ale náhody se stávají, jen pokud jim dá člověk šanci, aby se stát mohly. 

Podnikání a car-free: Markéta

Stejně jako před časem Standa, rozhodla jsem se napsat zkušenost, jak kombinuji práci s našim car-free životním stylem. Popíšu vám, jak vypadal můj "typický pracovní týden" na podzim 2015, kdy pro naší rodinu bylo výzvou sladit mé a manželovo podnikání, moji činnost v Čistém nebi, péči o Františka a moje těhotenství. Tak tedy...

Co je moje práce?

Živím se hlavně jako expertka na PR a marketing na Facebooku na volné noze. Značnou část mého času představuje práce na počítači, kterou mohu vykonávat prakticky odkudkoli. Má práce je ale také o setkávání se s lidmi. Velmi často poskytuji konzultace (ať už tváří v tvář nebo online přes Skype), poměrně často školím, na veřejných kurzech nebo ve firmách. Na podzim jsem navíc spustila projekt Smart žena (zvyšování IT gramotnosti u žen), kde gró tvoří offline školení. Do konce roku 2015 jsem byla ředitelkou Čistého nebe, kde to bylo opět o setkávání se s lidmi a práci přes počítač.

Můj typický týden vypadal asi takto:

- práce z domova (cca 3 dny v týdnu)

- práce v Ostravě (1 - 2 dny v týdnu)

- kurz/služební cesta v jiném městě (1 den v týdnu)

Práce z domova

Pracuji-li z domova, začíná náš den společnou snídaní. Manžel nebo já (podle domluvy - jak má kdo kolik práce, jestli ho čekají nějaké cesty, schůzky apod.) doprovodíme Františka do školky.

Vyrážíme obvykle kolem 7:30. Podle dne v týdnu nás čeká buď 1 km do státní školky ve Starém Městě nebo 6 km do lesní školky Bezinka v Palkovicích.

Do státní školky chodím pěšky, František podle počasí pěšky nebo na kole. Doma jsem cca v 8:30 a můžu začít pracovat.

Do lesní školky jezdíme autobusem (já s těhotenským bříškem, Standa když prší nebo je zima) nebo na kole (to když je aspoň 5 - 10 °C). Při jízdě kolmo nám pomáhá sedačka, cyklovozík nebo Follow-me. Podle zvoleného typu dopravního prostředku jsme doma kolem 9. hodiny a můžeme se vrhnout do práce.

Doma většinou vyřizuji maily, telefonáty, jsem na Facebooku, pracuji na svých projektech nebo projektech Čistého nebe, dávám Skype konzultace, připravuji se na schůzky a školení, vyřizuji administrativu, apod. Není-li se mnou zrovna František, využívám k práci i cestu ze/do školky: vyřizuji telefonáty, v autobusu maily, apod.

Pracuji obvykle do 15:30 (čas, kdy je potřeba vyrazit do školky). Pouze jeden den v týdnu, když pro Františka jezdí do lesní školky dědeček, pracuji déle.

Občas se mi stane, že dodělávám resty večer, když František spí. Práci věnuji ale už většinou už jen 30 - 60 minut.

Práce v Ostravě

Do Ostravy se jezdím hlavně potkávat s lidmi. V den, kdy celé rodině nejvíce vyhovuje moje domácí nepřítomnost, si v Ostravě naplánuji celodenní pracovní program. Ten se skládá ze schůzek s klienty, se spolupracovníky nebo účast na nějaké akci. Čas mezi schůzkami vyplňuji prací na PC anebo si zajdu na oběd s kamarády.

Naprosto zásadní je místo, kde v Ostravě pracuji, milovaný coworkingový prostor Impact Hub Ostrava.

Proč milovany?

Přesně naplňuje moje potřeby:

• Potřebuji místo, kde můžu zvát klienty a spolupracovníky na schůzky.
• Potřebuji místo, které je mě i mým klientům/spolupracovníkům dobře dostupné (10 minut na vlak, MHD za rohem).
• Potřebuji místo, kde se cítím dobře, kde mám zázemí, kde můžu trávit tolik času, kolik potřebuji, činností, kterou potřebuji. (Na rozdíl od kavárny, kde působí nepatřičně, že máte x schůzek, mezi tím klepete do PC a dáte si u toho jedno kafe.)
• Potřebuji místo, které má svou atmosféru, ducha a lidi, kteří jej oživují a místo, kde se mí klienti cítí dobře.
• Potřebuji místo, kde se něco děje, kde můžu potkat zajímavé lidi, zajít na zajímavé akce a které mi umožní kompenzovat, že zbytek týdne pracuji z domova.

Do Ostravy jezdím nejčastěji vlakem, někdy autobusem. Ráno splním své maminkovské povinnosti a mezi 8. - 9. odcházím z domu. Někdy odvedu Františka do státní školky. To pak jedu MHD na vlakové nádraží a dál směr Ostrava. Chce to trochu časové disciplíny, ale jsem na to zvyklí a jde to v pohodě. V dopravním prostředku buď pracuji (připravuji se na schůzku, vyřizuji maily apod.) nebo odpočívám (většinou cestou domů - čtu si časopis, poslouchám hudbu, koukám z okna). Když dorazím domů, jsem už zase na 100% maminka.

Práce v jiném městě

Občas školím v jiném městě. Na podzim jsem školila zejména v Ostravě, v Novém Jičíně a v Kroměříži. Školení si domlouvám tak, aby čas a místo pro klienta i pro mne byli OK. Místo konání kurzu volím s ohledem na dostupnost veřejnou dopravou, což u větších měst není problém. Cestuji vlaky a autobusy.

Pracovně jsem jezdila občas i do Prahy a Brna což je úplně pohoda. Mezi Brnem a FM jezdí autobus Student Agency (2,5 hodiny) a do Prahy cestuji vlakem přes Ostravu (4 hodiny).

Jak to šlo s těhotenským bříškem?

Musím říct, že lépe než jsem čekala. Občas mě bolely nohy (asi jako každou těhotnou ženu), ale na podzim jsem jela na vlně těhotenské energii (druhý trimestr na rozdíl od prvního bývá doslova energetický nástřel). Vyměnila jsem svoji notebook-kabelku přes rameno za batoh a malou kabelku, vyřadila poslední zbytky svých podpatkových bot, oblékala se hlavně pohodlně (šaty, sukně, ale i džíny), při chůzi se trochu kolébala - a šlo to. Podle mě hodně záleží, jakou má žena fyzičku před těhotenstvím. Pokud je zvyklá na pohyb, zvládne ho i v těhotenství.

Jen na kole jsem přestala jezdit už v září. Mám pánské kolo a posed na něm mi nedělal společně s bříškem dobře.

Co buducnost?

V nejbližších dnech mě čeká porod a hlavně péče o naší rodinu. Auto si neplánujeme pořídit a čekám, že ze začátku pro nás bude výzva sladit všechny naše potřeby. Podnikat chci i v tomto období, ale v omezené míře, s posílením online služeb. Díky tomu budu pružnější vzhledem k péči o děti (každá maminkatelka ví, o čem mluvím), i vzhledem k našemu car-free životu. Svůj online skype kurz Smart žena mám v pilotní verzi a těším se, až ho spustím naplno.

Úplně na konec...

Stejně jako v rodině, i v podnikání je to o domluvě. Domlouvám se s manželem, se synem Františkem, s klientem. Mají-li obě strany zájem na domluvě, najde se vždy cesta a proto nemám pocit, že by mě náš car-free život v podnikání nějak limitoval.

V poslední době je velkým trendem digitální nomádství. Naše car-free rodina je vlasně jiným projevem stejného jevu. Díky technologií a novinkám jako je coworking si můžeme uzpůsobit život a práci tak, jak nám vyhovuje… někdo jezdí na pláž, my můžeme žít a pracovat bez auta. (A na tu pláž si taky třeba příští rok zajedeme :-)

Taurská cyklostezka

Jet stovky kilometrů po bezpečné cyklostezce, to je zatím něco, co v Česku nemáme. Nevadí, u našich jižních sousedů takových mají dobrý tucet, takže si stačí vybrat a vyrazit. My si vybrali Taurskou cyklostezku.

Cesta do Rakouska

Začínali jsme v Salzburgu, který je lehce dosažitelný vlakem. Konkrétně jsme od nás jeli vlakem Ex Moravia z Ostravy do Vídně Westbahnhof (3h 17min) a přestoupili na IC do Salzbugu (2h 52min). Přijedete-li do Vídně později, stejně jako my, je půlhodina na přestup naprosté minimum. Bohužel rezervace na pozdější Ex do Salzburgu není dopředu možná. Jízdenku jsme si koupili včasnou zpáteční u ČD. Pro dva dospělé a dvě kola stála cca 4.300 Kč. U českého Ex vyžadovali i rezervaci na cyklovozík, v rakouském IC stačila rezervace a jízdenka na kola.  Vlak z Ostrava-Vídeň bere kola jako spoluzavazadlo, tzn. vše si nakládáte sami. Dveře jsou naštěstí dostatečně široké pro nástup s cyklovozíkem. Vídeň-Salzburg má už samostatný oddíl pro kola, s naložením vám pomůže pracovník drah. Při cestě z Vídně do Salzburgu nám tam naložili i cyklovozík, při cestě zpět nás překvapili tím, že se jim tam už nevejde. Vozík jsme složili a dali do našeho vagónu. Byl to trochu adrenalin. 

Naše trasa

Vybrali jsme okružní variantu Taurské cyklostezky. Není moc dlouhá, papírově 264 km, my se zajížďkami najeli za 11 dní natěžko s cyklovozíkem celkem 353 km. Sleduje toky řek Saalach a Salzach, je částečně vedena pod nejvyšším rakouským pohořím, Vysokými Taury. Stezka je buď výlučně pro kola nebo po málo frekventovaných silnicích. Povrch většinou asfalt. Taurská cyklostezka je rozhodně více kopečkovitá než Dunajská.
 

Vybavení

Oproti loňsku jsme měli pár vychytávek. Především brašny Ortlieb, o kterých píšu v samostatném článku. Díky jejich větší kapacitě jsme do cyklovozíku dali jen 35 litrový batoh, kde měl František všechno své oblečení. Hodil se nám pak na výšlapy. Dále jsme pořídili nový stan Jurek Midi 4. Je kvalitní, prostorný a přesto nikterak těžký. Vzali jsme s sebou i vařič, na ranní čaj nebo občasné teplé večeře. Z loňských vychytávek si musím znovu pochválit nepromokavou plachtu 3x4m s kovovými oky. Ráno a večer na piknik, v noci na zakrytí kol a cyklovozíku, přes den pohodlně schována pod sedačkou ve vozíku.

Jak cestu zvládal František?

Měli jsme trochu obavy, jestli není už na cyklovozík moc velký (3,5 roku) a zda ho to ještě vůbec bude bavit, když už je sám cyklista a ve vozíku téměř nejezdí. Obavy byly zbytečné. Františkovi se to moc líbilo, máme pocit, že si to dokonce více užíval než minulý rok. Více se díval kolem sebe, ptal se na různé věci, využil čas ve vozíku na spaní a pak o to více mohl řádit. Taky se na cestu moc těšil - vzpomínal na loňské Rakousko a těšil se zase na spaní ve stanu, dětská hřiště nebo zmrzliny. 

Náš itinerář

1. den: doprava do Salzburgu, prohlídka města – skvěle dostupné na kole, 15 km, kemp Nord-Sam s bazénem

2. den: přes Leopoldskron k řece Saalach, přes Bad Reichenhall (solné doly) do Unkenu, 54 km, kemp Steinpass

3. den: podél Saalachu přes Lofer do Weissbachu, prošli jsme soutěsku Seisenbergklamm, 26 km na kole, kemp Ferienwiese (podle Markéty nejkrásnější úsek trasy)

4. den: podél Saalachu přes Saafelden do Zell am See, dále vláčkem do Krimmlu (délka cesty 1 hod 23 min), 37 km, kemp S.N.P.

5. den: vyjeli jsme ke Krimmelským vodopádům (nejvyšší v Evropě), zkoukli Vodní svět (hrátky s vodou pro děti) a podél Salzachu dojeli do Mittersillu, 42 km, kemp Schmidl

6. den: jsme se přesunuli 33 km do Kaprunu, kde jsme si odpočinuli u bazénu a udělali velké prádlo v kempu Mühle

7. den: vyjeli jsme lanovkou na ledovec do výšky 3.023m, já si vyšlápnul na Kitzsteinhorn (3.203m), prošli jsme tunelem v hoře k výhledu na Grossglockner a dále k Ice Aréně, kde se dalo sáňkovat. Pak jsme se posunuli opět k Zell am See do kempu Panorama a vykoupali se v jezeře (super pro děti - velmi pozvolný vstup do jezera, teplá voda), 12 km na kole

8. den: největší stoupání k horní stanici přečerpávací elektrárny, parádní koupačka v Plankenau, poté do St. Johann, 43 km, kemp Kastenhof

9. den: podél Salzachu přes Bischofshofen, hrad Werfen (poblíž i ledová jeskyně Eisreisenwelt) přes průsmyk do Gollingu, 41km, kemp Martina

 

10. den: zkoukli jsme Gollingský vodopád a podél Salzachu přes Hallein uzavřeli okruh v Salzburgu, zašli do ZOO v Hellbrunnu, 41 km, kemp Schloss Aigen

11. den: jsme ještě jednou prošli centrum Salzburgu, popojeli 11 km, sedli na IC do Vídně a odtamtud Ex do Ostravy

Naše tipy a postřehy

• Výborným zdrojem informací v Češtině pro dálkové cyklostezky jsou stránky Cyklistika Krnov. Pro účely orientace jsme používali mapu Tauerradweg od freytag & berndt v kombinaci s on-line cyklo/turistickou mapou Rakouska od vydavatelství Kompass. Existuje i jako aplikace pro chytré mobily s Androidem nebo iOS, u které si za nějaký ten peníz můžete stáhnout výřez mapy pro použití bez nutnosti připojení k internetu. Doporučujeme, velmi nám to pomohlo v orientaci.
• Salzburské severní kempy Nord-Sam a Panorama jsou vedle cyklostezky vedoucí podél potoku. Od nádraží se tedy vydejte na sever, najdete tuto cyklostezku, najdete i kempy.
• Pokud vyloženě netoužíte vidět zámek Leopoldskron, začněte jízdu podél Saalachu už u jejího soutoku se Salzachem u Sazburgu. Oficiální Taurská cyklostezka ze Salzburgu do Bad Reichenhall je dost orientačně náročná, neustále jsem koukal na GPS a to otravuje.
• Máte-li dostatek času, odskočte si z Taurské cyklostezky z Bad Reichenhall do solných dolů nebo k jezeru Königsee u Bechtesgadenu.
• I přes vyšší cenu (za 2 dospělé osoby jsme platili se slevou pro ubytované v kempu cca 1.800 Kč) stojí letní návštěva ledovce nad Kaprunem za to. Zejména, pokud máte s sebou děti, kterým nahoře „zdarma“ půjčí sáňky či boby.
• Na Krimmelské vodopády si vyčleňte alespoň půlden. Nejde jen o to, vidět je dopadat, podél nich, 400 m výškových, vede pěší stezka. Vyhládne-li vám, ve výšce 300 m je chata se zemitou obsluhou. Vodní svět před vstupem k vodopádům se spoustou hejblat, byl snad největším zážitkem našeho tříletého syna z celé cesty.
• Vedení Taurské cyklostezky mezi obcemi Lend a Swarzach přes horní nádrž přečerpávací elektrárny poskytuje krásné výhledy, nicméně boří představu o pohodové jízdě podél řeky. Natěžko s cyklovozíkem již stojí za zvážení aleternativa podél Salzachu po málo frekventované silnici.
• Lokálka z Zell am See do Krimmlu nasazuje každodenně také parní vláček. Zkuste vychytat.
• Salzburgská ZOO není převeliká (prošli jsme za cca 3h), je však pozoruhodná svou přirozenou bariérou, kterou z jedné strany tvoří desítky metrů vysoká skála.
• Zvažte, zda se vám vyplatí pořízení Salzburgské karty. My si ji nepořídili a myslím, že se nám to vyplatilo :)
• Na dětské hřiště narazíte v každé vesnici. I menší obce mají svá badsee s průzračnou vodou (bezplatná či do 5 Eur) nebo rovnou koupaliště s množstvím atrakcí.
• Za tříleté děti se v mnoha kempech již platí. Velký kemp s bazénem kolem 30 Eur na noc nebyl výjimkou. Kvalita služeb je pak hodně dobrá: nabízí se pračka, nákup potravin na snídani, WiFi, atrakce pro děti. U malých rodinných kempů jsme se dostali na 16 Eur/noc, vybavení pak bylo skromnější. Samozřejmě, dá se mnohé ušetřit, spíte-li ve volné přírodě anebo si domluvíte ubytko předem, např. přes Warmshowers.
• Rakouské supermarkety jsou v neděli a o svátcích zavřené. Zjistěte si, zda na Váš pobyt nějaký svátek připadá.
• Za oběd v restauracích počítejte pro dvě osoby (polévka, hlavní jídlo a pití) cca 25 až 30 euro. Ceny jídla v obchodech jsou vyšší než v ČR - hlavně pečivo, ovoce a zelenina.

Závěrem bych rád napsal, že jsou věci, jako majestátné Alpy, které v Česku mít nikdy nebudeme. Dále jsou věci, na kterých se již pracuje: přijde doba, kdy i u nás budou stovky kilometrů dlouhé cyklostezky. A nakonec něco, co bychom mohli mít hned, stačí chtít: úsměv na tváři. Je to neskutečný rozdíl, přijít ráno do obchodu nebo se projít po kempu, kde se se všemi zdravíte a výraz obličeje říká: „rád vás vidím“, „vnímám vás“. Často se dá prohodit pár slov, jen tak. Nic to nestojí a udělá to den lepším.