Učíme se chodit

František bude mít v lednu dva roky. A učíme ho chodit. Zdá se vám to divné? V tohle věku by už přece měl umět chodit, ne? 

Většina dětí v tohle věku už chodí, běhá a jezdí na odrážedle. František taky. Učíme ho ale "chodit někam". Učíme ho, že chůze je prostředek, jak se dostat z bodu A (domov) do bodu B (hřiště, obchod, zastávka, nádraží). Většina dětí v tomto věku buď jezdí v kočárku nebo v autě. I my ještě často používáme kočárek, hlavně když se potřebujeme rychle někam dostat nebo když máme větší pochůzky po městě. Ale kdykoli to jde, necháváme kočárek doma a vyrážíme pěšky případně to kombinujeme s odrážedlem.

Jak tedy učit děti chodit?

1. Začněte pomalu

Na začátku volte krátké trasy. Na hřiště, které je za domem nebo jen do nejbližšího obchodu. Postupně trasy prodlužujte. U delších tras si zvolte tzv. odpočinkové body (pískoviště, lavička u řeky apod.), kde načerpáte síly, případně dáte svačinku. 

2. Motivace

Dítě musí vědět kam a proč jde. Takže: "jdeme na hřiště, bude tam kamarád." Nebo "jdeme na autobus a za dětmi si hrát." Nebo "jdeme na vlak a ten nás doveze k babičce." U nás je velkou motivací už zmínka o autobusu nebo vlaku. 

3. Udělejte si čas

Děti jsou fascinovány světem. Každý list, kámen nebo pes jsou objekty k prozkoumání. Tato zastavení cestu prodlouží. Dopřejte dítěti možnost objevovat svět kdykoli je to možné, ale když je potřeba někam dojít, oznamte mu, že vlak nepočká, kamarád odejde, pokud nedorazíme včas. U nás tato strategie překvapivě funguje.

4. Vyrážejte chodit, když je dítě odpočaté. 

Když je dítě unavené, hladové roste riziko, že se v určitém momentě zarazí a nepůjde dál. Respektujte jeho potřeby a pro jistotu s sebou mějte nosítko, např. Manducu (složená je relativně malá a vejde se do batohu nebo i větší kabelky). 

5. Nelpěte na trase

Pokud vede k cíli více cest a vaše dítě odmítá jít po vámi zvolené trase, běžte tam, kam ho to táhne. 

6. Obrňte se trpělivostí

I když se budete řídit bodem 1 až 5, ještě to neznamená, že vaše dítě bude skutečně používat chůzi jako dopravní prostředek. Někdy je listů a kamenů a psů po cestě tolik, že vaše dítě prostě nejde a nejde. Nezbývá než si vzpomenou na všechny příručky z chytrých knih o výchově a prodýchávat a nějak pokud možno šetrně ventilovat své emoce. 

Ale když to všechno zvládnete, čeká vás příjemný bonus! Vaše dítě bude na konci dne zdravě unavené, že padne do postele a prospí celou noc. 

Vaše car-free matka, jejíž dítě po obědě krásně spí více než 2 hodiny, protože dopoledne šlo pěšky na autobus a zpět.

Naše kola pro Afriku

Světový den cyklistiky jsme oslavili stylově. Rozhodli jsme se dát naši starým kolům, co už dlouho smutně stojí ve sklepě, nový život. Budou už brzy brázdit cesty necesty Afriky.

Jedná se o projekt Kola pro Afriku, kdy takto darovaná kola pomáhají nejen v Africe, konkrétně v Gambii, ale i v Česku. V Africe kola slouží dětem jako dopravní prostředek do škol, které často bývají mnoho kilometrů  od jejich místa bydliště. V Česku kola opravují mimo jiné lidé, kteří jsou obtížně upatnitelní na volném trhu práce např. lidé po výkonu trestu. 

Jak kolo darovat?
Na adrese http://www.kolaproafriku.cz/sberna-mista/ si vyberte vám nejbližší sběrné místo, zavolejte na kontaktní telefon a domluvte předání. 
Kola nemusí v extra dobré kondici. Ta naše měla píchlou duši a nebyl to problém.

Naše osobní zkušenost byla velmi dobrá. Kola jsme darovali u nás ve Frýdku-Místku. Zavolala jsme den předem na uvedené telefonní číslo a domluvila čas předání (byla možnost i mimo oficiální sběrný čas). Druhý den jsme kola společně s manželem dovezli na místo, předání proběhlo v pořádku, paní si nás dokonce vyfotila, dostali jsme pohlednice a plakátky. Plakátky vyvěsíme u nás v paneláku, snad se ještě někdo chytne a pomůže nejen dětem v Africe, ale i našim přeplněným sklepům (pravda, občas nám vypomůžou i zloději :-/

Car-free Ostrava

Dneska jsme s mojí maminkou vyrazili zažít Ostravu jinak. 
http://www.zazitostravujinak.cz/

Jely jsem do Ostravy jak jinak než vlakem. Zde foto jako důkaz.

Dorazily jsme na ulici 30. dubna před ostravskou radnicí a žasly jsme. V jindy liduprázdné Ostravě, která se o víkendu mění doslova na město duchů, byli na ulici stovky lidí, smáli se, popíjeli kávičku, povídali si, tvořili, odpočívali, hráli volejbal, prodávali, kupovali, poslouchali hudbu....prostě tam to ŽILO! Zázrak :-) Klobouk dolů před organizátory! Díky moc, bylo to príma odpoledne.

Místo rondlu volejbal

Místo rondlu kavárna

Závod v běhu na vysokých podpatcích

Čistější vzduch prosím!

Já ♥ vlak

Radnice a balónky

Cyklojízda alias Bibliotour

I na kole můžete být chic

Čisté nebe tam bylo taky

Omluva za kvalitu fotek. Ve vlaku jsme zjistila, že mám vybitou baterku ve foťáku, fotky jsou proto foceny mobilem. Doufám ale, že atmosféru se mi podařilo zachytit. Těším se příští rok zas a přeju si, aby Ostrava byla jednou stejně živá a plná lidí nejen jeden den v roce, ale 365 dní v roce.  

Car-free matka na cestách

"Z Frýdku do Zlína vlakem? A sama? Ses zbláznila, ne?" Tak nějak zněla reakce některých mých kamarádek, když jsme jim popisovala náš (máma+1,5 starý syn) prázdninový výlet do Zlína. Pro hodně maminek je představa solo cestování veřejnou dopravou s malým dítětem doslova horor. Tento článek má ambici ukázat, že to jde a navíc si to účastníci zájezdu mohou užít

.

Klíčové jsou dvě věci. Mít dobré vybavení a vymáknout dobrý spoj. No a pak ještě dobře motivované dítě.

Co je dobré vybavení?
1. Lehký a skladný golfový kočárek, který složíte a rozložíte jednou rukou, který unesete i s dítětem do schodů, případně do vlaku. 
2. Velký batoh, do kterého nacpete všechno, co na výlet potřebujete. My jeli na 3 dny a všechno se pohodlně vešlo.
3. Malou kabelku, do které si dáte základní nezbytnosti jako peníze, mobil atd.

Co je dobrý spoj?
1. Rozumná doba na přestup (cca 15 - 30 minut).
2. Co nejrychlejší vlak.
3. Co nejvyšší kvalita vlaku.

My jeli vlakem, který měl 30 minut na přestup v Ostravě (akorát na překonání nadchodu, koupení vody, poběhání po hale a přesun na nástupiště). Jeli jsme vlakem EuroCity z Polska, který z Ostravy do Otrokovic jede 1h9m. Je to klimatizovaný pěkný vlak, což oceníte hlavně v letních vedrech. Pak už jen motoráčkem 18 minut do Zlína. Do/z vlaku mi vždycky někdo pomohl, případně jsme to zvládla sama (golfky jsou lehké a úzké a vlezou se prakticky všude).

Co je dobře motivované dítě? :-)
1. Miluje vlaky.
2. Miluje nádraží.
3. Miluje vlakový a nádražní personál (výpravčí je nejlepší, má totiž červenou čepici a píšťalku).
4. Těší se na tetu.
5. Těší se na zvířátka v ZOO, a kdo byl v ZOO Lešná, ví, o čem mluvím. Doporučuju!
6. Ve vlaku bude svačinka/oběd/večeře, budeme si číst, dívat se z okna a počítat BIMBAM (železniční přejezdy), bagry, traktory, krávy, koně atd. Bude tam pan průvodčí a dáš mu lístek a udělá CVAKCVAK. A další super věci, jako je záchod, dveře otevírající po stisknutí tlačítka, světelné tabule ve vlaku.......

Maminky/tatínci, nebojte se toho, zkuste to a uvidíte...třeba příště necháte auto doma a pojedete tím skvělým úžasným VLAKEM :-)

Jak vybrat cyklosedačku?

Naše cyklodoprava se dostala do další vývojové fáze. Pořídili jsme si cyklosedačku. Důvodů bylo hned několik. S cyklosedačkou se lépe jezdí po městě. Hlavně proto, že kolo s cyklosedačkou je méně prostorově náročné, zvládá různé povrchy, i s pohledu parkování kola je to jednodušší než s vozíkem. 

Vybrali jsme si cyklosedačku Hamax Siesta. 

Podle čeho jsme vybírali?

Přečetli jsme si různé recenze, diskuze, články např. na www.kolo.cz nebo dTest nebo zde.

Rozhovodali jsme se mezi přední a zadní cyklosedačkou. 

Mě, dvorní rikšu našeho syna, lákala představa sedačky přední. Celé dětství jsme s mojí maminkou projezdila na kole v takové té klasické přední sedačce se stupátky. Mám na to skvělé vzpomínky. Po cestě jsme si povídaly, mamka měla v zadu košík na nákup, fungovalo to báječně. Přední sedačka umožňuje mít v zadu na kole nosič, brašny, případně batoh na zádech, což se pro dopravu po městě za nákupy nebo na návštěvy náramně hodí. 

Líbila se mi hodně sedačka iBert nebo WeeRide SAFEFRONT a SafeFront DELUXE.

Z pohledu bezpečnosti se ale přední sedačka nazdá jako vhodná volba. 

Proti přední sedačce mluví taky nižší hmotnostní limit. Je pro děti do 15 kg. Zadní sedačky unesou děti do 22 kg. 

Takže verdik rodinné rady - zadní sedačka.

Vychytávky

Chtěli jsme sedačku samonosnou (pro její instalaci nepotřebujete zadní nosič). Výhodou je, že je ke kolu stabilně připevněn pouze upínací mechanismus a vy se před každou vyjížďkou můžete rozhodnout, jestli sedačku na kolo připevníte nebo ne.

Chtěli jsme sedačku polohovatelnou. Když dítě usne, lze sedačku sklopit až o 20° a relativně dobře se v ní dítě prospí.

Nevýhody

Se zadní cyklosedačkou nemůžete vozit na zádech batoch resp. můžete, ale není to moc komfortní pro dítě. Řešíme to tím, že mám na řídítkách připevněnou brašnu, do které se mi vejde vše potřebné pro menší výlet. Tím, ale odpadá možnost jezdit s kolem na nákup, převážet úrodu ze zahrady apod. 
Další nevýhodou je příprava na jízdu. S cyklovozíkem je vše paradoxně jednoduší. Složím vozík, naložím věci a dítě do vozíku, sjedu s vozíkem výtahem, vyvezu vozík ven, skočím si pro kolo, zapojím a jedem. S cyklosedačkou je to složitější a sama jsme to ještě ani nezkoušela. 
Proč? Musíte kolo se sedačkou (už je to docela dost tíha na nošení) snést po schodech, mezitím dítě (teď 20 měsíční) pobíhá po bytě případně po chodbě a vrhá se ze schodů. Venku musíte nechat kolo o samotě, takže hrozí, že ho někdo během té chvilky ukrade. Není to moc pravděpodobné, ale může se to stát. Rychle se vrátit pro dítě a tašku a co nejrychleji seběhnout schody. Pak už to jde celkem dobře - naložit dítě, přilba, brašna a jedeme. 

Co nevidět vyrážíme poprvé na cyklovíkend se sedačkou, tak poreferujeme, jak se sedačka osvědčila i pro tento účel. 

A jak to máte vy? Máte zkušenosti s přední sedačkou? Doporučili byste ji?

Taková normální car free rodinka

Časopis Sedmá generace nám otisk článek: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/takova-normalni-car-free-rodinka
Děkujeme!

Cyklodovolená Bečva

Rodičům, kteří vyjedou s cyklovozíkem na silnice, kde projíždí jedno auto za druhým, závidím jejich klid. Jsem rád, že se u nás, kromě značených cyklotras, které provázejí naše vedlejší silnice od konce devadesátých let, začínají postupně objevovat i cyklostezky, tedy cesty učeny výhradně kolistům, případě inlajnistům. Ty jsou pro cyklovozík totiž ideální.

Jednou z nich je právě Cyklostezka Bečva. 

Má tři větve, které se potkávají ve Valašském Meziříčí: 

• 33km dlouhá „Rožnovská Bečva“ vede z obce Horní Bečva údolím mezi Vsetínskými vrchy a Moravskoslezskými Beskydy,
• 52km dlouhá „Vsetínská Bečva“ vede z Velkých Karlovic mezi Vsetínskými vrchy a Javorníky,
• 64km „Bečva“ vede z Valašského Meziříčí do Tovačova.

Pro naše čtyřdenní putování jsme si vybrali pohorskou Vsetínskou a Rožnovskou větev, se zajížďkou k přehradě Bystřička ve Vsetínských vrších. Z Ostravy, Frýdku-Místku nebo Frýdlantu se dá na cyklostezku Bečva napojit tímto cyklobusem. Pokud s kolem pojedete z Nového Jičína, Příboru nebo Kopřivnice, můžete využít tento spoj. Mimochodem, mapu všech českých cyklobusů najdete na portálu www.tourmapy.cz. Místo na kolo je dobré rezervovat předem, cena je 15 Kč/kolo.

Cestování autobusem s cyklovozíkem a brašnami nebyl problém, vše se pohodlně vešlo do zavazadlového prostoru autobusu. Vystoupili jsme na zastávce „Bílá,, chata Třešík“ a sjeli do Velkých Karlovic. Cesta je to necelý kilometr kamenitá, potom se střídají nový a původní povrch a nakonec jedete po asfaltu.

První etapa je nejbohatší na mimo-skanzenovou lidovou architekturu. Najdete ji zejména ve Velkých Karlovicích, Karolince - Raťkově nebo Novém Hrozenkově. Za pozornost určitě stojí kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích, postavený kompletně ze dřeva. Nedaleko něj je dobrá restaurace s terasou Kyčerka. Podívat se můžete na vodní nádrž Karolinka, která zásobuje pitnou vodou Zlínsko a Vsetínsko. Ke koupání vybízí umělé jezero Balaton s čistou vodou, pískovou pláží, dětským hřištěm a dalším zázemím. Noc jsme strávili v chatce v autokempu Hovězí. Vedle něj je příjemná restaurace Koliba.

Druhý den nás zavedl do Vsetína, kde jsme obkroužili zámek a pokračovali k přehradě Bystřička. Ta se nachází mimo cyklostezku, vede k ní ale málo frekventovaná silnice ze stejnojmenné vísky. Pláž na severní straně je prima, přestože srovnání s Balatonem u Karolinky nesnese. Pokud se budete chtít najíst, dobré restaurace u přehrady jsou U Mokrošů nebo Oáza. Kempy jsou zde dva, ten náš, Pod hrází, byl blíž přehradě a nutno dodat, že na nás působil, ze tří našich útočišť, nejlíp.

Třetí den jsme sjeli zpět k cyklostezce a pokračovali do Valašského Meziříčí. Zde stojí za pozornost Lapidárium Trojice, zámek Kinských nebo zámek Žerotínů. Kde se ve ValMezu dobře s kolem najíst, toť otázka, my nic lepšího, než restauraci s teráskou na náměstí nenašli. V Rožnově pod Radhoštěm jsme navštívili klasicky Valašské muzeum v přírodě. Kempy jsou zde dva, Rožnov a Sport. V obou najdete v areálu koupaliště, ve Sportu je koupacích možností více.

Poslední etapa byla nekratší a vedla, stále mírně do kopce, přes Dolní, Prostřední a Horní Bečvu k přehradě. Nejmladší člen naší výpravy ocenil dětské hřiště v Prostřední Bečvě, na opačné straně cesty, než je Zavadilka. V přehradě Horní Bečva se dá koupat, pláž je na jihovýchodní straně, bohužel bez možnosti občerstvení. To je možné v nedaleké restauraci Cherry. V Horní Bečvě se dá opět nastoupit na cyklobus, např. na zastávce „Horní Bečva,, přehrada“.

Cyklostezku Bečva na kole s prťaty doporučujeme :)