čtvrtek 31. července 2014

Inn, Dunaj a my

Celý červen se podle plánu naše car-free rodina pohybovala po rakouských a německých cyklostezskách. Během 24 dnů jsme ujeli 1067 kilometrů a prožili společně parádní cyklodovolenou. Nutno dodat, že velký podíl na spokojenosti měl fakt, že nám prakticky nepršelo. Zázrak :-)


Články o naší rakousko-německo-slovenské dovolené rozdělíme do třech částí:

Tento článek bude všeobecně o tom, co se nám líbilo, co nás překvapilo (mile i nemile), co bychom příště udělali jinak atd.

Cesta vlakem
Do Rakouska jsme cestovali vlakem. Cestu jsme rozdělili do dvou dnů. Jednak proto, že jsme nechtěli Františka přetěžovat dlouhou cestou, ale taky, aby to byla pohoda bez stresů (to je podle nás definice dovolené). Naši vlakovou trasu najdete v předchozím článku.

Cestování vlakem bylo bez problémů, až na adrenalin při nástupu do vlaků. ČD umožňují rezervaci míst pro kola. Ne vždy je ale možný výběr místa rezervace. V reálu to vypadá tak, že stojíme na peróně, tam kde má zastavit nákladní vůz a snažíme se vzdorující personál přesvětit, že opravdu nemůžeme nastoupit jinam, než do vagónu s širokými vraty pro cyklovozík. Pro kratší či delší diskuzi to pochopí a my nakládáme. Asi napíšu na ČD, aby umožňovali rezervaci místa i pro cyklovozíky. 

Na kole
Jeli jsme podle mapy Innradweg a Donauradweg od freytag & berndt. Až v Rakousku jsme objevili brožuru Von Passau bis Bratislava 2014, která byla super pro ověřování kempů. 

Jak vypal náš běžný cykloden?
Ráno nás ve stanu budili ptáci nebo žáby nebo ptáci + žáby. Spali jsme na až na jednu noc v kempech (jen jednou jsme se báli silných bouřek a přespali v ubytovně v Jugendherberge v Mühldorfu). Cena za kemp pro dva lidi a stan +/- 20 eur. 
Vyráželi jsme po 9 hodině. Jeli jsme do cca 11:30 s nějakou menší přestávkou. 
Oběd v restauraci, prohlídka města, odpočinek, František skákání na hřišti. 
Mezi 14 a 17 hod odpolední část jízdy, během které František spal. Pak nákup jídla v obchodě, kemp, prohlídka města, odpočívání, hřiště (ta jsou v každé vesnici a vskutku skvěle vybavená).
Spaní ve stanu bylo fajn. Trochu jsme se obávali, co tomu bude František říkat, před naší dovolenou totiž ve stanu nespal. Byl nadšen. První noc nadšeně poskakoval, pak zalezl do spacáku a během 15 minut usnul. V kempech byl večer a v noci klid. Obývali ho většinou holanští nebo němečtí důchodci v karavanech.


Ve dnech, kdy bylo letní počasí a horka, jsme jezdili většinou jen dopoledne, oběd strávili někde ve stínu ve městě a pak dojeli jen pár kilometrů k vodě. Kempy jsme vybírali tak, aby tam bylo koupání, což nebyl v Bavorsku problém. 

František cestu na kole zvládal dobře. Ve vozíku většinou koukal ven, jedl, prohlížel si knížky, hrál si s rostlinkami, spal. Když už ho to nebavilo, dal nám to najevo a zastavili jsme. V horku jsme ho chladili jízdou (i ve 30 stupních to příjemně fouká), namočenou čepicí, látkovou plenkou proti sluníčku, přichycenou na Croozer kolíčky. 

Vozík za sebou táhl Standa. Já jsem to zkusila jen jednou. Ujela jsem 10 km a bolela mě kolena. Veřejně tedy - velký obdiv a díky našemu tatínkovi! :-)

Vybavení 
Jedno trekové kolo, jedno horské, cyklovozík Croozer 737, dvoje brašny Sport Arsenalbrašna na řídítka, lodní pytel Vodák sport (uvnitř dva dospělácké spacáky a jeden dětský, tři nafukovací karimatky), stan Jurek pro 3 a půl osoby. 

Často dostáváme dotaz, jak se nám tam vešly všechny věci.
Františkovi věci byly ve vozíku. Chtěla jsem mít všechno v jedné tašce, ať se dobře vytahují. Žádnou vhodnou jsme nenašla. Pak jsme si všimla, že senioři u nás chodí s takovou kostkovanou taškou se zipem. Říkala jsme si, že ji mají buď z Polska nebo od Vietnamců. A skutečně, sehnala jsem ji u nás u Vietnamců na náměstí za 50 Kč. První den sice odešel zip a trochu se natrhla, ale dál už držela. 
Co určitě vzít dítěti na podobnou cestu: menší míč na hraní, hračky na písek, gumáky (i když nepršelo, ranní rosa byla), knížku, oblíbeného (nejlépe) pracího plyšáka. 

Jídlo se nám taky vešlo do vozíku. Ale neměli jsme jej hodně, maximálně na dva dny.
Osobní věci se nám vešly do brašen. Měli jsme cyklistické oblečení, každý dvoje boty, oblečení na procházky po městě. Čtyřikrát jsme prali. V některých kempech byla pračka i sušička. Jedno praní cca 3 eura. Nic nám nechybělo, kromě vařiče. 

Jídlo
Vařič jsme nebrali; při plánování jsme projížděli weby kempů a všude psali, že je k dispozici kuchyňka. Vařit jsme chtěli jen ráno a večer čaj a občas nějaké těstoviny na večeři. Brzy jsme pochopili, co znamená kuchyňka v rakouském/německém kempu. Je to místnost, kde jsou dřezy na mytí nádobí a někdy i stůl a židle. Jinak nic. Jen ve třech byl také vařič. 


Snídaně a večeře jsme nakupovali v supermarketech. Ceny byly o něco vyšší, než v ČR, hlavně pečivo. V neděli a o svátcích mají v Rakousku obchody zavřené, proto jsme občas nakupovali i na dva dny dopředu. Jednou nás státní svátek nepříjemně překvapil. V sobotu jsme se zásobili i na neděli, s tím, že v pondělí ráno nakoupíme. To jsme netušili, že hned v pondělí je státní svátek (Svatodušní pondělí). Další dny jsme se ale již díky přehledu svátků vyhnuli podobnému zážitku, kdy 19. 6. bylo pro změnu Boží tělo.  


Obědy jsme si dávali v restauracích. Standa a František byli nadšeni, já, matka dbající na zdravou stravu rodiny, jsem občas chytala mory. Co si budeme říkat, rakouská kuchyně je založena převážně na bratwurstech, mase a smaženém jídle. Když už jsem se radovala, že mají aspoň přírodní řízek, přinesli mi maso obalené v mouce potopené v kaluži mouko-olejové omáčky. Ryba zásadně v trojobalu :-(
Ale byly i světlé gastronomické chvilky - dortíky (Sachr, Linecký dort), Most (osvěžující ovocné víno), místní ovoce, italská zmrzlina.

Digitální nomádi?
Snažili jsme se spojit tři fenomeny - rodinnou dovolenou, cyklodovolenou a digitální nomádství. Byl to ambiciózní plán, který se nám ne vždy dařilo realizovat. Největší překážkou byla nedostupnost kvalitního internetového připojení. Mobilní data, která měla být super levná, se ukázala jako super drahá. Z neznámého důvodu nám byl účtován roaming, přestože jsme měli rakouskou SIMku. Během 5 minut se nám vyčerpal celý kredit a my usoudili, že si další už nekoupíme. Stali jsme se proto lovci WIFI signálu. Mysleli jsme si, že v kempech wifi bude samozřejmostí a že i přes oběd nebo odpoledne v cukrárně něco vyřídíme. Spletli jsme se. V kempech wifi často nebyla. Když byla, tak většinou za poplatek a na omezený čas. Navíc signál nebyl nic moc. V restauracích wifi taky často nebyla, nicméně párkrát se to povedlo. Jen jednou jsme narazili na wifi free spot (v Kufstainu v centru města na nábřeží). Přesto se nám většinou dařilo vyřídit vše, co bylo potřeba, rozhodně to ale nebyl digitálně-nomádský ráj.

úterý 27. května 2014

Digitální cyklonomádi

Je tu léto, čas dovolených. Nebo ne?
My letos v červnu (už v pondělí :-) vyrážíme do světa jako digitální nomádi. V našem případě cyklonomádi.

Kam jedeme a proč?
V roce 2010 jsme ještě jako car-free pár vyrazili na cyklodovolenou do Solné komory v Rakousku. Byli jsme nadšeni...krásou krajiny, kvalitou infrastruktury, dobrým jídlem, vstřícným přístupem domorodců. Říkali jsme si, že je to parádní lokalita pro rodinnou cyklodovolenou. A tak se už jako car-free rodina vracíme na místo činu.
Máme v plánu velkolepou cyklojízdu po Rakousku (i Německu) z Landecku do Vídně a dále do Bratislavy. Celá trasa vede kolem řeky Inn a Dunaj. 
Celkem 800 km.

Co tam budeme dělat?
Vyrážíme na celý měsíc červen. Celou akci bereme jako skvělý způsob jak být jako rodina více spolu a užít i nějaké dobrodružství (vezeme si všechno na kolech, spát/jíst/pít/koupat/vegetit budeme tam, kde se nám to bude líbit). 

Na druhou stranu oba dva rodiče jsme celkem dost pracovně vytížení (tatínek vývojář mobilních aplikací, maminka ředitelka neziskovky a PR a marketing na volné noze) a nemůžeme si dovolit být úplně bez kontaktu s práci doma. Proto jsme se rozhodli zkusit to po vzoru našeho kamaráda Roberta Vlacha jako digitální nomádi. O co jde se nejlépe dozvíte na webu Na volné noze nebo přímo od Roba (rozhovor na ČT).

Bereme si své mobily (ještě jeden navíc na rakouskou sim s levným připojením k internetu) a tablet. Pracovat budeme po večerech z kempu (přes WIFI nebo přes tethering). Neplánujeme nic velkého, spíš udržování běžného kontaktu s klienty a kolegy. Líbí se nám představa, že po příjezdu domů na nás nebudou čekat stovky nevyřízených mailů.

Jak jedeme?
Dvě kola, jeden cyklovozík. 
Z F-M na kole na nádraží Ostrava, Svinov na vlak směr Břeclav, kde přespíme.
Druhý den vlak směr Vídeň, přestup na vlak do Landecku. A pak už kolmo kolem Innu a Dunaje. Zpět vlakem domů vlakem z Bratislavy (nebo od tama, kam dojedeme). Nechceme nic hrotit. Cíl a délku trasy budeme upravovat s ohledem na nejmladšího nomádka :-)

Naši cyklonomádskou jízdu budete moct sledovat online na našem Facebooku Car-free rodina.

PS: Děkuji své americké sestře, která bude obývat dočasně náš byt, za péči o naši květenu a vybírání poštovní schránky:-) 



úterý 13. května 2014

Nový vzhled blogu

Děkujeme moc Radce Martincové alias spradka za nový grafický vzhled blogu. 
Jak se vám líbí?

pátek 28. března 2014

Jak vybrat odrážedlo?

Dostáváme často dotazy, jak jsme vybírali odrážedlo pro našeho syna a proč jsme se rozhodli pro tento výrobek. Protože v naší car-free rodině plní odrážedlo funkci dopravního prostředku (a nejen zábavy), vybírali jsme skutečně pečlivě, s ohledem na to, aby se synovi na kole jezdilo opravdu dobře. 

Po důkladném průzkumu trhu jsme se rozhodli pro First BIKE "STREET".

Zde je desed důvodů proč First BIKE:

1. Nízká hmotnost
Odrážedlo váží 3,9 kg. Ostatní běžná odrážedla mají 4 a více kilo (dokonce i kolem 7 kilo). Nízká hmotnost je důležitá pro dítě i pro rodiče. Lehké odrážedlo dokáže zvednout i menší dítě, dokáže ho vést vedle sebe, při pádu se na něj nesvalí nic těžkého. A já zase ocením, že když syn nechce zrovna jezdit, unesu odrážedlo v pohodě v ruce i na delší vzdálenost.

2. Kvalitní rám
Je vyrobený ze speciálního plastu, který je velmi odolný, pružný a zároveň pevný. Design rámu je velmi chytře vymyšlen, takže se mi dobře drží a nosí. Má taky reflexní prvky, takže i když venku zatmíme (což se nám při našem zimním ježdění stávalo často), jsme vidět. 

3. Nedají se přetočit řídítka
Vidlice má omezený rozsah otáčení, takže se řídítka nikdy nepřetočí, například během zběsilé jízdy z kopce.

4. Adaptér na snížení sedátka
Na klasickém odrážedle bez adaptéru by náš syn nebyl schopný jezdi... prostě by nožkama nedosáhl na zem. Musel by zbytečně čekat, až vyroste. S First BIKEM může už ve dvou letech trajdat. Adaptér není součástí běžné výbavy, musí se dokoupit, ale 190 Kč za to fakt stojí. Co je taky fajn, že odrážedlu jen tak rychle nevyroste. Sedátko se dá výškově nastavit (nepotřebujete na to nářadí), takže můžete drandit do pěti let. 

5. Ruční zadní brzda
Zatím ji nepoužíváme (brzdí nohama), ale myslím, že příští sezónu bude velmi aktuální. Skvělý nácvik na klasické kolo.

6. Žádné ostré části
Když vidím, jak syn relativně často padá, jsem fakt ráda, že nikde nic nečouhá a syn se nemůže na nic nabodnout.

7. Nafukovací kola
Neumím si představit, jak by se náš syn kodrcal na všudepřítomné zámecké dlažbě s plastovými kolečky. Nafukovací kola zvládnou dlažbu, kostky i lehčí terén. 

8. Chrániče na rukojeti
Řídítka jsou zakončena gumovými zarážkami, které chrání dětské ruce před nárazy... kolikrát už jsme odřeli někde zeď a zatím bez zranění.

9. Vymakané sedátko 
Vypadá trochu zvláštně, ale fakt je, že z něj syn nepadá. Prostě se tam uhnízdí a jede. 

10. Záruka
Časově neomezená záruka na rám a vidlici a 5 let záruka na ostatní části. Poctivý německý výrobek s poctivou zárukou. Das ist super :-)

Mrkněte na video ZDE.

Můžeme jen doporučit. Jezdíme od dvou let, padáme, žádné zranění. Syn odrážedlo miluje, vyrážíme skoro každý den, ujede i několik kilometrů a výrazně jsme zrychlili pohyb... až moc :-)
Spokojený cyklista



neděle 16. března 2014

Školka = auto?

Letos v září mi končí rodičovská a náš syn by měl nastoupit do školky. Doteď jsme to bez auta zvládali bez větších komplikací (proč nemáme auto si můžete přečíst zde). Všude jsme se dostali vlastními silami, případně nám párkrát vypomohla rodina nebo přátelé s autem. Teď ovšem nastává bod zlomu...

Jak už jste si stačili asi všimnout, nejsme tak úplně normální... nabízí se, že když nemáme auto, vybereme školku nejbližší nebo nejlépe dostupnou, dáme přihlášku a budeme se modlit, aby nás vzali. Ale to my ne :-)

Naše vysněná škola se jmenuje Bezinka. Je to lesní školka v Palkovicích, vzdálená 5 km od našeho domu. Už od dubna plánujeme do Bezinky chodit jako tzv. Bezinečky (dítě v doprovodu rodiče se účastní všech aktivit školky). Plán je jasný - kolo + cyklosedačka/cyklovozík a tradá kolem přehrady do Bezinky. Stopovali jsme to a za půl hodiny jsme ve školce. 
V Bezince na kole


Pokud bude hodně škaredě, zůstaneme doma nebo se zkusíme dopravit veřejnou dopravou. S tou je to bohužel dost špatné. Jede se autobusem, který je pěšky cca 5 minut od našeho domu, pak 10 minut jízda a pak ještě 30 minut chůze. Prostě nic moc :-(

Bod zlomu nastává v září. Jedna věc je zvládnout jednou/dvakrát týdně výlet na kole do Bezinky. Jiná situace nastává, pokud jsou to tři dny v týdnu, v každém ročním období (což znamená nejen déšť/sníh, zimu, vítr, ale i méně světla) a navíc rodič musí být co nejrychleji v práci. 

Jak to budeme řešit? Nevím...

Nabízí se několik možností:

1. Náš syn nebude chodit do Bezinky. 
Tahle varianta tady je, ale zatím jsme nenašli školku, která by splňovala naše požadavky. Jde nám hlavně o respektující přístup k dětem, o rozvíjení hravosti, tvořivosti, spolupráce. Městské školky, které máme doslova za rohem, tohle bohužel nenabízejí.

2. Koupíme si auto
Každý člověk/rodina má svou stupnici hodnot. V naší stupnici hodnot je hodně vysoko ohleduplnost k životnímu prostředí. Ale ještě výš je snaha o spokojenost všech členů rodiny. Jsem na 100% přesvědčena, že náš syn bude v Bezince spokojenější než v klasické školce. Nemůžeme a nechceme "dát dítě do školky" na celý den tam, kde i já mám během patnáctiminutového pobytu špatný pocit. Jak by se tam asi cítil můj syn.
Mít auto by pro nás byla velká změna, museli bychom vyřešit hodně praktických věcí, ale zvládli bychom to. 

3. Požádáme o pomoc a ta bude vyslyšena
Bezinka není jen školka, je to také vznikající komunita lidí, kteří mají podobný náhled na svět. Požádáme rodiče dětí, které budou chodit stejný den jako náš syn, o spolujízdu. Samozřejmě přispějeme na benzín. 

Bezinka na svých stránkách píše "Nenechte se odradit, že Bezinka není přímo vedle vašeho domu. Budeme se snažit a věříme, že najdeme cestu, jak společně udělat dovážení dětí do školky šetrné, jak k Vám, tak třeba i k přírodě. Varianty jsou např. spolujízdy dětí autem ze stejných míst bydliště, začátek programu u zastávky MHD,…" 

My také doufáme a věříme, že najdeme cestu :-)

čtvrtek 6. března 2014

Frčíme!

Po dvou měsíčním tréninku (přerušovaném občasným pršením/sněžením) frčímeeeee...
PS: Akorát se Franta nehodlá vzdát zimy a zpívá si při cestě na odrážedle...padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních :-)

úterý 11. února 2014

Kukla přítel mikrocyklisty

Jarní počasí v zimě nás zaskočilo a neměli jsme vyřešenu pokrývku hlavy pro našeho malého cyklistu, který už sebevědomě brázdí náš park (btw. fakt jsme nečekali, že už v únoru bude umět jezdit na odrážedle).

Helmu na kolo sice má, ale co pod ní? 
Dávala jsme mu tenkou bavlněnou čepici, ale tu už má malou a navíc při silném větru, který teď u nás panuje, měl studené uši.
A pak jsem potkala jednu známou, která svým dětem dává na zimu vlněnou kuklu. Jedná se o kuklu Manymonths z merinovlny. Původní cena je vražedná (480 Kč), tak jsme prosurfovala bazary na internetu a sehnala ji za 250 Kč. 

Hned jak kukla dorazila, nainstalovali jsme a vyrazili jsme na kolo. 
Sedí skvěle, pod helmou se nekrčí, nepadá do očí, kryje i krk, může se schovat i brada, když je moc zima. Nosí mi ji teď pořád, i když nejdeme na kolo. Hřeje, neškrábe a když je moc zima (což se nám letos ještě nestalo), dáme když tak ještě kapuci nebo další čepku. 
Takže Jani G., díky moc za tip! 

Ještě chceme na jaro pořídit chrániče bot na odrážedlo. Např. zde
Máte někdo zkušenost? Předem moc díky za rady!