Strasti s ČD

Tentokrát jeden lehce strastiplný zážitek.

Byli jsme v sobotu na návštěvě v Ostravě. Cesta tam v pohodě (autobusem a pěšky, doba cestování 1 hodina).

Ale cesta zpět se vyvíjela ne zcela podle našich představ.

Našli jsme si vlak 17:53 z Ostravy, Vítkovic s tradičním přestupem v Ostravě, Kunčicích na vlak směr Frýdek-Místek. Na přestup jsou v Kunčicích 3 minuty, což je akorát, protože vlak jedoucí z Ostravy, Vítkovic a druhý vlak z Ostravy, hl.n. směřující do Frýdku-Místku přijíždějí ve stejný čas na jedno nástupiště a člověk prostě jen vystoupí z jednoho vlaku, ujde pět metrů a nastoupí do druhého vlaku. No... v sobotu to tak nebylo.

Na nádraží do Vítkovic jsme došli včas, koupili jízdenku a pak přenesli kočárek na nástupiště. Nádraží Ostrava, Vítkovice je sice perfektní ukázka bruselského stylu (bohužel v rozpadu), ale je totálně bariérové a bez pomoci další osoby se s kočárkem prakticky na nástupiště nedostanete. Krátce po příchodu na nástupiště se ozvala oblíbená hláška "Vlak bude opožděn. Předpokládaná doba zpoždění bude asi 10 minut." Jsme na to docela zvyklí, takže jsme se nějak moc nenervovali, jen jsme doufali, že přípoj v Kunčicích na náš vlak počká, což obvykle dělá, pokud nemá vlak zpoždění déle než deset minut.
Vlak měl skutečně jen deset minut zpoždění, ale krátce po tom, co jsme vyjeli z nádraží, se vlak přibrzdil, zhasla světla a jel pak několik stovek metrů jako šnek. Pak se zase rozjel a za chvíli se ta samá situace se zpomalením opakovala. Takže zpoždění rostlo a my dojeli do Kunčič a vlak směr F-M nikde. České dráhy vtipně vyhodnotily, že těch pár lidí (cca 20) může počkat na další vlak, který jede za 45 minut. Ve všední den by to byla pohoda, protože vlaky jezdí co půl hodiny, čekali bychom nanejvýš 15 minut. Takhle to bylo horší. Naštěstí je v Kunčicích zrekonstruovaná hala a dalo se tam docela dobře, v teple, na sedadlech počkat na další vlak.

Dalším vtipem Českých drah je otvírací doba veřejných záchodků na nádraží v Kunčicích.

Ve všední den po 17:35 a v sobotu po 14:50 hodině smůla. Chlapi to řešili vycházkou před nádraží, ženy s přibývajícím časem více a více křížily nohy. Náš chlapeček měl dostatečnou zásobu plenek, takže dobrý.


Vlak z Kunčic do F-M jel už normálně a my byli před 20 hod. doma jak na koni.


Závěrem...někdy je to řehole cestovat vlakem, ale tohle se stává naštěstí jen výjimečně.


A veselá historka na závěr: Vlak, kterým jsme z Vítkovic do Kunčic jeli hlemýždím tempem, je asi už úplně kaput. Během našeho čekání na nádraží v Kunčicích se z tlampačů ozvalo: "Spoj z Kunčic do Svinova je zrušen. Děkujeme za pochopení." Lidi, co přijeli z Frýdku a chtěli se dostat do Svinova, měli ten den prostě smůlu...větší než my. Chtělo by to asi omlazení vozového parku :-)

Doprava a její vliv na kvalitu ovzduší

Více info zde: http://cistenebe.cz/index.php/akce/206-25-4-2012-science-cafe-doprava-a-jeji-vliv-na-kvalitu-ovzdusi

Jedeme na svatbu

Dostali jsme pozvání na svatbu do Litomyšle. První věcí, kterou jsme řešili, byla, jestli je to dobrý nápad, účastnit se svatby s tříměsíčním miminkem. Poptali jsme se známých a rodiny na zkušenosti a rozhodli jsme se, že pojedeme. Pak už jsme jen přemýšleli, jak se dostat do Litomyšle na obřad, který se konal na velikonoční sobotu dopoledne. 

Litomyšl není napojen na železniční trať, takže bylo jasné, že doprava bude muset být kombinovaná. Nakonec jsme vymysleli cestu z Frýdku-Místku do České Třebové vlakem Českých drah a z České Třebové autem, které pro nás poslali budoucí novomanželé. Uvažovali jsme i o RegioJetu, ale ten stojí jen v Ústí nad Orlicí, což je od Litomyšle dál než Česká Třebová. 

Při cestě z F-M do České Třebové je potřeba přestoupit v Ostravě na hlavním nádraží. Bohužel spoj vycházel dost nešťastně. Buď jsme měli v Ostravě na přestup jen 10 minut nebo bychom museli jet o dřívějším vlakem a pak přes hodinu čekat na nádraží. To, že je 10 minut na přestup akorát, platí pouze tehdy, když nemá váš vlak zpoždění (bohužel na tohle nemůžete spoléhat) a když nemáte malé dítě plus zavazadla, s kterým nemůžete moc běhat. A hodinu brzo ráno v chladné nádražní hale s malým miminkem se nám čekat nechtělo. Nakonec nám vypomohl tchán, který nás hodil do Ostravy na vlak autem. Takže dodatečně mu moc děkujeme! 

Cesta vlakem byla v pohodě. Měli jsme rezervovaná dvě místa v kupé ve vagónu vyhrazeném pro rodiče s dětmi. Rezervace míst se nám vyplatila, protože vlak byl před Velikonocemi plný a cestovalo i hodně dětí, takže bez místenek bychom těžko hledali místa. 

Cestovali jsme nalehko, jen s autosedačkou, bez kočárku, jeden velký batoh a malá přebalovací taška. 

V kupé jsme našeho chlapečka vyndali z autosedačky a celou cestu jsme ho měla na klíně. Ze začátku koukal, smál se na spolucestující, pak usnul, po hodince se vzbudil. Nakojila jsme ho a pak už jsme vystupovali. Přebalování jsem zvládla ještě před nástupem do vlaku. V plně obsazeném kupé by to byl asi trochu problém, ale myslím, že kdybych někoho poprosila, jestli může na chvíli uvolnit sedadlo, určitě bychom to zvládli. Vagón určený pro cestování s dětmi má tu výhodu, že v něm cestují další rodiče a ti jsou většinou chápaví a vstřícní. Bohužel  WC ve vlacích Českých drah nejsou přizpůsobeny pro přebalování dětí, ani ve vagónu určených pro rodiče s dětmi. Nemám zkušenost s vlaky RegioJetu, kde je to možná lepší. Máte někdo zkušenost?

Otázkou bylo, zda nám nebude na svatbě chybět kočárek. Řešili jsme to tak, že jsme měli s sebou šátek na nošení dětí a nosítko Manduca. Já upřednostňuji šátek, manžel nosítko. Bylo to v pohodě. Během hostiny jsme měli malého u sebe. Buď byl vzhůru a všechno pozoroval, nebo spal v šátku/nosítku. Měli jsme v místě hostiny k dispozici pokojík, kde jsme ho kojila a kde taky večer spal. Rádiovou chůvičku na hlídání dětí jsme neměli, ale měli jsme na mobilu aplikaci Chůvička (Baby Monitor). Je to taková chytrá věc. Necháte v místnosti, kde spí vaše miminko, mobilní telefon se spuštěnou aplikací. Ve chvíli, kdy se vaše dítě probudí a začne plakat, aplikace vytočí přednastavené telefonní číslo. Aplikace je sice zpoplatněná (59 Kč), ale ve srovnání s cenami rádiových chůviček je to pakatel. Navíc nemusíte s sebou tahat vysílačky, stačí vám váš telefon. 

Svatba se vydařila (dopadlo to dobře, vzali se :-), my jsme si to užili a s cestováním nebyl žádný větší problém (nutno dodat, že bez výpomoci by to byla větší výzva). 

Díky všem a novomanželům hodně štěstí! 

Respekt chodcům

Aktuální číslo časopisu Respekt (č. 13) přináší zajímavý článek o tom, jak se žije chodcům v českých městech: Pěší sobě. Chodci v českých městech se začínají hlásit o svá práva.


A zde anketa na téma: Co by měla města udělat, aby se v nich lépe chodilo?

Radim Knapp

koordinátor projektu Podvou.cz

Města musí chápat chůzi jako neoddělitelnou složku městské infrastruktury, která nebojuje s ostatními druhy dopravy, ale naopak ji účelně doplňuje. Ve srovnání s investicemi do jiných druhů dopravy mohou být ty do lepších podmínek pro pěší velmi nízké – například zklidnění ulic formou omezení vjezdu, rychlosti a počtu parkovacích míst v centru města přináší chodcům okamžitou úlevu, která minimálně zatěžuje městský rozpočet. Není možné nenarazit na odpor těch, kdo se takovými rozhodnutími budou cítit kráceni na svých právech. Pokud je ovšem kvalita života obyvatel a veřejný prostor přátelský k chodcům prioritou vedení města,  pak se podobné zásahy nečiní nahodile, nekoncepčně, nebo dokonce někomu natruc, ale vždy v rámci širší diskuse. Možnost svobodně chodit po městě by měla být chápána jako samozřejmost, nikoli přebytečný luxus.

Robert Sedlák

Nadace Partnerství

Města by se měla přihlásit k potřebám chodců a následně začít systematicky plánovat. Cílem je město krátkých tras, ve kterém mohu denní záležitosti obstarat v pěší docházkové vzdálenosti, případně v kombinaci s hromadnou dopravou. Územní plán nastaví podmínky pro funkčně pestré město s vybaveností soustředěnou do místních center. Projekty s vlivem na veřejný prostor budou posuzovány z pohledu člověka-chodce, a ne odněkud z ptačí perspektivy. Důsledný přístup povede k férovému dělení veřejného prostoru mezi chodce a auta tak, že například budou ve větší míře zaváděny obytné zóny s předností chodců, z chodníků zmizí zaparkovaná auta nebo strávíme méně času čekáním na přechodu.

Eva-Maria Eppleová

autorka německého projektu 20 Grüne Hauptwege

Komunita vstřícná k chodcům otvírá nový pohled na mobilitu. Měřítkem úspěchu jsou tzv. slabí – děti a batolata, chudí, postižení nebo staří lidé –, obecně lidé, které neposiluje dopravní prostředek. Patří sem také lidé s „křehkými“ zájmy, jako je zvědavost, touha po komunikaci, rekreaci, rehabilitaci, chůzi pro radost apod. Z hlediska rozvoje veřejného prostoru je na chůzi nutné pohlížet zároveň jako na přesun i pobývání. Často pomohou docela malá, ale promyšlená opatření, ta však musí být součástí ambiciózního záměru města. Opatření na pomoc chodcům, jež jsou pouhým přívěskem dopravní politiky, nikam nevedou. Rozvoj chůze tak musí probíhat na mnoha úrovních řízení města. Abych zmínila alespoň jeden detail, město potřebuje stromy, které stíní, a čerstvý vzduch, aby člověk mohl mít z chůze radost.

Jan Gehl

architekt

Budování měst pro lidi předpokládá jednotnou politickou intervenci na úrovni celé radnice. Obyvatelé města musí být k tomu, aby za svými každodenními činnostmi chodili pěšky nebo jezdili na kole, vyzváni. Posun priorit  od automobilů k lidem si žádá politickou vůli a změnu způsobu myšlení managementu radnice. Celý proces má mnoho postupných kroků, každý z nich ale obsahuje omezení automobilové dopravy a výzvu lidem. Pozvěte lidi do města, vytvořte město pro každého, pro mladé i pro staré, a získáte živé a trvale udržitelné prostředí pro všechny.

Zdroj: http://respekt.ihned.cz/c1-55156650-anketa-co-by-mela-mesta-udelat-aby-se-v-nich-lepe-chodilo

První zkušenosti

Našemu chlapečkovi jsou už skoro tři měsíce a během té doby jsme už něco pocestovali.

Ve městě
Po městě se pohybujeme v celku bez problémů. Většinou pěšky, s kočárkem se skoro všude dostaneme, chodníky jsou ve městě opravené. MHD cestujeme buď s kočárkem nebo častěji mám miminko uvázané v šátku. V našem městě bohužel skoro nejezdí nízkopodlažní autobusy, takže s vynášením kočárku do autobusu bývá často problém. MHD využívají většinou starší lidé nebo děti, případně lidi se sníženou mobilitou a ti nemají sílu mi s kočárkem pomoci. Proto kočárek používám jen když cestuju s manželem nebo s jiným doprovodem. Další menší komplikací je fakt, že město pro přepravu využívá i staré autobusy určené pro dálkovou přepravu, kde je jen jedno malé místo na velmi úzký kočárek. Máme úzký kočárek (starý klasický hluboký Peg Perego), takže jsme se vždycky i do tak malého prostoru vešli. 
Jednodušší, a pro mě i příjemnější, je cestovat v MHD s miminkem uvázaným v šátku. Odpadají jakékoli problémy s nastupováním a vystupováním. V autobuse si vždycky snažím sednout protisměru jízdy, kdyby autobus prudce zabrzdil, ať neublížím malému. Navíc se vždycky s někým dám do řeči (spíš se lidi dávají do řeči se mnou) a bavíme se o tom, jaké je to nosit dítě v šátku, jestli může dýchat, jestli se mu to líbí atd. Nedávno jsem jednu starou paní tak uchvátila, že říkala, že v příštím životě bude taky nosit děti v šátku. Že její babička taky nosila, jen potom jim nacpali ten kočárek a šátek byl tabu. 


Autobus meziměsto
Autobusem jsme zatím jeli jen z Frýdku-Místku do Ostravy (cca 20 km). Jak už jsme zmínila v předchozím odstavci, autobus má hned několik mínusů. Nastupování a vystupování je složitější, ale autobusem do Ostravy cestují především pracující lidi a studenti, kteří mají větší chuť a možnost pomoct s kočárkem. Riziko cestování dálkovým autobusem je taky v tom, že když je místo pro kočárky obsazené, máte smůlu. Pomohlo by, kdyby se místo dalo rezervovat, ale to bohužel místní dopravce neumožňuje. My to řešíme tak, že nastupujeme na autobusovém nádraží odkud autobus svou trasu začíná a tím máme větší šanci se do autobusu dostat. Při cestě do Ostravy jsme to tak udělali a hned další zastávku nastupoval další kočárek. Bylo tam místo pro dva kočárky, takže jsme se v pohodě vlezli. Za kočárek se v autobuse musí platit. Platíte jako za nadměrné zavazadlo např. lyže. Z F-M do Ostravy 7 Kč.  


Příměstský vlak
Cestování příměstským vlakem s kočárkem má své výhody a nevýhody. 

Výhody:

• Ve vlaku je vždycky dost místa na kočárek. Existují speciálně vyhrazená místa na kočárky a kdyby náhodou bylo plno (místo je určeno i pro kola), tak se vždycky vlezete do uličky.
• Za kočárek neplatíte.
• Moderní vlaky bývají nízkopodlažní a nastupování je velmi snadné.
• Můžete dítě vytáhnout z kočárku, sednou si s ním na sedadlo, krmit, hrát si atd.

Nevýhody:

• Nastupování může být složité. Pokud se jedná o staré vagóny, bývají dveře někdy hodně úzké (pokud máte širší kočárek, může být problém) a příkré. Lidé většinou pomůžou, v nejhorším pomůže průvodčí.
• Některá nádraží/nástupiště bývají velmi bariérová. Ve Frýdku-Místku máme podchody. Z místecké strany je do podchodu sjezd a na nástupiště se člověk dostane výtahem. Bohužel výtah z frýdecké strany do nádražní budovy je mimo provoz. My bydlíme v Místku, takže dobrý, jen si nemůžu sama koupit lístek. Menší vesnická nádraží nebývají problém, o to větší oříšek jsou městská nádraží, např. Ostrava - Vítkovice (nadchod, hodně schodů, bez nájezdu), Ostrava - Stodolní (podchod, směr centrum výtahy, ale nefunkční, schody bez nájezdů), Havířov (podchod, schody, bez výtahu). V pohodě jsou Ostrava-Kunčice (přestup z F-M na Havířov, nadchod, ale nové výtahy), Ostrava-střed. 
• Speciálně vyhrazená místa pro kočárky někdy nemají sedadla, takže jízdu vlakem u kočárku postojíte.
  

Proč jsme car-free aneb proč nemáme auto?

Proč?

...protože auto nepotřebujeme.

Oba dva jsme si udělali ještě na střední škole řidičák. Během studia na VŠ jsme auto nepotřebovali ke svému životu. Bydleli jsme ve městě (každý v jiném) a všechno, co jsme k životu potřebovali, bylo kousek. Po městě jsme se dopravovali pěšky, na kole, MHD. Když jsme cestovali (a to docela často) využívali jsme vlaky, autobusy, autostop. Naštěstí kvalita i kvantita veřejné dopravy je v ČR na poměrně vysoké úrovni, takže to nebyl problém. Když jsme skončili školu a začínali být ekonomicky aktivní, zjistili jsme, že si člověk může najít docela dobře práci, kde nepotřebuje být řidič. Když jsme začali uvažovat o společném bydlení, hledali jsme si byt tak, abychom auto nepotřebovali. Bydlíme ve Frýdku-Místku ve čtvrti Riviéra, kde je hodně zeleně, kousek od řeky. Všechno, co potřebujeme k životu, máme na dosah.

Pěšky to vypadá takto:

pošta - 1 min.

samoobsluha - 2 min./další samoobsluha -  5 min.

školka -  5 min.

škola -  3 min.

zastávka MHD - 5 min.
zastávka dálkových autobusů -  10 min.
autobusové nádraží -  15 min.
vlakové nádraží -  15 min.

centrum města - 15 min.

Město je docela přívětivé i pro cyklisty (cyklostezky kolem řek Ostravice a Morávka), MHD je docela kvalitní a navíc zadarmo. Do velkého supermarketu to máme jednu zastávku MHD (cca 8 minut). Když je nejhůře (stěhování, nákup nábytku, cesta do porodnice atd.) poprosíme rodinu nebo přátele o pomoc případně řešíme taxíkem. 

...protože máme starosti o ovzduší v místě, kde žijeme.

Žijeme v regionu, který je v současnosti oblastí s nejvíce znečištěným ovzduším v České republice, a stejně tak patří k nejznečištěnějším oblastem v rámci Evropy (více informací ZDE). Individuální osobní doprava má značný podíl právě na této situaci (i když prim samozřejmě hraje průmysl). Jednak to jsou emise vznikající nedokonalým spalováním paliva, ale taky emise vznikající mechanickým třením povrchů (obrušování vozovky, pneumatik, brzdových destiček atd.).  

...protože nemáme rádi hluk.

Když jsme si hledali byt, tak bylo skoro nemožné najít takovou lokalitu, kde by nebyl hluk z dopravy. Nakonec se to více méně povedlo. Možná si to už ani neuvědomujeme, ale neustálý šum dopravy je prakticky součástí našich životů.

...protože nás štve, že krajina ustupuje na úkor dopravy.

Krajinu stále více ukusuje dopravní infrastruktura pro automobily. Nejde jen o cesty a dálnice, ale i o parkoviště. Stejně tak doprava ukusuje další a další prostor našich měst. Tak kde byla dříve tržnice nebo park, je dneska parkoviště. Protože potřebujeme místo pro auta, chybí nám místo pro chodníky, cyklostezky, pro zahrádky restaurací atd. Studovala jsem rozvoj měst a regionů a myšlenky lidí jako Jan Gehl a Jane Jacobs  jsou pro mě velmi inspirativní a ovlivnili můj pohled na to, jak může vypadat fungující městský ekosystém. 

...protože nechceme být zavření.

Když je člověk zavřený v autě, ztrácí přímý kontakt ze světem. Potkává lidi obalené plechem jedoucí rychlosti min. 50 km/hodinu, svět vnímáte jako rozmáznutou čmouhu a vytrácí se takové běžné věci, jako náhodná setkání, nechtěně vyslechnuté rozhovory lidí ve vlaku (člověk se toho fakt hodně dozví :-),  potěšení nad východem slunce nad řekou a pozorování kachen při cestě na autobus, pozorování jak se mění váš nejbližší svět během dne, ročního období, počasí. 

...protože neradi chodíme do posilovny.

Když člověk nemá auto, za den ujde při běžných pochůzkách i několik kilometrů. Běžná chůze nebo jízda na kole stačí k tomu, abyste si udrželi fyzičku a nemusíte pak utrácet peníze a čas v posilovně.  

...protože auto je drahá záležitost.

Díky tomu, že nemáme auto, ušetříme docela dost peněz. Nejde jen o pořízení auta, ale hlavně o provoz. To máte benzín (cena jde pořád nahoru a v budoucnu nemůžeme čekat nic jiného), pojištění, dálniční známka, údržba, STK, emise, mytí, zimní pneumatiky, parkovné, pokuty a další věci, o kterých nemám ani potuchy. 

...protože se nechceme rozčilovat.

Netrápí nás zácpy, nedostatek parkovacích míst, agresivní řidiči, zamrzlá okna, došlý benzín atd. My se nemusíme bát, že nám někdo auto ukradne a máme rádi sníh. 

...protože se bojíme.

Nechceme umřít rozdrceni v autě nebo zůstat kvůli nehodě trvale postiženi. Ohroženi jsme sice i jako chodci nebo cyklisté případně uživatelé hromadné dopravy, ale riziko je podle nás pořád menší, než když člověk používá auto. V roce 2011 zemřelo na silnicích kolem 700 lidí.

...protože nám vadí "humbuk" kolem aut.

Ten,kdo má lepší/větší/rychlejší auto, je lepší/úspěšnější/bohatší člověk. Zdá se nám divné, že kus plechu a 4 pneumatiky mají tak velkou moc vyjadřovat sociální status. Auto je taky pro někoho symbolem svobody. Pro nás je spíše symbolem nesvobody. Dneska si hodně lidí myslí, že nemají na výběr, že auto prostě musí mít. Podle nás je to otázka priorit a životního stylu.