Jak pokračuje kauza "Stodolní - podchod"?

V červnu tohoto roku jsem poslala stížnost na stavební úřad v souvislosti s bariérovostí podchodu pod železniční stanicí Ostrava - Stodolní. Pro připomenutí klikni ZDE. 

Jak celá "kauza" pokračovala?

Ještě v červnu jsem obdržela dopis z Ostravy, Úmob Moravská Ostrava a Přívoz, odbor stavebního řádu a přestupků. V dopise stojí, že celou věc postupují dále  a to Drážnímu úřadu v Olomouci. 

Dva měsíce se nic nedělo a nakonec došel dopis i z Drážního úřadu. Celé znění si můžete přečíst ZDE. 

Pár nejdůležitějších citací:

• V době kontroly 19. 7. 2012 byly výtahy v provozu.
• Podle výkazu poruchovosti výtahů za období 01/2010 - 07/2012 vyplývá, že od doby nahlášení závady do doby odstranění došlo k odstranění závady max. do 3 hodin. 
• Musí být zajištěn náhradní bezbarierový přístup na nástupiště. Ze strany ul. Stodolní náhradní přístup vyřešen není. Z toho důvodu byla připravena stavba - prodloužení podchodu do ul. Stodolní, předpokládaný termín dokončení v roce 2013.

Co já na to?

• Kontrola 19. 7. 2012 měla štěstí.
• Z tvrzení vyplývá, že výtah měl problémy a že si na to lidi asi dost stěžovali. Těžko říct, jak jsou lidí zvyklí se ozvat, když výtah nefunguje. Může se stát, že výtah nejede i několik dní/týdnu, než se někdo ozve. Věřím, že opravu jsou schopni zajistit rychle (pokud se jedná o drobnost).
• Super, tleskám, těším se na rok 2013 :-)

Rozhodli jsme se výtahy osobně otestovat. V pondělí 10. září jsme jeli do Ostravy. Vystoupili jsme z vlaku, sjeli rampou do podchodu a došli k výtahu. Ve výtahu stál pán s kočárkem, dveře výtahu otevřené, zběsile mačkal na tlačítko NAHORU a tvářil se naštvaně. Chvíli jsme ho pozorovali, už jsme mu chtěli nabídnout pomoc s kočárkem do schodů, když v tom ho napadlo dveře trochu potáhnout. Kupodivu to pomohlo a výtah se rozjel. Nám už výtah fungoval bez problému, i když dveře ještě trochu drhly a skřípěly. 

Zhruba za 15 minut jsme se pokoušeli výtah sjet zpět do podchodu a to už se nám nepovedlo. Naštěstí jsme byli dva a kočárek jsme snesli po schodech. Příjemně nás překvapil důvod nepojízdnosti výtahu. Výtah totiž právě opravovali. 

Celkově mám z celé věci dobrý pocit. 

Přestože jsem poslala žádost na špatný úřad, nakonec se dostala tam, kam měla. 

Odpověděli mi celkem rychle (i když drážní úřad se s tím páral skoro dva měsíce). 

Vím, že když výtah nefunguje, můžu zavolat, stěžovat si a výtah bude opraven. 

Jsem ráda, že bude v budoucnu bezbariérový přístup na/z nádraží zajištěn i jinak než výtahem. Výtah na Stodolní je zkrátka příliš křehká záležitost ;-)

Use public transportation :-)

Z Prahy žlutým vlakem

Začátkem srpna jsme vyrazili na pár dní do Prahy. Pro zpáteční cestu jsme se rozhodli otestovat žluté vlaky RegioJet. 

Týden dopředu jsme si koupili jízdenky. Doporučujeme kupovat jízdenky s ještě větším předstihem. Nám to vyšlo jen proto, že jsme jeli v poměrně neatraktivní čas, v pondělí dopoledne. 

Cena jízdenek nás mile překvapila. Jízdenky pro dvě dospělé osoby z Prahy hl.n. do Ostravy hl. n. stojí 580 Kč. Pak nás napadlo zadat do systému online rezervace počet osob 3 z toho jedna dítě do 6 let; cena se snížila na 464 Kč. Takže nižší cena a navíc sedadlo pro dítě. 

Vlaky RegioJet nejsou zatím oficiálně přizpůsobené pro cestující s malými dětmi. Nemají, jako České dráhy, oddíl pro matky s dětmi, nelze si odložit kočárek do úschovny během přepravy, nemají přebalovací pult. Přesto se nám se nám s naším 7měsíčním kojencem cestovalo velmi dobře. 

Kvůli většímu pohodlí a soukromí jsme si vybrali místa v kupé, které je ve vagonech RegioJetu čtyřmístné. Cestovali jsme bez kočárku, jen s dětskou autosedačkou (ano, cestou do Prahy nebyla část naší rodiny car-free). Kupé je dost prostorné, takže si myslím, že by se tam náš složený kočárek vešel, i když místa už by nebylo nazbyt. Sedadla jsou velká, dají se mírně vysunout dopředu a tím se dostanete do pololehu. Tuto funkci jsme využili, na sedadlo dali autosedačku a náš syn prospal půl cesty. Vzbudil ho až rozhlas vítající nové cestující. Později jsme zjistili, že se dá rozhlas ztlumit, takže pro příště... 

V kupé je klimatizace a je funkční (dokonce si i v nejparnějším létě můžete zapnout topení)! Zpočátku tam bylo pro malé dítě docela chladno, ale upravili jsme teplotu a bylo vše v pořádku. Přebalovaní se dalo taky dobře vyřešit. Mezi sedadly je něco jako odkládací stoleček, kde jsme natáhla přebalovací podložku a v pohodě malého přebalila. Kupé bylo čisté, koberec na zemi se mi zdál tak čistý, že jsem uvažovala, jestli vypustím našeho malého plazivce na průzkum. Nakonec jsme to neriskovali. 

Cestovali jsme v době obědu, takže jsme museli vyřešit nejen ohřev skleničky pro syna, ale i oběd pro rodiče. S ohřevem skleničky nebyl problém. Hned po rozjezdu vlaku jsem vyrazila za stevardkou, která mi hned ochotně do kelímku nalila vroucí vodu, v které jsme příkrm ohřála. Rodiče si za velmi příznivé ceny objednali sushi (80Kč!), kuřecí řízečky (80 Kč) a dezert (čokodort za 26 Kč). Všechno moc dobré, čerstvé a navíc super dobrá káva Illy zdarma a mátový čaj z čerstvé máty! A voda a čtivo v ceně zájezdu. 

No a třešnička nakonec. Záchody v RegioJetu jsou nejen čisté, voní, jsou tam toaletní papíry, ubrousky, mýdlo, ale dokonce je tam i květinka ve skleničce a hraje tam hudba! 

Cesta nám příjemně utekla. Měli jsme lístky jen do Ostravy, ale v průběhu cesty jsme se rozhodli pokračovat až do Havířova. Nebyl problém jízdenku dokoupit. Cena takto dokoupené jízdenky byla 40 Kč na osobu. Vychází to o trošku dráž než s ČD (bez slevy 31 Kč, s In kartou 23 Kč). 

Shrnuto podrženo. RegioJetem rozhodně ano, i s malým dítětem. Příště jedeme zas! 

A navíc mají být už koncem tohoto roku nasazené speciální rodinné vagóny. Více ZDE. 

Cyklodoprava nejen růžovýma očima

Zajímavý pohled outsidera na cyklodopravu v Česku. Více na blogu ZDE.




A jak se jezdí na kole v Ostravě? Odpověď se snaží nalézt projekt Růžové kolo.

Kočárková turistika ve Vysokých Tatrách

V červnu 2012 jsme se s naším půlročním synem vypravili na pět dní do Vysokých Tater. A to zejména proto, že

• Jsou to krásné hory
• Dá se tam dostat vlakem
• Po Tatrách zajišťuje dopravu električka
• Dá se v nich provozovat kočárková turistika

Kočárkovou turistiku máme zmáknutou z Beskyd, v jejichž podhůří žijeme. Při plánování takových výletů vybíráme kopce s turistickou chatou, ke které vede zpevněná cesta. A takových je v Beskydech docela dost.

V Tatrách jsme se ubytovali ve Starém Smokovci, který má výhodnou polohu, protože z něj jedou električky na Štrbské pleso, do Tatranské Lomnice, Popradu, lanovka na Hriebenok, plus, zastavuje v něm spousta autobusů. Električka jezdí každou hodinu a stojí jen pár peněz (na rozdíl od lanovek). Túry jsme udělali tři: na Rainerovu chatu, na Sliezský dom a na Popradské pleso.

1. túra s kočárkem: Starý Smokovec – Rainerova chata

Obtížnost s kočárkem: střední

Terén: na Hriebenok asfalt, dále udusaná hlína

Možnosti občerstvení: Bilíkova chata - www.bilikovachata.sk – restaurace

Rainerova chata - http://cs.wikipedia.org/wiki/Rainerova_chata - bufet

Do Starého Smokovce můžeme dojet električkou. Z centra Smokovce stoupáme do svahu po asfaltové cestě, která vede vpravo od pozemní lanovky na Hriebenok. Vlevo vidíme Slavkovský štít (2452m). Výstup na Hriebenok není nikterak dlouhý ani prudký a za hodinu bychom měli být na něm. Nachází se zde také Bilíkova chata. Z Hriebenku něj pěkný a často focený pohled na Lomnický šít (2634m). Pokračujeme odtud nezpevněnou cestou, která je ale označena jako vhodná pro vozíčkáře. Je mírně zvlněna a dovede nás až na Rainerovu chatu. Další postup s kočárkem možný není. Máme-li nosítko nebo větší dítě, můžeme si z Rainerovy chaty odskočit na Malý a Skrytý vodopád nebo z Bilíkovy chaty na Dlhý vodopád. Doporučuji. Na Rainerově chatě si můžeme dát čaj, na Bilíkově i něco k jídlu. Při cestě zpět oceníte na kočárku ruční brzdu, není ale problém zvládnout to bez ní nebo použít pro cestu dolů (nahoru) pozemní lanovku na Hriebenok.

2. túra s kočárkem: Tatranská Polianka – Sliezský dom

Obtížnost s kočárkem: těžší 

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Sliezský dom - www.sliezskydom.sk – restaurace a fast food

Do Tatranské Polianky dojedeme električkou. Přejdeme cestu a vydáme se podle ukazatelů na Sliezský Dom. Asfaltová cesta vede až k hotelu Velickou dolinou. Výhledu vlevo dominuje Gerlachovský štít (nejvyšší vrchol Tater i Karpat, 2654m), vpravo Bradavica (2476m). Na začátku si užijete serpentiny. Převýšení je relativně velké, 665m, i proto vám bude trvat cesta na Sliezský dom nejméně dvě hodiny čistého času. V půli cesty je odpočívadlo. Odměnou Vám bude moc pěkný závěr pásem kosodřeviny. Na Sliezském domě je restaurace, naše zkušenost ale říká, že se dá dobře najíst i ve fast foodu. Cena menu je cca 5 Eur. Vedle Sliezského domu je Velické pleso, na jeho druhém břehu vidíme Velický vodopád. Doprava dolů se dá zajistit na recepci anebo jít s kočárkem stejnou cestou zpět – uběhne rychle, odzkoušeno :)

3. túra s kočárkem: zastávka Popradské Pleso – Popradské pleso

Obtížnost s kočárkem: lehká

Terén: asfalt

Možnosti občerstvení: Majláthova chata - www.majlathovachata.sk – restaurace, Chata Popradské pleso - www.popradskepleso.com - restaurace

Na zastávku Popradské pleso se dostaneme električkou ze Starého Smokovce, směr Štrbské pleso. Cesta je to pohodová, v celém svém průběhu asfaltová, s převýšením 250m. Do hodiny jste tam. Najíst se dá u Popradského plesa na jedné ze dvou zde přítomných chat. S nosítkem či malým chodícím dítětem se dá Popradské pleso pohodlně obejít, včetně případné návštěvy Symbolického cintorínu. Popradské pleso je výchozí bod k hojně navštěvovaným vrcholům Koprovský štít (2363m) a Rysy (nejvyšší po značce dostupný tatranský štít, 2503m). Ty si ale necháme na dobu, kdy bude prckovi 10 let :) Pod Rysy je chata, chodí k ní nosiči, kdokoli z kolemjdoucích ale může přispět tím, že od Popradského plesa vezme na Chatu pod Rysy připravený náklad a nahoře pak dostane za odměnu pivko nebo čaj. U Popradského plesa si povšimněte, jak se klikatí směrem vzhůru Tatranská magistrála na Sedlo pod Ostrvou.

Co ještě nabízejí Tatry pro kočárek

Na závěr ještě pár dalších, během naší dovolené neodzkoušených, tipů na výlety s kočárkem v Tatrách. Nutno podotknout, že následující trasy nejsou pro dovolenou bez auta tak dobře dostupné, jako výše uvedené. 

• Z Podbanského, které je na rozhraní Vysokých a Západných Tater, vedou dvě cesty vhodné pro kočárek, Tichou a Koprovou dolinou. Obě bez možnosti občerstvení.
• V Západných Tatrách od chaty Zverovka se dá jít Roháčskou dolinou k Tatlikově chatě (restaurace). Od Zverovky se také dá jít Látanou dolinou, dokud to s kočárkem půjde, občerstvení na konci není, tedy až po návratu na Zverovku.
• V Západných Tatrách z obce Žiar vede cesta Žiarskou dolinou na Žiarskou chatu (restaurace).
• Na severu Vysokých Tater z Lysé Polany vede polská asfaltka až k plesu Morskie Oko, kde je i turistická chata. Z Lysé Polany se dá jít také po slovenské straně hranice část Bielovodské doliny (bez možnosti občerstvení).

Tatranská odysea

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit poslední červnový týden ve Vysokých Tatrách ve Starém Smokovci. Těšili jsme se na procházky s kočárkem/nosítkem po předsezónních liduprázdných stezkách, na čistý vzduch, sluníčko, přírodu, halušky a pohodu.

Cesta tam
Při plánování dopravy do Tater padla volba jednoznačně na vlak. Nejrychlejší spoj autobusem trvá totiž skoro 8 hodin a má 6 přestupů.
Našli jsme si vlakové spojení s přestupy v Českém Těšíně (vlak Expres Odra), Žilině (IC Tatran)  a Popradu (místní električka). Dávali jsme si pozor, aby všechny vlaky měly úschovu během přepravy, abychom měli kam uložit během cesty kočárek. Na každý přestup jsme si vyčlenili minimálně 10 minut, ať stihneme pohodlně přestoupit i s kočárkem a batohy. V předstihu jsme si zarezervovali místenky do vagónu matky s dětmi do jednotlivých vlaků. Docela nás překvapila cena místenek. Dohromady nás stály pro cestu tam i zpět téměř 700 Kč. V ceně se odrazila skutečnost, že jsme využili tzv. mezinárodní místenky, které jsou dražší. Ale i tak jsme si je pořídili, nechtěli jsme riskovat stání v uličce s bečícím miminkem. 

Nastalo pondělí, den D, a my vyrazili na nádraží. Vše potřebné na týdenní dovolenou pro dva dospělé a šestiměsíční miminko se nám vešlo do dvou krosen a kočárku. Došli jsme na nádraží do F-M, nastoupili na vlak a čekali na výsadek. Už z Frýdku jsme měli 10 minut zpoždění (čekání na přípojný vlak). Podívali jsme se do mobilu, jestli náhodou nemá ten expres z Těšína taky zpoždění, že bychom nemuseli na přestup kvaltovat. A měl zpoždění...30 minut. To už jsme věděli, že ícéčko v Žilině nestíháme a pomalu jsme si na netu hledali další spoj. Ale pořád jsme byli v klidu. Expres nakonec s 35 minutovým zpožděním dojel a my hledali "náš" vagón pro matky s dětmi a úschovnu na kočárek. Nemohli jsme ho v tom spěchu najít. Zeptali jsme se proto průvodčího, kde je vagón pro matky s dětmi, do kterého máme místenku. Průvodčí suše konstatoval, že tento vagón vlak nemá. Tak fajn, sedneme si jinam, snad najdeme místo. Pak jsme se ptali, kde je vagón s úschovnou. Se stejným klidem nám oznámil, že ten taky nemají. Řešili jsme co s kočárkem. Nakonec jsme ho  nechali u záchodků v chodbě a chodili jsme kontrolovat, jestli nám ho někdo neukradl. V Žilině jsme nemuseli čekat moc dlouho (jen půl hodiny) a místo IC Poprad jsme jeli rychlíkem. Zase jsme měli štěstí na místa a i bez místenek jsme to zvládli. Kočárek se nám tentokrát už v pohodě podařilo dát do úschovy během přepravy. V Popradu bylo už vše ok, dokonce je nádraží bezbariérové, což se o nádraží v Českém Těšíně a Žilině rozhodně říct nedá. Ve Smokovci jsme byli o půl 4. I přes komplikace jsme nakonec v pořádku dorazili, jen místenky nám byly na celé cestě k ničemu. Naše miminko to zvládalo v pohodě... buď si hrálo, spalo nebo se smálo na spolucestující. 

Čekáme na nádraží v Č. Těšíně

Cesta zpět
Poučeni z cesty do Tater jsme si vybrali vlak pouze s dvěma přestupy. Dopoledne jsme električkou dojeli do Popradu, prošli se, dali si v centru oběd (mimochodem Poprad je moc příjemné město) a před polednem už byli na nádraží a čekali na náš vlak. 

Expres Košičan přijel na čas. Hledali jsme "náš" vagón pro matky s dětmi, který měl být na začátku vlaku. Nebyl tam. Nevěděli jsme, jestli tam není vůbec nebo je někde jinde. Tak jsme nastoupili do nejbližšího vagónu, i když jsme zase neměli kam dát kočárek. Zjistili jsme, že rezervaci nemáme do vozu matky s dětmi, jak jsme požadovali, ale do normálního vagónu, do kterého jsme náhodou nastoupili. Vagón to nebyl nic moc, bez klimačky, celkem špinavý. Zanedlouho přišel průvodčí a tak jsme se ho ptali na vagón s úschovnou. Domluvili jsme se s ním, že na další zastávce manžel s kočárkem vystoupí a přejede dát kočárek do úschovny. V Liptovském Mikuláši manžel vystoupil, prokličkoval mezi lidmi po úzkém peróně až k vagónu s úschovnou a tam nikdo nebyl. Takže zase nastoupil (nemluvě o tom, že nastupovat/vystupovat sám s kočárkem úzkými dveřmi do vlaku je očistec) a začal hledat někoho, kdo nám kočárek uschová. Našel průvodčího a ten nám nakonec kočárek uschoval. Problémem byly ještě dveře do chodbičky k úschovně. I když je náš kočárek na trhu jeden z nejužších (vybírali jsme ho schválně úzký, aby s ním šlo pohodlně cestovat busem/vlakem), do chodbičky neprojel. Museli sundat kolečko a pak už to šlo. Přesedli jsme si do klimatizovaného vagónu a frčeli směr ValMez. Vlak postupně nabral zpoždění 10 minut a tak nás čekala další dávka adrenalinu tj. přestup ve ValMezu na přípojný vlak za 1 minutu. S nasazením všech sil a překonáním dvou schodišť (opět nádraží totálně bariérové) jsme přestup stihli. Ale nakonec vše dobře dopadlo a seděli jsme ve vlaku, který jel přímo domů. Říkali jsme si, že už je to v pohodě, že už se nemůže nic stát. A stalo se :-) V Kunčicích pod Ondřejníkem se porouchaly v jednom vagónu dveře a nešly zavřít. Takže vystoupit z vlaku a čekat na nádraží půl hodiny na další spoj. To už jsme ale brali s klidem angličana, protože jsme nikam nespěchali a věděli, že dříve nebo později dojedeme. 

Závěrem

Do Tater vlakem ano, i s malým dítětem. Jako bonus nečekaná dobrodružství a adrenalin :-)

Celkově Vysoké Tatry na dovolenou s miminkem doporučujeme. V příští příspěvku přineseme pár tipů na kočárkovýlety ve Vysokých Tatrách. 

Kdo si ve vlaku hraje, nezlobí.

(Bez)bariérová Stodolní?

Docela často jezdíme, já a můj syn, pracovně, ale i soukromě, do Ostravy. Nejčastěji vlakem, občas autobusem. Během cest jsem posbírala pár zkušeností a zde je pár tipů:

• Vlaky mezi F-M a Ostravou mají v každém vagóně místo na kočárek (mimo sedadlovou část) + jeden z vagónů má vyhrazený prostor přímo v sedadlové části, kde se vejdou i čtyři kočárky. Ideální, když cestuje více maminek s kočárky. Tento vagón je označen velkou cedulí se symbolem jízdního kola.

• Vlaky na trase Ostrava, Kunčice - Ostrava, Svinov nemají většinou speciální místo pro kočárky. S kočárkem můžete stát bez možnosti sezení jedině v chodbičce, hned za vstupními dveřmi. Vagóny mají sice speciální místa pro kola, kam by se vešly i kočárky, ale normálně široký kočárek (šíře do 60 cm) neprojede dveřmi do sedadlové čísti. Toto se týká starých vlakových souprav, ne City Elefant (ten je bezbariérový).
• Nádraží Ostrava, střed má hrozně nízko nástupiště, tzn. že je docela fuška vynést kočárek do/z vlaku. Cesta s kočárkem z nádraží Ostrava, střed do centra Ostravy je docela složitá. 
  Varianta č. 1: přes Frýdlantské mosty, po ulici 28. října. Tam vám cestu zkomplikuje odbočovací pruh k Fukušimě (obchodní gigant Forum Nová Karolina), který cestu prodlouží o cca 5 minut. 

  

  Zákaz chodců u Fukušimy (Forum Nová Karolína)
  Zdroj: FB stránka Nová Fukušima

  Varianta č. 2: přímo přes Karolínu. Lávka přes koleje je pro kočárky ok, ale v obchoďáku čekejte, že se zdržíte minimálně 10 minut. Chodci trvá díky velkoryse pojatému schodišti průchod Karolínou ani ne 1 minutu. Kočárek je bohužel odkázaný na výtah. Výtahy jsou pro celý obchoďák jen tři a navíc využívají systém postupného sběru pasažérů. Takže za a) čekáte hodně dlouho než přijede výtah, kde bude dost místa pro vás a kočárek (tři výtahy jsou na tak velké nákupní centrum kapacitně velmi nedostačující), za b) když už jste ve výtahu, potrvá vám poměrně dlouho, než se dostanete do cílového patra, protože výtah se snaží "obsloužit" všechny, kteří zmáčkli čudlík.
• Další variantou je výstup až na stanici Ostrava - Stodolní. Tam je nástupiště výše a lépe se s kočárkem do/z vlaku manipuluje. Problém nastává v podchodu, konkrétně směr ulice Stodolní. Z nástupiště do podchodu vede bezbariérová rampa, z podchodu na ulici Stodolní vedou příkré schody bez nájezdů a jeden nefunkční výtah (poničený vandaly a zátopami po přívalových deštích).  Tato veřejná stavba financovaná ze státních a evropských fondů nesplňuje základní požadavky na bezbarierovost.

Schodiště z podchodu směr ulice Stodolní

• Myslím si, že stávající stav podchodu je nejen limitující pro velkou skupinu lidí (maminky s kočárky, lidé se sníženou mobilitou, cyklisté atd.), ale navíc nesplňuje základní podmínky dané zákonem. Napsala jsme proto na stavební úřad oficiální žádost o zjednání nápravy. ZDE si můžete přečíst celý dopis. Uvidíme, jak odpoví...

Na závěr nutno dodat, že já cestuju s kočárkem jen minimálně, mám totiž většinou syna v nosítku. Jednak je to bez kočárku jednodušší, navíc syn je radši v nosítku, protože je pořád u mámy a má větší rozhled a přehled :-)

Na druhou stranu syn roste jako z vody (nebo spíš jako z mlíka), časem už ho neunesu a budu muset cestovat s kočárkem. Doufám tedy, že se dočkám alespoň těch nájezdů.