Taurská cyklostezka

Jet stovky kilometrů po bezpečné cyklostezce, to je zatím něco, co v Česku nemáme. Nevadí, u našich jižních sousedů takových mají dobrý tucet, takže si stačí vybrat a vyrazit. My si vybrali Taurskou cyklostezku.

Cesta do Rakouska

Začínali jsme v Salzburgu, který je lehce dosažitelný vlakem. Konkrétně jsme od nás jeli vlakem Ex Moravia z Ostravy do Vídně Westbahnhof (3h 17min) a přestoupili na IC do Salzbugu (2h 52min). Přijedete-li do Vídně později, stejně jako my, je půlhodina na přestup naprosté minimum. Bohužel rezervace na pozdější Ex do Salzburgu není dopředu možná. Jízdenku jsme si koupili včasnou zpáteční u ČD. Pro dva dospělé a dvě kola stála cca 4.300 Kč. U českého Ex vyžadovali i rezervaci na cyklovozík, v rakouském IC stačila rezervace a jízdenka na kola.  Vlak z Ostrava-Vídeň bere kola jako spoluzavazadlo, tzn. vše si nakládáte sami. Dveře jsou naštěstí dostatečně široké pro nástup s cyklovozíkem. Vídeň-Salzburg má už samostatný oddíl pro kola, s naložením vám pomůže pracovník drah. Při cestě z Vídně do Salzburgu nám tam naložili i cyklovozík, při cestě zpět nás překvapili tím, že se jim tam už nevejde. Vozík jsme složili a dali do našeho vagónu. Byl to trochu adrenalin. 

Naše trasa

Vybrali jsme okružní variantu Taurské cyklostezky. Není moc dlouhá, papírově 264 km, my se zajížďkami najeli za 11 dní natěžko s cyklovozíkem celkem 353 km. Sleduje toky řek Saalach a Salzach, je částečně vedena pod nejvyšším rakouským pohořím, Vysokými Taury. Stezka je buď výlučně pro kola nebo po málo frekventovaných silnicích. Povrch většinou asfalt. Taurská cyklostezka je rozhodně více kopečkovitá než Dunajská.
 

Vybavení

Oproti loňsku jsme měli pár vychytávek. Především brašny Ortlieb, o kterých píšu v samostatném článku. Díky jejich větší kapacitě jsme do cyklovozíku dali jen 35 litrový batoh, kde měl František všechno své oblečení. Hodil se nám pak na výšlapy. Dále jsme pořídili nový stan Jurek Midi 4. Je kvalitní, prostorný a přesto nikterak těžký. Vzali jsme s sebou i vařič, na ranní čaj nebo občasné teplé večeře. Z loňských vychytávek si musím znovu pochválit nepromokavou plachtu 3x4m s kovovými oky. Ráno a večer na piknik, v noci na zakrytí kol a cyklovozíku, přes den pohodlně schována pod sedačkou ve vozíku.

Jak cestu zvládal František?

Měli jsme trochu obavy, jestli není už na cyklovozík moc velký (3,5 roku) a zda ho to ještě vůbec bude bavit, když už je sám cyklista a ve vozíku téměř nejezdí. Obavy byly zbytečné. Františkovi se to moc líbilo, máme pocit, že si to dokonce více užíval než minulý rok. Více se díval kolem sebe, ptal se na různé věci, využil čas ve vozíku na spaní a pak o to více mohl řádit. Taky se na cestu moc těšil - vzpomínal na loňské Rakousko a těšil se zase na spaní ve stanu, dětská hřiště nebo zmrzliny. 

Náš itinerář

1. den: doprava do Salzburgu, prohlídka města – skvěle dostupné na kole, 15 km, kemp Nord-Sam s bazénem

2. den: přes Leopoldskron k řece Saalach, přes Bad Reichenhall (solné doly) do Unkenu, 54 km, kemp Steinpass

3. den: podél Saalachu přes Lofer do Weissbachu, prošli jsme soutěsku Seisenbergklamm, 26 km na kole, kemp Ferienwiese (podle Markéty nejkrásnější úsek trasy)

4. den: podél Saalachu přes Saafelden do Zell am See, dále vláčkem do Krimmlu (délka cesty 1 hod 23 min), 37 km, kemp S.N.P.

5. den: vyjeli jsme ke Krimmelským vodopádům (nejvyšší v Evropě), zkoukli Vodní svět (hrátky s vodou pro děti) a podél Salzachu dojeli do Mittersillu, 42 km, kemp Schmidl

6. den: jsme se přesunuli 33 km do Kaprunu, kde jsme si odpočinuli u bazénu a udělali velké prádlo v kempu Mühle

7. den: vyjeli jsme lanovkou na ledovec do výšky 3.023m, já si vyšlápnul na Kitzsteinhorn (3.203m), prošli jsme tunelem v hoře k výhledu na Grossglockner a dále k Ice Aréně, kde se dalo sáňkovat. Pak jsme se posunuli opět k Zell am See do kempu Panorama a vykoupali se v jezeře (super pro děti - velmi pozvolný vstup do jezera, teplá voda), 12 km na kole

8. den: největší stoupání k horní stanici přečerpávací elektrárny, parádní koupačka v Plankenau, poté do St. Johann, 43 km, kemp Kastenhof

9. den: podél Salzachu přes Bischofshofen, hrad Werfen (poblíž i ledová jeskyně Eisreisenwelt) přes průsmyk do Gollingu, 41km, kemp Martina

 

10. den: zkoukli jsme Gollingský vodopád a podél Salzachu přes Hallein uzavřeli okruh v Salzburgu, zašli do ZOO v Hellbrunnu, 41 km, kemp Schloss Aigen

11. den: jsme ještě jednou prošli centrum Salzburgu, popojeli 11 km, sedli na IC do Vídně a odtamtud Ex do Ostravy

Naše tipy a postřehy

• Výborným zdrojem informací v Češtině pro dálkové cyklostezky jsou stránky Cyklistika Krnov. Pro účely orientace jsme používali mapu Tauerradweg od freytag & berndt v kombinaci s on-line cyklo/turistickou mapou Rakouska od vydavatelství Kompass. Existuje i jako aplikace pro chytré mobily s Androidem nebo iOS, u které si za nějaký ten peníz můžete stáhnout výřez mapy pro použití bez nutnosti připojení k internetu. Doporučujeme, velmi nám to pomohlo v orientaci.
• Salzburské severní kempy Nord-Sam a Panorama jsou vedle cyklostezky vedoucí podél potoku. Od nádraží se tedy vydejte na sever, najdete tuto cyklostezku, najdete i kempy.
• Pokud vyloženě netoužíte vidět zámek Leopoldskron, začněte jízdu podél Saalachu už u jejího soutoku se Salzachem u Sazburgu. Oficiální Taurská cyklostezka ze Salzburgu do Bad Reichenhall je dost orientačně náročná, neustále jsem koukal na GPS a to otravuje.
• Máte-li dostatek času, odskočte si z Taurské cyklostezky z Bad Reichenhall do solných dolů nebo k jezeru Königsee u Bechtesgadenu.
• I přes vyšší cenu (za 2 dospělé osoby jsme platili se slevou pro ubytované v kempu cca 1.800 Kč) stojí letní návštěva ledovce nad Kaprunem za to. Zejména, pokud máte s sebou děti, kterým nahoře „zdarma“ půjčí sáňky či boby.
• Na Krimmelské vodopády si vyčleňte alespoň půlden. Nejde jen o to, vidět je dopadat, podél nich, 400 m výškových, vede pěší stezka. Vyhládne-li vám, ve výšce 300 m je chata se zemitou obsluhou. Vodní svět před vstupem k vodopádům se spoustou hejblat, byl snad největším zážitkem našeho tříletého syna z celé cesty.
• Vedení Taurské cyklostezky mezi obcemi Lend a Swarzach přes horní nádrž přečerpávací elektrárny poskytuje krásné výhledy, nicméně boří představu o pohodové jízdě podél řeky. Natěžko s cyklovozíkem již stojí za zvážení aleternativa podél Salzachu po málo frekventované silnici.
• Lokálka z Zell am See do Krimmlu nasazuje každodenně také parní vláček. Zkuste vychytat.
• Salzburgská ZOO není převeliká (prošli jsme za cca 3h), je však pozoruhodná svou přirozenou bariérou, kterou z jedné strany tvoří desítky metrů vysoká skála.
• Zvažte, zda se vám vyplatí pořízení Salzburgské karty. My si ji nepořídili a myslím, že se nám to vyplatilo :)
• Na dětské hřiště narazíte v každé vesnici. I menší obce mají svá badsee s průzračnou vodou (bezplatná či do 5 Eur) nebo rovnou koupaliště s množstvím atrakcí.
• Za tříleté děti se v mnoha kempech již platí. Velký kemp s bazénem kolem 30 Eur na noc nebyl výjimkou. Kvalita služeb je pak hodně dobrá: nabízí se pračka, nákup potravin na snídani, WiFi, atrakce pro děti. U malých rodinných kempů jsme se dostali na 16 Eur/noc, vybavení pak bylo skromnější. Samozřejmě, dá se mnohé ušetřit, spíte-li ve volné přírodě anebo si domluvíte ubytko předem, např. přes Warmshowers.
• Rakouské supermarkety jsou v neděli a o svátcích zavřené. Zjistěte si, zda na Váš pobyt nějaký svátek připadá.
• Za oběd v restauracích počítejte pro dvě osoby (polévka, hlavní jídlo a pití) cca 25 až 30 euro. Ceny jídla v obchodech jsou vyšší než v ČR - hlavně pečivo, ovoce a zelenina.

Závěrem bych rád napsal, že jsou věci, jako majestátné Alpy, které v Česku mít nikdy nebudeme. Dále jsou věci, na kterých se již pracuje: přijde doba, kdy i u nás budou stovky kilometrů dlouhé cyklostezky. A nakonec něco, co bychom mohli mít hned, stačí chtít: úsměv na tváři. Je to neskutečný rozdíl, přijít ráno do obchodu nebo se projít po kempu, kde se se všemi zdravíte a výraz obličeje říká: „rád vás vidím“, „vnímám vás“. Často se dá prohodit pár slov, jen tak. Nic to nestojí a udělá to den lepším.

Naše zkušenosti s cyklobrašnami Ortlieb

Dálkoví cykloturisté o nich říkají, že je to to nejlepší, co si můžete v současné době dopřát. Rolls-Royce mezi brašnami. My se za dálkové cykloturisty nepovažujeme, přesto jsme do nich šli. Přinášíme dojmy z reálného provozu.

Donedávna jsme oba používali snad nejprodávanější brašny v ČR, tuzemské Sport Arsenal 465. Jsou levné, jednoduše nasaditelné i transportovatelné. Jejich největší nevýhodou je, podle mě, malá kapacita 35 litrů. Ta nás při loňské jízdě podél Innu a Dunaje nutila jednak k jejich přetěžování (čímž trpí zipy a švy) a také k tomu, že jsme jeden horní díl nechali doma a nahradili jej velkým lodním vakem. No, nějak to šlo, úskalí nastávalo třeba po nákupu potravin, které jsme dávali všude, kam se jen dalo.

Letos jsme se rozhodli posunout dál. Ortlieb je vyhlášená značka německého výrobce, na kterou obvykle nedají majitelé dopustit. Brašny jsou nepromokavé a velkoobjemové. Tady jsou naše dosavadní zkušenosti.

Zadní brašny

Základem jsou samozřejmě zadní brašny. Ortlieb nabízí několik řad, zejména:

• Back-Roller Classic – ona vychvalovaná klasika
• Back-Roller City – pokud potřebujete ušetřit
• Back-Roller Plus – nejsou z PVC, ale Cordury
• Bike-Packer Classic – nerolují se, ale uzavírají víkem

Všechny mají shodný objem, 40 litrů/pár. Všechny jsou nepromokavé, Rollery o něco víc než Packery. Packery jsou jistě zajímavá varianta, nedá se k nim však přicvaknou horní brašna Rack-Pack. Cordurová verze Plus deklaruje stejnou nepropustnost, jako PVC. Nevím :) Corduru mám rád, mám ji na malém i velkém batohu, ale o její vodotěsnosti přesvědčen nejsem. Navíc je jednodušší otřít, klidně rukou, zablácené PVC, než čistit Corduru. Verze City neumožnuje, stejně jako Packer, připojit horní brašnu (toto se dá řešit gumicukem). Takže jsme šli do Rollerů Classic.

 

Všechny brašny jsme koupili najednou, u uherskobrodské firmy Azub. Známe je osobně z festivalu Cyklocestování, jsou to kluci, kteří cykloturistikou žijí, dokáží poradit a kromě prodeje vlastní a dalších renomovaných značek podnikají po světe různé „šílené“ výpravy, více když tak na jejich stránkách.

Back-Roller Classic: nepromokavé zadní brašny

Jakou barvu zvolit? Základní řada je tmavě modrá, červená, žlutá, šedá, bílá, černá. Na trhu je i dražší varianta Design: šedo-oranžová, černo-bílá, bílo-zelená, světle modrá a oranžová. A ještě dražší varinta HighVisibity: zářivě žlutá, protkaná reflexním vláknem. Protože jsme chtěli i horní brašnu Rack-Pack, která je „pouze“ bílá, červená, žlutá, černá a šedá, vybrali jsme jedny brašny červené, druhé žluté, aby se nám nepletly. Původní obava, že budou tyto barvy příliš obyčejné, se nenaplnila: jsou dobře vidět a člověk na kole i bez barevných brašen hraje díky oblečení všemi barvami.

 

Nepromokavost jsme úspěšně otestovali tak, že jsme naložená kola nechali ve slejváku venku. Vodotěsná konstrukce ovšem přináší i jiné výhody: při ranním balení vám není zatěžko hodit brašny do orosené trávy. Jakákoli nečistota se dá jednoduše setřít. Atd.

 

Vevnitř najdete velkou textilní kapsu (měli jsme v ní už tablet či ultrabook) a menší kapsičku na zip. Komu je to málo, dá se přikoupit OuterPocket, BottleCage nebo Mesh Pocket. Nic z toho nemáme, osobně jsem spíš pro jednoduchost.

 

Brašny uzavřete několika zarolováními a zacvaknutím spony. Dají se takto nosit i na ramenním popruhu, což je výborné třeba při nastupování do vlaku. V kombinaci s horní brašnou slouží ramenní popruh pro uzavření brašny a spona pro přicvaknutí vršku.

 

Brašny mají chytky, kterými se nasazují na nosič a při jejich puštění se samy zacvakují. Naše nosiče Sport Arsenal mají tenčí trubky, proto jsme využili redukce, které jsou ve třech velikostech součástí dodávky zadních brašen. S těmito redukcemi nám samo-zacvakávání lehce drhne proto je mu třeba vždy trochu pomoct. Na vnitřní straně brašen je zobáček, který přichytává brašnu k nosiči. Jeho poloha se dá jednoduše nastavit rukou. O něco tužší, ale též rukou nastavitelná, je poloha horních úchytů (toto samozřejmě nastavujete pro jedno kolo pouze jednou).

 

Do brašen se vejde krásných 2x20 litrů, což třeba v mém případě stačilo na všechno oblečení, sandály, tablet, nabíječky, věci na vaření, hygienu, lékárničku i nákup potravin na následující den.

Rack-Pack: nepromokavá horní brašna

Někteří se jí systematicky brání, protože podle nich zhoršuje přístup do zadních bočních brašen, které shora překrývá. Naše zkušenost je taková, že stačí odepnout jednu sponu (cvak) horní brašnu poposunout (šoup) a dostanete se za několik vteřin kamkoli.

 

Benefity jsou jednoznačné: u verze S získáte dalších 24 a u verze M až 31 litrů místa navíc. My koupili velikost M, do které dáte tři kousky čehokoli (stan, samonafukovací karimatka nebo spacák). Letos jsme jezdili dva dospělí + dítě, takže do dvou Rack-Packů jsme umístili všechny naše spacáky a karimatky. Stan jsme dali na nosič pod Rack-Pack. Totiž, podle toho, jak moc do výšky brašny Back-Roller nabalíte, máte mezi nosičem a Rack-Packem místo.

 

Uchycení Rack-Packu k brašnám Classic nebo Plus je celkem jednoduché: 4 zacvakávací spony, které by jinak sloužily pro pevnější uzavření brašen Back-Roller a Rack-Pack se využijí pro jejich vzájemné spojení. Spojení je to dostatečně pevné, bezproblémové. Pokud dáváte pod Rack-Pack na nosič navíc stan, jako jsme to dělali my, strávíte nahmatáním spony pár vteřin navíc.

 

Ještě malá poznámka k „souboji idejí“, zda raději přední brašny Front-Roller nebo horní zadní Rack-Pack. Dočetl jsem se, že někteří lidé volí raději přední brašny, protože jim připadá kolo předo-zadně vyváženější. Nevím :) S takovou logikou je např. nenabalené kolo se zadní dětskou sedačkou (4 kg sedačka + 15 kg dítě) tragicky nevyvážené… Jinak Rack-Pack M váží 0.8kg, Front-Roller + doporučený přední nosič Tubus dohromady 2 kg. Do Rack-Packu M se vejde 31 litrů, do předních brašen 25 litrů. U horní brašny nakládáte do vlaku jednu věc, u předních brašen věci dvě. O manévrovatelnosti předního kola nemluvě. Ovšem: přední brašny do budoucna nezavrhuji, s nějakým dalším dítkem na ně třeba taky dojde :)

 

Ultimate 6M: nepromokavá řídítková brašna

Úžasná věc. Na dovolené na peníze, doklady, foťák, lehkou bundu, pláštěnku. Kdykoli sejmete, hodíte popruh přes rameno a jdete. Mimo dovolenou na cokoli, co potřebujete mít s sebou. Do sedmi litrů se toho vejde překvapivě hodně – např. při jízdě do lesní školky dáváme do Ultimate 6M i dětské gumáky a nepromokavé oblečené.

 

Úchyt brašny je vyřešen elegantně, brašna díky němu necestuje nahoru, dolů. Dá se jednoduše nasadit, sejmout, příp. i zamknout. Víko drží magnety, tedy nezápasíte se suchým zipem nebo druky. Uvnitř najdete malou kapsu.

 

Ortlieb nabízí i zde několik variant. 6M Classic má objem 7 litrů, je ve stejných barvách, jako zadní brašny Back-Roller Classic nebo HighVisibility. Stejně velká 6M Plus je z Cordury, ve stejných barvách, jako jsou Back-Roller Plus. O litr a půl větší 6L Plus je vyrobena z Cordury.

Map Case: mapník na řídítkovou brašnu

Po jeho shlédnutí na webu Azubu jsem byl skeptický: podivná složená instalace na brašnu, podivné uchycení jakousi šňůrkou, cena šest stovek. Se svými rozpaky jsem se azubákům svěřil a oni mi jej dali k objednávce brašen zadarmo, že jsou zvědaví na mé zkušenosti.

 

Ta instalace je fakt divná. Je to bezesporu daň za to, že se dá mapník používat např. i na orientační běh, kdy jej máte zavěšený na krku. Případně můžete podle návodu mapu rozevřít na až k nástavci řidítek. Tedy… já žádný běžec nejsem a byl jsem léta zvyklý používat mapník SportArsenal, který se na řídítkovou brašnu přidělával primitivně, suchým zipem.

 

Jinak je mapník plně funkční :) V Rakousku jsem do něj zasunul mapu Taurské cyklostezky, při přehazování listu bylo, pravda, třeba zastavit, odepnout obouruč jeden suchý zip, mapu otočit a zase do mapníku uzavřít.

 

Na cyklostezce Bečva jsem zkoušel dát do mapníku mobil s mapou. Jde to, mobil v mapníku drží, dokonce jej můžete přes mapník i ovládat, ALE: 1) mapník bez mapy se docela leskne a to při jízdě ruší, a 2) máte-li mobil umístěn na šířku a řídítkovou brašnu nainstalovánu vodorovně (jak doporučuje návod), mobil po oživení orientaci zapomene a zobrazuje mapu svisle. Takže k účelům nepapírové navigace se poohlédněte spíš po GPS Cover a budete-li chtít mít mobil/GPS „na šířku“, řídítkovou brašnu si nainstalujte nakloněnou k sobě.

 

 

Závěrem

Pokud přecházíte z nějakých jednotlitých brašen, připravte se, že se při nakládání jednotlivých brašen Ortlieb do vlaku lehce zapotíte. Nám se líbí variabilita: na týden a půl Taurské cyklostezky jsme vzali brašny zadní, horní a řidítkové; na dvoudenní cyklostezku Bečva jen brašny zadní a řidítkové; na městskou cyklodopravu používáme brašnu řídítkovou s třeba jen jednou brašnou zadní. Kapacita 78 litrů (obě zadní + horní + řídítková brašna) je, alespoň pro nás, naprosto dostačující. Nasazení je bezproblémové. Kvalita prvotřídní.

 

Kdož máte rádi cykloturistiku či cyklodopravu, jako my, zvažte Ortlieb. Je sice dražší, ale je moc fajn :)

Kolo je kolo

Na tuhle chvíli jsme se těšili dlouho. Můžeme hrdě prohlásit, že jsme právoplatná cyklistická rodina. František v květnu osedlal své první opravdické kolo a stal se z něho cyklista. Podle čeho jsme vybírali první kolo?

Při výběru kola jsme zohlednili dva hlavní parametry:

Velikost

Dětská kola se prodávají zejména ve velikostech kol 12”, 16“, 20“ a 24“. U některých výrobců existují i modely 14“ a 18“. Jak velké kolo vybrat, záleží na délce nohou (měřeno od země po rozkrok). 

Dítě by mělo dosáhnout bezpečně na zem. Doporučuji vyzkoušet, tabulky na internetu jsou pouze orientační.

František měl od 2. narozenin zkušenost s odrážedlem FirstBike. Na kole začínal v 3,3 letech. (Výjimkou nejsou ale ani děti 2,5 leté.) 

Pořídili jsme kolo velikosti 12“, protože jedině na takto malém mohl sedět s nohama na zemi. 

Děti většího vzrůstu, nebo ty, které začínají jezdit na kole později, tuto velikost často přeskakují a z odrážedla přecházejí rovnou na 16“ anebo méně běžných 14“.

Hmotnost

Běžně prodávaná kola 12” váží od 7 do 10kg. 

Vzhledem k tomu, že chcete, aby se dítě s kolem skamarádilo, snažíte se pořídit spíš lehčí.  Specialized Hotrock 12, který jsme z druhé ruky koupili, patří se svou hmotností 7,3kg mezi ta lehčí. I tak je to, oproti podobně velkému FirstBike, které váží pouhých 3,9kg, značný skok. 

Pokud byste chtěli něco superlehkého, dá se pořídit 16“ Belter, který váží jen 5,6kg. Případně 14“ Frog s hmotností 6,7kg. Tato kola jsou samozřejmě cenově výš.

Učení na kole

Výuka byla celkem svižná. Z odrážedla uměl František držet rovnováhu, na staré tříkolce si vyzkoušel šlapání. 

Balanční kolečka, která jsou s koly 12“-16“ běžně dodávána, jsme nepoužili. 

Při prvním zkoušení kola jsem za ním běhal a zachytával pády. 

Na konci druhého zkoušení už držel balanc sám. 

Při čtvrtém zkoušení se naučil sám rozjíždět, při pátém bezpečně brzdit zadní brzdou. 

A po třech týdnech ujel na cyklostezce 9 km. Žádná věda :)

PS: Trochu retro na závěr. Když jsme s ženou uvažovali, kdy jsme začínali s ježděním my, shodli jsme se, že kolem šesti let. Dumali jsme nad tím, proč až tak pozdě. 

Vysvětlení je prozaické. Před revolucí se prostě nedala sehnat menší kola. Museli jsme tedy čekat, až dorostem :-)