Happy car-free 2013

Města pro lidi

Poslední dobou se vynořují z hlubin mediálního světa články/knihy/filmy, které spojuje jedno téma - jak to udělat, aby se lidem ve městech žilo dobře. Tento článek vám chce přiblížit jednu knihu, jeden film a jednu přílohu časopisu, které toto téma rozvádějí. 

KNIHA

Jan Gehl - Města pro lidi

Knížka jasně a názorně (díky množství zajímavých fotek, grafů a náčrtů) shrnuje základní Gehlovu myšlenku: aby města byla živá, bezpečná, udržitelná a zdravá, musíme lidi dostat zpátky do ulic. Jak toho dosáhnout? Jednak vytvořením atraktivních městských prostor  (přívětivé ulice/náměstí s lidským měřítkem), ale hlavně podporou pěší a cyklistické dopravy na úkor automobilové. Své myšlenky realizoval ve své rodné Kodani, která se pravidelně umisťuje v první desítce nejlepších měst pro život. Jeho věhlas se dostal až za oceán, kde navrhl úpravu Broadway v New York City. 

Times Square - před a po realizaci Gehlova návrhu

Minulý rok jsme byli v NYC a viděli jsme jeho realizace na vlastní oči... no bylo to super. Za nejlepší jeho nápad považuju tzv. cyklostezky kodaňského typu. O co jde? Znáte to, když jedete na kole po ulici, míjíte parkující auta a bojíte se, že vás sejme projíždějící auto? Gehl přišel s tím, že parkující auta použije jako "ochranu" cyklistů. V NYC navíc ještě použil relax ostrůvky. Jsou to místa, kde jsou přenosné židličky, slunečníky a zeleň, kde si můžete dát oběd, kafe, pracovat nebo jen tak posedět. Takže v praxi vypadá ulice následovně - budova - široký chodník - cyklostezka - relax ostrůvek - parkující auta - jedoucí auta - budova (viz fotky níže). Je mi jasné, že tohle řešení lze realizovat pouze na široké ulici (na Broad way :-), ale nápad s parkujícími auty by podle mě šel realizovat na kdejaké ulici českých měst. 

Zaujal vás Jan Gehl? Zde zajímavý článek "Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl".

FILM

Gary Hustwit - Urbanized

Urbanized je dokument, který stravitelnou formou představuje světové trendy, jak "udělat" města pro lidi. Najdete tam projekty z Kapského města (JAR), Kodaně (Dánsko, jak jinak než Jan Gehl), Bogoty (Kolumbie), New Yorku (projekt The High Line - viz foto níže nebo zde) a New Orlenas (USA), Brightonu (Velká Británie), Stuttgart (Německo) a další. 

The High Line, NYC

Z hlediska dopravy je asi nejinspirativnější Kodaň a Bogota. V Bogotě funguje od roku 2000 systém rychlé autobusové dopravy TransMilenio, který využívá principu "auta stojí (v zácpě), autobusy jedou" - je to vlastně takové pozemní metro. Více o dopravě v Bogotě zde. 

TransMilenio, Bogota

PŘÍLOHA ČASOPISU

Budoucnost dopravy ve městech - Respekt 38/39 2012

Celá příloha se zamýšlí nad budoucností veřejné, cyklistické a pěší dopravy v ČR v kontextu světových trendů. Nejvíce mě zaujal rozhovor s německým dopravním inženýrem z Drážďan. 

Přidávám jednu zajímavou citaci z rozhovoru.

"Jak si vysvětlujete, že lidé přestali toužit po autech?"

Důvodu je více. Střední třída je chudší a mnoho lidí si nemůže auto dovolit. Hodně lidí se ho ale vzdá dobrovolně, protože prostě mají před domem zastávku tramvaje. Veřejná doprava ve městech je tak dobrá, že je stále jednodušší se auta vzdát. A je tu ještě jedna věc - mladí lidé se dnes chovají úplně jinak, než když nám bylo dvacet. Já jsme si ve dvaceti udělal řidičák, hned jsme si koupil auto a jezdil a jezdil. Svoji dceři jsme dal k maturitě jako dárek autoškolu. To bylo v roce 2008, a od té doby neřídila. Dnešní lidé mají chytrý telefon, ten je jim nade všechno a s ním cestují efektivně a inteligentně. Vědí, jaké jsou kde možnosti spolujízdy, dokážou na internetu vytvořit skupinu a koupit si levnou skupinovou jízdenku, používají spolujízdu. 

Celý článek si můžete přečíst ZDE. 

Kočárková turistika v Beskydech

S nosítkem se můžete po horách vypravit leckde. Nám se ale osvědčilo kombinovat nosítko s kočárkem. Když malý spí, jen ať při tom leží. Jakmile dojdeme na nějakou horskou chatu a chceme se najíst, je zase fajn, dát ho do kočárku. A taky když jedeme autobusem, připadá nám bezpečnější, když je malý připoután v kočárku, než aby nám seděl na klíně.

Cesta z Filipky

Je to turistika, není to turistika? Jsou to výlety po horách směřující na nějaký kopec s chatou, ke které vede lesní asfaltová cesta. V Beskydech je takových chat celkem dost. Tady je šest tipů na trasy, které jsme absolvovali s kočárkem a půlročním Františkem v létě 2012.

1. Ondřejník

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: zejména asfalt, místy hlína a štěrk
Možnost občerstvení: Turistická chata Ondřejník

Obvykle se chodí z Frýdlantu nad Ostravicí. Zajímavější cesta je ale ze Lhotky, která se nachází na opačné straně hřebene. Do Lhotky jezdí z Frýdku sem tam autobus, zastávka se jmenuje „Lhotka, střed“. Vystoupíte-li na konečné, jděte dál směrem k Ondřejníku po zelené značce. V mírném dolíku odbočte po zelené doprava, po chvilce stoupání si můžete vychutnat pohled na louku. Časem se cesta opět napojí na zelenou. V jednom, ne moc dlouhém, úseku, je již příliš mnoho štěrku na tlačení kočárku a tak je třeba kočárek chvilku za sebou táhnout, případně přenést ve dvou. Výhledy z této strany Ondřejníku ale za to stojí. Na rozcestí Kubalanky se napojíme na žlutou a pohodlně po ní dojdeme až na chatu. Osobně považuji zdejší kuchyni za ne moc vydařenou. Dolů do Frýdlantu sestoupíme zpočátku po zelené a dále pak po cestě.

2. Prašivá

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt (do Komorní Lhotky horská cesta)

Možnost občerstvení: Chata na Prašivé, www.chatanaprasive.cz

Klasika. Z Frýdku či Ostravy se dá dojet autobusem na zastávku „Vyšní Lhoty, pod Prašivou“. Odtud vede po asfaltce žlutá značka až k chatě. Není kam zabloudit. Cestou můžeme minout popásající se dobytek. V zatáčce asi ve dvou třetinách cesty je zase vidět pěkný kaskádový vodopád. Dále po cestě je výhled do údolí. S jídlem na chatě jsme byli vždycky spokojeni. Dolů se dá sejít buďto na pohodu stejnou cestou zpět anebo lesní cestou (narazíte na hůře sjízdné úseky) dál po žluté do Komorní Lhotky. Z té je kapku složitější dopravní spojení.

3. Filipka

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt, na hřebeni horská cesta

Možnost občerstvení: Restaurace Filipka

Další tip je z Těšínských Beskyd. Vlakem se svezeme do Hrádku ve Slezsku. Po zelené značce stoupáme do prudkého kopce. Zelenou následujeme ale jen do určité míry, spíše se držíme cyklotrasy č. 6088, která vede až na hřeben po asfaltové cestě. Nahoře se popásají koně. Rychlost obsluhy je zde, více než obvykle, závislá na množství zákazníků. Z chaty se můžeme vrátit zpět na rozcestí pod hřebenem a sjet jinou cestou do Návsí. Anebo pokračujeme z chaty dál po hřebeni po červené značce. Cesta je to horská, s menším nasazením sil s kočárkem sjízdná. Každopádně někde hřeben opustíme a sjedeme po jedné z cest do Návsí na vlak.

4. Velký Javorník

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Chata Velký Javorník, http://javornik.razitkuj.cz

Jeden z mála s kočárkem sjízdných vrcholů, ze kterého je zároveň kruhový výhled. Nejblíže na něj je Veřovic, kam dojedeme pohodlně vlakem a vydáme se po žluté značce na Padolí. Tam začíná prudší stoupání. Žlutá v jeden moment odbočí z asfalty prudce do kopce, my ale jedeme po cestě dál. Cesta se ve dvou místech rozděluje, s pomocí mapy (která napoví, že nejprve se dáme rovně a poté vlevo) by ale neměl být problém trefit rozcestí u pramene Jičínky. Odtud jdeme chvíli po červené a dál po cestě až narazíme na závěrečnou odbočku vpravo, která nás dovede až na vrchol. Z vrcholu skáčou paraglidisté, dodávky, které je obhospodařují bohužel hojně využívají popsanou cestu z Veřovic. Nahoře je jen omezená nabídka (polévka, klobáska, párek, hermelín, pivko,…), najíst se tu ale dá. O víkendu si můžete vystát delší frontu. Aby byla cesta dolů jiná, dá se sejít do Frenštátu. Nejlépe nejdřív sejnou cestou zpět půl kilometru dolů, poté traverzem obkroužit horu a následovat asfaltovou cestu. Ta nás dovede až na autobusovou zastávku „Frenštát pod Radhoštěm,,rest.Siberie“. Případně se můžeme vydat po chodníku vedle hlavní silnice do Frenštátu, prohlédnout si náměstí a jít na vlak.

5. Godula

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnost občerstvení: Hotel Ondráš, www.hotelondras.cz

Začínáme v nejsevernější Beskydské vísce, Komorní Lhotce. Tam nás může dovézt autobus na zastávku „Komorní Lhotka,, konečná“, případně na toto místo dojdeme po pěkné cestě z Horních Tošanovic, kam se dá dostat vlakem. Z konečné pokračujeme nejprve po modré, poté po zelené značce až na Ropičník. Odtud po žluté na chatu Ondráš. Místní kuchyně mě, stejně jako na výše popsaném Ondřejníku, nenadchla. (Že by byl ten název prokletý? Ale ne, třeba ve Sviandově v restauraci Ondráš vaří moc dobře.) Po žluté se dá odtud sestoupit zpět do centra Komorní Lhotky a třeba zase sednout na bus nebo dojít do Horních Tošanovic na vlak, podle toho, co Vám odtud pojede.

6. Ateliér (pod Kotaří)

Obtížnost s kočárkem: střední
Terén: asfalt
Možnost občerstvení: Chalupa Atelier, www.atelierchalupa.cz

Trasu začneme v Pražmu na autobusové zastávce „Pražmo,, Obecník“. Po modré značce přejdeme pěší lávku přes řeku Morávku (pěkné fotogenické místo) a přes louku dojdeme na zpevněnou cestu, kde modrá uhýbá doleva, my však pokračujeme vpravo. Sejít z této cesty není dost dobře možné, po šesti kilometrech lesem, s občasnými výhledy, přicházíme k restauraci Atelier. Je u ní jabloňový sad, pěkný výhled na Lysou horu a nevelká, přesto však zajímavá, nabídka velmi chutných jídel a nápojů. Z chaty pokračujeme dál kolem odbočky na Kotař a postupně sestupujeme, až narazíme na zelenou značku, které nás dovede na Morávku.

Další tipy na výlety najdete v článku Kočárková turistika v Beskydech #2

Jak pokračuje kauza "Stodolní - podchod"?

V červnu tohoto roku jsem poslala stížnost na stavební úřad v souvislosti s bariérovostí podchodu pod železniční stanicí Ostrava - Stodolní. Pro připomenutí klikni ZDE. 

Jak celá "kauza" pokračovala?

Ještě v červnu jsem obdržela dopis z Ostravy, Úmob Moravská Ostrava a Přívoz, odbor stavebního řádu a přestupků. V dopise stojí, že celou věc postupují dále  a to Drážnímu úřadu v Olomouci. 

Dva měsíce se nic nedělo a nakonec došel dopis i z Drážního úřadu. Celé znění si můžete přečíst ZDE. 

Pár nejdůležitějších citací:

• V době kontroly 19. 7. 2012 byly výtahy v provozu.
• Podle výkazu poruchovosti výtahů za období 01/2010 - 07/2012 vyplývá, že od doby nahlášení závady do doby odstranění došlo k odstranění závady max. do 3 hodin. 
• Musí být zajištěn náhradní bezbarierový přístup na nástupiště. Ze strany ul. Stodolní náhradní přístup vyřešen není. Z toho důvodu byla připravena stavba - prodloužení podchodu do ul. Stodolní, předpokládaný termín dokončení v roce 2013.

Co já na to?

• Kontrola 19. 7. 2012 měla štěstí.
• Z tvrzení vyplývá, že výtah měl problémy a že si na to lidi asi dost stěžovali. Těžko říct, jak jsou lidí zvyklí se ozvat, když výtah nefunguje. Může se stát, že výtah nejede i několik dní/týdnu, než se někdo ozve. Věřím, že opravu jsou schopni zajistit rychle (pokud se jedná o drobnost).
• Super, tleskám, těším se na rok 2013 :-)

Rozhodli jsme se výtahy osobně otestovat. V pondělí 10. září jsme jeli do Ostravy. Vystoupili jsme z vlaku, sjeli rampou do podchodu a došli k výtahu. Ve výtahu stál pán s kočárkem, dveře výtahu otevřené, zběsile mačkal na tlačítko NAHORU a tvářil se naštvaně. Chvíli jsme ho pozorovali, už jsme mu chtěli nabídnout pomoc s kočárkem do schodů, když v tom ho napadlo dveře trochu potáhnout. Kupodivu to pomohlo a výtah se rozjel. Nám už výtah fungoval bez problému, i když dveře ještě trochu drhly a skřípěly. 

Zhruba za 15 minut jsme se pokoušeli výtah sjet zpět do podchodu a to už se nám nepovedlo. Naštěstí jsme byli dva a kočárek jsme snesli po schodech. Příjemně nás překvapil důvod nepojízdnosti výtahu. Výtah totiž právě opravovali. 

Celkově mám z celé věci dobrý pocit. 

Přestože jsem poslala žádost na špatný úřad, nakonec se dostala tam, kam měla. 

Odpověděli mi celkem rychle (i když drážní úřad se s tím páral skoro dva měsíce). 

Vím, že když výtah nefunguje, můžu zavolat, stěžovat si a výtah bude opraven. 

Jsem ráda, že bude v budoucnu bezbariérový přístup na/z nádraží zajištěn i jinak než výtahem. Výtah na Stodolní je zkrátka příliš křehká záležitost ;-)

Use public transportation :-)

Z Prahy žlutým vlakem

Začátkem srpna jsme vyrazili na pár dní do Prahy. Pro zpáteční cestu jsme se rozhodli otestovat žluté vlaky RegioJet. 

Týden dopředu jsme si koupili jízdenky. Doporučujeme kupovat jízdenky s ještě větším předstihem. Nám to vyšlo jen proto, že jsme jeli v poměrně neatraktivní čas, v pondělí dopoledne. 

Cena jízdenek nás mile překvapila. Jízdenky pro dvě dospělé osoby z Prahy hl.n. do Ostravy hl. n. stojí 580 Kč. Pak nás napadlo zadat do systému online rezervace počet osob 3 z toho jedna dítě do 6 let; cena se snížila na 464 Kč. Takže nižší cena a navíc sedadlo pro dítě. 

Vlaky RegioJet nejsou zatím oficiálně přizpůsobené pro cestující s malými dětmi. Nemají, jako České dráhy, oddíl pro matky s dětmi, nelze si odložit kočárek do úschovny během přepravy, nemají přebalovací pult. Přesto se nám se nám s naším 7měsíčním kojencem cestovalo velmi dobře. 

Kvůli většímu pohodlí a soukromí jsme si vybrali místa v kupé, které je ve vagonech RegioJetu čtyřmístné. Cestovali jsme bez kočárku, jen s dětskou autosedačkou (ano, cestou do Prahy nebyla část naší rodiny car-free). Kupé je dost prostorné, takže si myslím, že by se tam náš složený kočárek vešel, i když místa už by nebylo nazbyt. Sedadla jsou velká, dají se mírně vysunout dopředu a tím se dostanete do pololehu. Tuto funkci jsme využili, na sedadlo dali autosedačku a náš syn prospal půl cesty. Vzbudil ho až rozhlas vítající nové cestující. Později jsme zjistili, že se dá rozhlas ztlumit, takže pro příště... 

V kupé je klimatizace a je funkční (dokonce si i v nejparnějším létě můžete zapnout topení)! Zpočátku tam bylo pro malé dítě docela chladno, ale upravili jsme teplotu a bylo vše v pořádku. Přebalovaní se dalo taky dobře vyřešit. Mezi sedadly je něco jako odkládací stoleček, kde jsme natáhla přebalovací podložku a v pohodě malého přebalila. Kupé bylo čisté, koberec na zemi se mi zdál tak čistý, že jsem uvažovala, jestli vypustím našeho malého plazivce na průzkum. Nakonec jsme to neriskovali. 

Cestovali jsme v době obědu, takže jsme museli vyřešit nejen ohřev skleničky pro syna, ale i oběd pro rodiče. S ohřevem skleničky nebyl problém. Hned po rozjezdu vlaku jsem vyrazila za stevardkou, která mi hned ochotně do kelímku nalila vroucí vodu, v které jsme příkrm ohřála. Rodiče si za velmi příznivé ceny objednali sushi (80Kč!), kuřecí řízečky (80 Kč) a dezert (čokodort za 26 Kč). Všechno moc dobré, čerstvé a navíc super dobrá káva Illy zdarma a mátový čaj z čerstvé máty! A voda a čtivo v ceně zájezdu. 

No a třešnička nakonec. Záchody v RegioJetu jsou nejen čisté, voní, jsou tam toaletní papíry, ubrousky, mýdlo, ale dokonce je tam i květinka ve skleničce a hraje tam hudba! 

Cesta nám příjemně utekla. Měli jsme lístky jen do Ostravy, ale v průběhu cesty jsme se rozhodli pokračovat až do Havířova. Nebyl problém jízdenku dokoupit. Cena takto dokoupené jízdenky byla 40 Kč na osobu. Vychází to o trošku dráž než s ČD (bez slevy 31 Kč, s In kartou 23 Kč). 

Shrnuto podrženo. RegioJetem rozhodně ano, i s malým dítětem. Příště jedeme zas! 

A navíc mají být už koncem tohoto roku nasazené speciální rodinné vagóny. Více ZDE. 

Cyklodoprava nejen růžovýma očima

Zajímavý pohled outsidera na cyklodopravu v Česku. Více na blogu ZDE.




A jak se jezdí na kole v Ostravě? Odpověď se snaží nalézt projekt Růžové kolo.